Kde život začíná a kde končí: Jak to vidí lidé, jejichž povoláním je být při tom? Porodní asistentka Petra
Porodnice a hospic. Dvě zdravotnická zařízení a dva opačné symboly. Na jedné straně vznik nového života, na straně druhé jeho konečná stanice.
Porodní asistentka Petra ze Slaného: Narození dítěte se nic nevyrovná!
Zatímco v porodnici provází narození miminka radost a šťastné úsměvy maminky či obou rodičů, v hospicu příliš důvodů k veselí neexistuje, protože pro jeho obyvatele je zastavení v tomto zařízení tím úplně posledním. Navštívili jsme obě tato zdravotnická zařízení, abychom na vlastní kůži zažili atmosféru obou pólů jednoho lidského života očima lidí, kteří v nich pracují. Porodní asistentka Petra a sestra z hospicu Tereza svou práci milují, byť jedna pomáhá při zrození života, druhá se snaží pomoci lidem důstojně ze světa odejít. Jak vnímají svou práci? Jak jim jejich profese změnila život? Jako první zajeli reportéři Nedělního Aha! za sestřičkou Petrou do porodnice ve středočeském městě Slaný…
Není nad narození miminka
Zdravotní sestra, svobodná porodní asistentka Petra (26), pracuje v místní porodnici zhruba dva roky a za tu dobu asistovala u více než dvou stovek porodů. A některé z nich dokonce i sama odrodila. Už na zdravotní škole ji lákala chirurgie a operační obory, ale nakonec padla volba na gynekologii. Po třech letech praxe na gynekologickém oddělení přešla do slánské porodnice. „Je to hezký a optimistický obor. Narození zdravého miminka včetně zdravého porodu, umocněného i štěstím rodičů, je pocit, kterému se málo co vyrovná,“ říká mladá sestřička. Na přímou otázku odpověděla, že práci v hospicu si představit nedokáže, protože vzhledem ke svému věku by se prý se smrtí hůře vyrovnávala. „Tady v porodnici vidím v podobě hezkého miminka pozitivní a přímo hmatatelný výsledek své práce. Každopádně si moc sester v hospicu vážím a osobně si myslím, že bych v sobě tolik síly neměla. Je to velice náročná a záslužná práce,“ posílá na dálku uznání svým kolegyním. Ve své profesi již asistovala u mnoha porodů, ten první má však dodnes v paměti jako výjimečný okamžik.
Porod přímo na ošetřovně
Porodnice ve Slaném patří mezi ty menší, a protože se předčasné a vysoce rizikové porody provádějí většinou v Praze, rodí se tu jen zdravé děti. A jelikož jsou každé porody i maminky jiné, na stereotyp si Petra rozhodně stěžovat nemůže. Vše je hlavně o práci s lidmi. V poslední době převažuje i zájem tatínků na účasti při porodu, i když ve výjimečných případech některý z nich na sále zkolabuje.
Doba porodů se u jednotlivých maminek liší, platí však pravidlo, že zkušenější maminky mají i snazší porod. Někdy může porod trvat několik minut, jindy s vyvoláváním pomocí medikamentů i dlouhé hodiny. „Snad nejkratší porod zažila moje kolegyně přímo v ošetřovně. Miminko se tu narodilo ihned po příjezdu maminky. Vše tenkrát dopadlo dobře a bez komplikací,“ vzpomíná porodní asistentka Petra. V současné době prý nejvíce rodí silné ročníky 1975 – 78 a časté je i v pořadí třetí dítě v rodině. Také jsou stále běžnější velké věkové rozdíly mezi sourozenci. Někdy i patnáct až sedmnáct let. Nejmladší rodičce, kterou má Petra v paměti, bylo čtrnáct let, nejstarší přes čtyřicet.
Záměna miminek je vyloučená
A jak je ve slánské porodnici zajištěna kontrola dnes v médiích tolik přetřásané záměny novorozeňat? „Miminko i maminka se ihned označí plastovými pásky se jmény, které se zacvaknou kolem zápěstí. Pásek se nedá sundat, jedině odstřihnout, což se většinou stane až doma. Na porodním sále se navíc novorozeňata popisují číslem porodu,“ vysvětluje přísný postup Petra, která má při porodu na starosti hlavně maminky. „Lékař maminku odrodí, já asistuji u porodu a na jeho konci voláme dětskou sestřičku. Ta si pak z vyhřívaného novorozeneckého boxu narozené miminko převezme,“ vysvětluje běžnou praxi na porodním sále. Zatím se ve své práci nesetkala nikdy se žádným problémem.
A jak vypadá její pracovní den? „Při nástupu na směnu předává při střídání právě končící sestra hlášení o pacientkách. Jak se cítí, jak jsou soběstačné a komu je třeba věnovat zvýšenou pozornost. Například maminkám po císařském řezu nebo po operaci. Monitorují se maminky před a po porodu, měří se jim teplota a tlak. Také se předávají pokyny, jaké léky nebo injekci je třeba komu dát a podobně. V osm hodin ráno je vizita, od které se pak odvíjejí další povinnosti. Ultrazvuk, odběry krve a do toho ještě příjem nových pacientek,“ dodává sestřička Petra, která prý z profesních důvodů sleduje i televizní seriál Ordinace v růžové zahradě.
