Heparinový vrah Zelenka u soudu: Proč vraždil? Potřeboval akci!

Včerejší doznání? Pěti lidem lék na ředění krve podal, na další se nepamatuje

Za všechno prý zřejmě může psychická porucha a navození pocitu, že se něco děje...

Jen stěží zadržoval pláč, několikrát se mu zlomil hlas a klepaly se mu ruce. Tak se choval včera při začátku soudního líčení heparinový vrah Petr Zelenka, který od svého zatčení přibral zhruba deset kilo. Podle obžaloby Zelenka zavraždil sedm lidí, u dalších deseti se o ni pokusil. „Na všechny si nevzpomínám, pamatuji si pouze pět z nich. Ti lidé byli pro mě všichni stejní,“ tvrdí Zelenka. Přestože měl zhruba hodinovou řeč, stále uspokojivě nevysvětlil, proč pacientům podal smrtelnou dávku léku na ředění krve. „Podal jsem pacientům lék a myslel jsem jen na to, že je budeme muset zachránit, že přijde lékař a bude se něco dít, bude rozdávat úkoly. V tu chvíli jsem pacientům pomáhal, nechtěli jsme je nechat umřít. Svoji práci mám rád,“ tvrdil vrah u soudu s tím, že přesně věděl, jaká dávka heparinu je smrtelná.

První tři výpovědi Zelenky, které pronesl po svém zatčení, se od té včerejší ale lišily. Dříve uvedl, že ho lákala beztrestnost a bezmoc obětí, nyní vše svádí právě na svůj psychický stav a potřebu pořádné akce. „Byl jsem pod velkým nátlakem, měl jsem strach. Policisté mě několikrát zmlátili. Proto jsem nemohl říci pravdu,“ tvrdí Zelenka. „Bral jsem léky, měl jsem psychické problémy a možná to byl ten začátek,“ řekl. S tím ale nesouhlasí příbuzní obětí: „Není to pravda, chce pouze polehčující okolnost. Dobře věděl, co dělá,“ shodují se s tím, že celkem chtějí odškodnění v řádech milionů.

Hradecký soud plánuje vyslechnout do konce týdne celkem dvaašedesát svědků a sedm soudních znalců. Proces bude pokračovat také v únoru. Na konci si může Zelenka vyslechnout výjimečný doživotní trest.

Co řekl Zelenka u soudu?

• „Svůj motiv nemůžu posoudit. Něco se stalo s mojí psychikou.“
• „Nedokážu říct, komu a kolik pacientům jsem podal heparin. Vzpomínám si jen na pět z nich, nejlépe na prvního. Pak už byli všichni stejní.“
• „Pronásleduje mě strach, nejhorší to bylo první čtyři měsíce ve vězení.“
• „Nezažil jsem pocit radosti a uspokojení ze smrti, ti lidé najednou v klidu leželi, byli bílí jako sníh.“
• „Dělal jsem tu práci rád, nechodil jsem do práce zabíjet.“
• „Policisté mě mlátili a říkali, abych se přiznal. Spadl jsem a rozsekl si hlavu, ležel jsem v kaluži krve."
• „Tři sta propouštěcích zpráv pacientů, které u mě našli policisté při prohlídce, nebyla sbírka smrti. Byl to můj koníček.“
• „V nemocnici jsem s každým vycházel dobře, rád jsem si povídal s pacienty i personálem.