Zdeněk Krupička (27): Řeknu vám, jaký je život bez nohou

Zdeněk Krupička (27) se ale s osudem porval po svém a na jakékoliv nářky nemá čas. Je skvělým sportovcem, reprezentuje ČR ve sledge hokeji (soutěž tělesně postižených), a dokonce dostal nabídku hrát sledge hokej v zámoří. Zdá se, že invalidní vozík pro něho zkrátka není překážkou…

Narodil se bez nohou

Zdeněk se narodil bez vyvinutých dolních končetin. Podle jeho rodičů mají na jeho postižení velký podíl lékaři. „Mámě před porodem tvrdili, že má malou pánev a musela podstoupit rentgenové vyšetření. Byl to nesmysl, protože mám mladšího i staršího bráchu a oba porody byly bezproblémové. Jen v mém případě ji rentgenovali, což mělo zřejmě vliv i na mé postižení,“ vzpomíná na vyprávění rodičů dnes dospělý muž, kterého krutý osud vůbec nezlomil. Žije naplno a je soběstačný. Má spoustu zájmů, řídí auto a navíc je skvělý sportovec. Jeho životní pouť však nebyla jednoduchá. Nepoznal rodičovskou lásku a většinu života strávil v ústavech. Náhradní rodinu našel v Jedličkově ústavu a na roky strávené tam nikdy nezapomene. „Vychovatelé tam byli a jsou skvělí, často si mě brali i domů. Prožil jsem tam mnoho let, a snad právě proto jsem se stal i místním oblíbencem a částečně i inventářem. Získal jsem tam kamarády na celý život a často ústav navštěvuji i dnes jako trenér florbalu,“ rozplývá se Zdeněk.

Mámu jsem moc nepoznal

Životní cesta tělesně postiženého kolínského rodáka začala nejprve v kolínském kojeneckém ústavu, odkud se přestěhoval do školky pro postižené v Brně. Do první třídy pak nastoupil do pražského Jedličkova ústavu. Protože se rodiče s jeho handicapem nesmířili, pobýval v ústavu celoročně a domů jezdil jen na prázdniny. Asi i proto se stal miláčkem a zlatíčkem vychovatelů, i když prý byl docela průšvihář a raubíř. Dnes ho tam mají děti za vzor, pociťuje to vždy, když se v Jedličkově ústavu objeví.

„Maminka, která před lety zemřela, mě moc nebrala, asi nemohla skousnout, že jsem na vozíku, a tudíž na obtíž. V poslední době se o mě začal víc zajímat otec a dobrý vztah mám i s bratry. Vídáme se často, mladší bratr se mnou dokonce hraje sledge hokej, protože v mužstvu můžeme mít i několik zdravých hráčů,“ komentuje rodinné vztahy Zdeněk.

S prací je to špatný

Po základní škole následoval internát a podnikavý mladík se vyučil nástrojařem. Zdraví spolužáci ho přijali bez problémů a rád na tu dobu vzpomíná. Později si sám našel i první práci a vlastní bezbariérový byt v Praze. „Sehnat vhodné zaměstnání není pro vozíčkáře vůbec jednoduché. Nejdříve jsem dělal archivaci v nemocnici, kde jsem dva roky přepisoval do počítače různé informace o pacientech. Potom jsem pracoval čtyři roky jako mechanik mobilních telefonů, což mě moc bavilo. Bohužel jsem nedávno odešel kvůli nesrovnalostem s výplatami, které jsme dostávali se značným zpožděním. V současné době jsem bez zaměstnání a sháním práci,“ vysvětluje. A jaké je jeho soukromí? V něm vládne v posledních týdnech spokojenost. „Mám přítelkyni a docela si rozumíme. Viděla mě na tréninku a zřejmě jsem ji zaujal. Nejdříve jsme si posílali SMS a potom jsme se sblížili,“ usmívá se Zdeněk. Jeho známost je zcela zdravá, stejně jako bývalá láska, se kterou prožil čtyři krásné roky.

Hokej mi změnil život!

Před pěti lety zhlédl Zdeněk na stadionu v pražských Letňanech ukázku sledge hokeje a sám si mohl hru vyzkoušet. Jako aktivního hráče florbalu ho sledge hokej okamžitě uchvátil, stejně jako on zaujal svou rychlostí a technikou přítomného zlínského trenéra. Během týdne dostal pozvánku k mezistátnímu zápasu a se zlínskými hokejisty odjel do Švédska. Po necelém roce už hrál za nově vzniklé mužstvo Kolína, ale Zlín si ho i nadále půjčoval pro mezistátní zápasy. Nakonec se však přece jen upsal Zlínu, který měl v té době nejkvalitnější mužstvo. Zlom v hokejové kariéře Zdeňka Krupičky však nastal před dvěma roky, kdy založil sledge hokejové mužstvo pražské Sparty. „Zatím máme dva tituly a letos válčíme již třetí rok. Dostali jsme důvěru Sparty, hrajeme i exhibice o přestávkách nejvyšší soutěže a fanouškovský kotel nám bouřlivě fandí. Díky tomu se ozval ČEZ a získali jsme silného sponzora. Vše je o penězích, protože výstroj i cestování je drahé,“ říká nadšený sportovec. Skromně dodává, že jeho mužstvo dostalo během dvou ročníků pouhé tři góly a jen jednou prohrálo. Nechlubí se dokonce ani tím, že je držitelem Zlaté hokejky a že obdržel oficiální nabídku jít hrát do Kanady, kterou však odmítl. „Jednalo se o klub Chicago Black Hawks. I když mě to lákalo, zůstal jsem doma. Mám problém s jazykem a zrovna jsem si zařizoval byt, takže se mi tam moc nechtělo. Sledge hokej v Kanadě je nicméně o něčem úplně jiném. Včetně zázemí a sociálního zabezpečení, které je na úrovni,“ vysvětluje český reprezentant a kapitán pražské Sparty, který hraje zároveň florbal za Tatran Střešovice.