Zpověď gamblera Petra (54): Prohrál jsem i peníze primářky!
DOBŘANY – Hráčská vášeň na automatech zničila život Petru Š. (54). Přišel o rodinu, dvakrát skončil před soudem, třikrát proti sobě obrátil nůž, splácí dluhy a již popáté se snaží v psychiatrické léčebně nad svou hráčskou závislostí zvítězit. S gamblerstvím bojuje už přes deset let.
Jeho životem byla country muzika, voda, les a koně. Pak si zkusil zahrát na automatech – a už jim propadl. „Hodil jsem tam stovku a vyhrál dvě nebo tři. Pak už ale tři stovky nejsou žádná výhra. Házíte tam víc, i když se to nevrací,“ popisuje léčku, ve které uvízl. U automatu přitom dokázal na jeden zátah prosedět 24 hodin. Jeho nejvyšší výhrou bylo 24 tisíc korun.
To už se zamotával do půjček, lží i podvodů. „Ze začátku jsem si půjčoval od kamarádů pár stovek. Pak ale přišly na řadu půjčky, úvěry. Z těch jsem zaplatil dluhy. Co zbylo, jsem znovu prohrál,“ přiznává.
Manželka, se kterou vychovával dva syny, střídavě prosila, hrozila, dávala poslední šance. „Několikrát mě z toho vytáhla a pomohla mi i splácet dluhy. Dnes už vím, že tohle gamblerovi nepomůže. Spoléhá na to, že příště mu zase pomůžou,“ říká Petr. Když mu soud vyměřil osmnáctiměsíční trest za podvod, rozvedla se s ním. Dluhy rostly, ztratil práci. „Byl jsem na dně. Zdálo se mi, že jsem k ničemu, že dělám jenom ostudu,“ vzpomíná. V jedné takové chvíli popadl nůž a poprvé si přeťal žíly na levé ruce. Než ho našli, málem vykrvácel. Dvakrát ho lékaři probouzeli z klinické smrti. „Říkal jsem si že mám smůlu, litoval jsem se. Přiznat si pravdu bylo to nejtěžší,“ objasňuje Petr.
Po další léčbě v Dobřanech se automatům několik let vyhýbal. „Sám jsem se divil, jak jsem do toho mohl peníze házet,“ dodává. Pak ale zase vzal výplatu a celou ji prohrál. Ještě dvakrát se pokusil o sebevraždu.
Ničivé vášni se neubránil ani během jedné léčby. „Prohrál jsem pět tisíc, které mi daly paní primářka a sestřička, abych něco ve městě zaplatil. Bál jsem se vrátit. Našla mě až policie a dostal jsem znovu podmínku,“ přiznává otevřeně gambler.
Pak už manželka zadní vrátka nikdy neotevřela. Plácal se po ubytovnách a znovu prohrával. Nakonec prodal kytaru, mobil, hodinky, stříbro. „Všechno šlo do zastaváren. Po týdnu hraní už jsem nevěděl, jak dál,“ vzpomíná.
Teď končí pátou léčbu v Dobřanech. Co bude dál? „Mám z toho strach. Jsem na to ale připravený. Obrátil jsem se na jednu křesťanskou komunitu. Poskytuje ubytování se stravou a zajišťuje i práci. Důležité je, že o mém problému vědí, a kdyby na mě přišly zase hrací choutky, promluvíme si o tom,“ plánuje Petr, který chce splatit dluhy a pokusit se znovu navázat kontakt se svými již dospělými syny.
Autor: SAŠA VETKOVSKÁ
Foto Aha! – autorka
