Otevřená zpověď

Jestli Jirku miluju?
Neřeknu!

Petra přišla na rozhovor překvapivě neformálně oblečená – neměla na sobě kostýmek ani lodičky na podpatku, jak je u ní obvyklé, ale džíny, tílko a kšiltovku. „Skoro jste mě ani nepoznal, že? Když nemám pracovní povinnosti, cítím se takhle nejlépe,“ svěřila se. Pak se rozesmála nad obrázkovým fotoseriálem v jednom českém týdeníku, který si před začátkem rozhovoru otevřela. Byl v něm Jiří Paroubek jen v trenkách potištěných známými zajíčky playboy a se slunečními brýlemi, kde říká, že i on je teď víc sexy. K pití si objednala malého panáka becherovky. „Nějak mě bolí žaludek a tohle je nejlepší lék,“ usmála se a začala odpovídat na otázky.

Plánujete svatbu. Čí nápad to byl? Váš, nebo Jiřího Paroubka?
„Oba dva jsme dost konzervativní. A tímhle jsme chtěli ukázat, že náš vztah není jen nějaká povrchní záležitost, nějaký flirt. Že náš vztah je důležitý.“

A vypadalo to tak, že jste jednoho vlahého večera seděli na chatě u krbu, váš přítel klekl na kolena a…
„Ne, ne, ne, nic takového. Jak říkám, ta plánovaná svatba vyplynula ze situace, kdy jsem vlastně byla napadána z různých stran, hlavně médií. Náš vztah je seriózní, plánujeme společnou budoucnost. Bohužel jsme tím tlakem byli donuceni urychlit vše víc, než bychom si oba přáli. A možná dříve, než by se někomu mohlo zdát.“

Bude vás přítel ještě žádat o ruku?
„To bych si nechala pro sebe.“ (směje se)

Ne, počkejte, to by nás opravdu zajímalo.
„My nejsme na tyto formality. Je asi hloupost to říct, ale už to, že jsme spolu, je krásné. A tím, že se za mě Jirka postavil a snažil se mě bránit, ukázal, že mu na mně záleží. A že si mě váží.“

Jaká byla vaše vysněná svatba, když jste byla malá?
„Vysněnou svatbu jsem neměla. Spíše jsem si myslela, že v roce 2000, až mi bude 27 let, budu mít dvě děti a budu vdaná.“

Dobře, a jak si ji představujete teď?
„Rozhodně ne nějakou velkou. Ne jako na Kypru, kde jsou svatby pro tisíce lidí.“

Bude v kostele?
„Je to jedna z možností.“

Proběhne svatba někdy na podzim?
„Uvidíme.“

Jak to vypadá s dětmi?
„Vidíte, že nijak (směje se a ukazuje si na štíhlé břicho). Veškeré spekulace o mém těhotenství byly úplně smyšlené. Pořád trvám na tom, že dítě chci, ale není to teď naplánované.“

A kdy to bude naplánované?
„To nevím.“ (rozesměje se)

Bude to ještě letos?
„Ježíš, to opravdu nevím. Ale myslím si, že nemůžu říct ano, nebo ne. Potřebujeme si taky trochu vydechnout. Teď je to strašná honička.“

První rozhovor jsme spolu dělali krátce poté, kdy vyšlo najevo, že jste přítelkyně Jiřího Paroubka. Tehdy jste říkala, že vás lidé na ulici nepoznávají. Změnilo se to?
„Ne. Jeden jediný pán mě poznal, doktor. Byl velice šarmantní a řekl, že mi fandí.“

Nepoznávají vás asi proto, že chodíte v kšiltovce jako dnes…
„Ne, tím to nebude (směje se). Kšiltovku mám dnes proto, že ráno pršelo, tak jsem si nechtěla vzít deštník.“

Stejně je ale zvláštní, že jen jeden člověk se s vámi začal bavit. Chodíte vůbec po ulicích pěšky?
„Po centru chodím buď pěšky, nebo jezdím tramvají. Takže tím to nebude.“

Jak se vám líbí vaše popularita v médiích?
„To není popularita, já nejsem popová hvězda. Někdy je to až hulvátství, někdy to překračuje všechny meze slušného chování.“

