Jak se pozná, že jste v Česku? Díky trpaslíkům a prostitutkám!
PRAHA – Ještě před osmnácti lety se na hranicích tyčila »železná opona« a státní hranici hlídal pohraničník se psem. Měl rozkaz zneškodnit každého, kdo chtěl opustit »socialistický ráj«. V noci na dnešek se stalo to, čemu by tehdy nikdo nevěřil. Přesně o půlnoci přestali policisté hlídat naši hranici. Po 700 letech!
Po sedmi stech letech končí hlídání hranic
Česko vstoupilo do tzv. schengenského prostoru a do 23 evropských zemí můžete vycestovat bez pasových kontrol nebo prohlídek zavazadel. Zatímco my slavíme, naši západní sousedé trnou – v pohraničních městech si Němci a Rakušané nakupují bezpečnostní zámky. Mají strach, že jim Češi budou jezdit vykrádat byty, když do jejich zemí bude tak snadný přístup...
Na mnoha hraničních přechodech včera probíhalo slavnostní bourání hranic. Ministr vnitra Ivan Langer (ODS) slavnostně už vpodvečer ve Starém Hrozenkově přeřízl maketu hraniční závory.
Podle historiků je zrušení hranic velkou událostí v dějinách Česka. České území bylo střeženo už od dob Velké Moravy. Za skutečné hlídání hranice ale odborníci považují až období posledních sedmi set let. Nejpřísnější ostraha hranic přišla za komunistů v letech 1948 až 1989, kdy byla západní hranice obehnána ostnatým elektrickým drátem – železnou oponou. Oficiálně při jeho překonávání zemřelo 174 lidí, kteří se pokoušeli emigrovat. Neoficiálně ale touha po svobodě stála život až tisícovky lidí.
Vstupem Česka do schengenského prostoru, kde je začleněno i s dalšími osmi novými zeměmi EU, definitivně skončily kontroly a poslední celník opustil hraniční přechod. Když ale budete chtít vyjet do ciziny, měli byste s sebou mít pořád pas nebo občanku.
Jak ale teď pozná například německý turista, že už se ocitl v Česku? Jednoduše! Podle vietnamských tržnic, stánků s trpaslíky nebo postávajících prostitutek. A také podle modré cedule s dvanácti zlatými hvězdami v kruhu a nápisem státu. Ze zrušení hranic se kromě turistů radují obyvatelé pohraničních regionů. Bez front a čekání mohou jezdit do ciziny na nákupy. Třeba v Německu vyjde mléko nebo chleba levněji než u nás. A v Českém Těšíně se už plánuje výstavba tramvajové trati z polské části města do té české.
Komunistický pohraničník: Stůj, nebo střelím!
Každý, kdo vyrůstal v komunistické ČSSR, si pamatuje typický filmový obrázek »obránce státních hranic«. Statečný pohraničník s věrným vlčákem pronásleduje zákeřného diverzanta, nejčastěji vraha.
Ve skutečnosti stříleli po lidech utíkajících před pronásledováním StB, nebo za vytouženou svobodou. Pohraničníci měli jasný příkaz zneškodnit každého, kdo chtěl překročit státní hranici. K tomu jim sloužil důmyslný systém signalizací, špehů, nášlapných min a elektrifikované drátěné zátarasy. I pole byla zvláčená, aby byly vidět stopy po tzv. narušitelích.
Železná opona smrti!
Přesně 356 kilometrů dlouhá stěna kopírovala nejstřeženější hranice v Evropě – hranice Československa s Bavorskem. „Byla to opravdová stěna smrti,“ říká historik Tomáš Jílek. První stěna, necelé dva metry vysoká, vypadala na první pohled jako pro legraci. Ve skutečnosti šlo o síť z ostnatého drátu, která byla jen těžko dostupná. Střední stěna, vysoká asi dva metry, byla pod napětím 3000 až 6000 voltů! Systém byl místy zdokonalen minovými poli. Pokus o zdolání stěny pod proudem stál život až devadesáti lidí, šest dalších bylo roztrháno cestou k nim.
Takhle se utíkalo na svobodu...
Přeletěl na rogalu
Němečtí novináři ho nazvali Ptačí muž. Jmenoval se Vladimír Prislupský a bylo mu 39 let, když se po letech konečně odhodlal na Západ. Od kamaráda si koupil rogalo a na málo využívaném letišti u Popradu se ho naučilovládat. Od příbuzného ze západních Čech v květnu 1987 vzlétl. Nebyla to snadná cesta, pohraničníky ale na jednom kopci překvapil tak, že ani nestačili zareagovat. K zemi klesl až poblíž americké základny v Německu…
Bezejmenný v drátech
Mezi obětmi cesty za svobodou patřil mladý člověk, po němž zbyl jen zápis v archivu nazvaný »Narušitel Svatoň visící na drátech«. Byl ve vlně těch, kteří se pokusili o útěk přes těžce uzavřené hranice koncem padesátých let. Plazil se kilometry v jehličnatých lesech, dokázal se vyhnout hned několika hlídkám, měl štěstí, když překračoval minové pole. Dráty však podcenil. Jeho život a naději na lepší život ukončilo vmžiku několik tisíc voltů…
Jednoduše podlezla
Bylo jí šedesát a dokázala to, co jiní dlouho trénovali. Rozálie Sledžinská v roce 1954 utíkala z Německa (kde jí hrozilo vězení) přes Československo do rodného Polska. Na české straně se sama přihlásila a vzbudila velké pozdvižení. Bez potíží totiž překonala místa, kde jiní nacházeli smrt. Nikdo jí nevěřil. Teprve při rekonstrukci ukázala, že se jí podařilo najít úsek u Železné Rudy, kde dráty šlo prostě jen podlézt. Mnoho dalších lidí na to ale asi nepřišlo…