Opadl s postupem času zájem o vaší osobu?
„Myslím, že je to pořád stejné.“

Čtete si diskuse pod články o vás? Někdy v nich na vaši adresu padají dost ostrá slova. A lidé si také často myslí, že jste s Jiřím Paroubkem jen pro peníze a moc.
„Je jednoduché říci něco špatného, nebo i dobrého, pokud je pisatel anonymní. Ti lidé by opravdu vystupovali jinak, nebo vůbec, kdyby se museli podepsat.“

A jak se to čte?
„Čtu to málokdy. Nemám potřebu se někomu zpovídat, proč jsem s Jirkou.“

Byla byste radši, kdyby váš přítel nebyl politikem?
„Ano. Ale to bych byla radši já a musela bych být sobec, protože on má svoji práci rád. Proto mu to říkat nebudu.“

Máte nový byt v Motole. Už v něm bydlíte?
„Mám přestěhované věci, zatím tam ale nebydlím. Ještě není vše hotové.“

Jak je váš byt velký?
„Není moc velký, je to 3+kk.“

A kolik stál?
„To neřeknu.“

Váš přítel se k vám nastěhuje kdy?
„Až ten byt bude hotový a budeme tam moct být. Nebude přece na chatě napořád.“

Hypotéku budete platit sama?
„Ano. Je to můj byt. Předtím jsem si také nájem platila sama.“

Kolik vám bude přítel přispívat na domácnost?
„O tom jsme se vůbec nebavili.“

Jak to vlastně ve vaší domácnosti funguje? Říkala jste, že ráda vaříte…
„Ano. Ale na vaření není moc čas, teď jsem měla kromě práce na starosti i stěhování.“

Co jste naposledy pro Jirku uvařila?
„Teď spíše snídaně, jestli se to dá nazvat vaření. Nějaká vajíčka a tak.“

Jak vypadají vaše společné večery?
„Já třeba vyřizuji běžnou agendu, kterou nestihnu přes den. Pak si povídáme. Teď jsme se spolu dívali na historický film na ČT 2.“

Jak to děláte s praním a žehlením? Říkala jste mi, že žehlení milujete.
„Stejně jako ve většině domácností to dělá žena, tedy já. Ale říci miluju žehlení… Milovat je jiná věc. Ráda žehlím košile, to ano, je to relax.“

Žehlení tedy nemilujete. A pana Paroubka ano?
„Vy jste tedy záludnej! (směje se). Na to odpovídat nikomu nebudu.“

A kdybych vám řekl, že jsem se na to ptal pana Paroubka a ten mi řekl, že on vás jo…
„Vy mi ale lžete! (směje se). Znám ho a vím, jak reaguje.“

No dobře! Ale jak si můžete být tak jistá, že on by mi to neřekl?
„No prostě proto, že Jirku znám (směje se). Snažila jsem si ho představit, jak před vámi stojí a říká: Ano, miluju ji. (směje se) To by spíš řekl: Na tohle ale odpovídat nebudu.“

Co se týká vašeho moderování, máte teď nějaké zakázky?
„Je to jen okrajová činnost, jde o spolumoderování. Teď mám ale díky té neplacené reklamě v tisku hodně zakázek.“

Takže teď se o vás všichni perou.
„Neříkám, že doslova perou, ale nabídek třeba i na tlumočení mám hodně.“

Jak sledujete vládní reformu?
„Sleduju a mrzí mě, že se v novinách dává takový prostor mně a ne tak důležité věci, jako je reforma. Nejsem politik ani ekonom. Takže reformu můžu posuzovat jen jako občan, který to sleduje, viděla jsem i různé propočty. Třeba to, že i někteří politici a poslanci vládní koalice nesouhlasí s jejím hlavním programem, znamená, že i tam asi není něco v pořádku.“

Bavíte se o tom se svým přítelem?
„Ano. Jsme ve shodě, že obyčejné lidi změny negativně zasáhnou.“

Autor: TOMÁŠ KAČENA
Foto: Zuzana Mináčová