Jak se dostat přes čáru!

Kniha, jejíž českou část zpracoval historik muzea Martin Krsek, vypráví o pašerácích, o saském lupiči Janu Karáskovi zvaném Český Honza, jímž se inspiroval i spisovatel Karel May, o rozdělených manželích Swobodových, ale i o nebožtících a jejich posmrtné turistice či zvířatech, která hranice neznají.
„Všechny tyto příběhy mají společného jmenovatele, a tím je ignorace hraniční čáry, která se mezi Saskem a Čechy táhne už přes tisíc let,“ řekl ředitel muzea Václav Houfek.

19. století
Pošťáci pašeráci
Pašeráci dostávali přes Lipsko do Čech například zboží podléhající kontinentální blokádě Napoleona Bonaparte. V Česku byla poptávka hlavně po hodinách, které nesměly být dováženy z důvodu ochrany domácího průmyslu. Toho využívali jezdci poštovních spěšných vozů, kteří byli na hranici kontrolováni jen zběžně. Když se jejich »vedlejšák« provalil, doprovázela je finanční stráž, která je někdy svlékla až do prádla.

1813 – 1814
Nohy pochovali v Sasku
Na obou stranách hranice se odehrál tragický příběh francouzského generála v ruských službách Jeana Victora Moreaua, který se střetl s napoleonskými vojsky v bitvě u Drážďan 27. srpna 1813. Dělová koule mu poranila nohy tak, že mu je museli amputovat. Spojenci mezitím bitvu prohráli a generála proto odvezli do Čech, aby nepadl do zajetí. Skončil v Lounech, kde podlehl infekci. Jeho tělo pohřbili v Petrohradu. O rok později byly pohřbeny i jeho nohy, které zůstaly zakonzervovány ve vinném lihu. Jsou uloženy v drážďanské městské části Räcknitz, kde mají vlastní katafalk.

19. – 21. století
Posmrtná turistika
Posmrtná turistika funguje mezi Čechami a Saskem už půl druhého století. Její počátky jsou spojeny s obcházením zákazu pohřbívání žehem na území rakouské monarchie. Jedním z těch, kteří podstoupili nelegální výpravu, byl i průkopník žehu v Čechách, lékař a politik Alexandr Marian z Ústí nad Labem. I když zemřel v roce 1919, kdy byl pohřeb žehem v Česku čerstvě legalizován, nechala ho vdova zpopelnit v Lipsku. Posmrtná turistika trvá dodnes, nyní naopak obyvatelé Saska nechávají své blízké zpopelnit na české straně, neboť je to finančně výhodnější.


50. léta 19. století
Lupič Karel May
Žádný anděl nebyl v mládí slavný spisovatel Karel May. V 50. letech 19. století jej fascinovali a inspirovali slavní lupiči a pašeráci. Spáchal řadu podvodů a loupeží, a to i s pistolí v ruce. Pod falešnými identitami okrádal bohaté zejména o kožichy, hodinky a drahé šaty, za což skončil opakovaně ve vězení. Při jednom z převozů do věznice uprchl a skrýval se v pohraniční. Zatčen byl v českých Valkeřicích na Děčínsku. Policistům navykládal, že je syn majitele tabákové plantáže na Martinique. Měsíc trvalo, než v něm úřady odhalily uprchlého vězně. Teprve po dalších čtyřech letech vězení změnil svůj život a začal psát své slavné romány z Divokého západu a Orientu, díky kterým se stal nesmrtelným.

1945 – 1961
Láska nezná hranic
Válka a později hranice rozdělila manžele Swobodovi, kteří ve 20. letech minulého století vedli šífackou hospodu Anker/Kotva. Josef Swoboda jako český Němec odešel bojovat za wehrmacht na východní frontu. V Rusku padl do zajetí, po válce byl prohlášen za nezvěstného. Propuštěn byl až po osmi letech. Do Česka se vrátit nemohl, proto se usadil v Königsteinu blízko hranic. Za ženou Antonií, která se mezitím znovu vdala, a jejich společným synem chodil tajně, protože Československo utužovalo ostrahu hranic i se spřáteleným NDR. Teprve dostavba berlínské zdi v roce 1961, která znamenala zatarasení poslední schůdné cesty na západ, vedly k uvolnění příhraničního styku. Od té doby mohl Josef za rodinou legálně.

Před rokem 1989
Bez výjezdní doložky smůla
Komunisty ovládané ministerstvo vnitra zavedlo 23. února 1948 (dva dny před Vítězným únorem) pro cesty do zahraničí výjezdní doložku, zrušena byla až 4. prosince 1989. Bez zvláštního povolení v pasu nebylo možné překročit československé státní hranice s výjimkou zemí tzv. východního bloku. I tam však Čechoslováky čekaly potupné prohlídky. S oblibou celníci rozebírali auta, přičemž byla odstraněna sedadla a někdy i veškeré čalounění. Před vstupem do hraničního prostoru musel mít každý vyplněné »celní a devizové prohlášení«, kam se zapisovalo vše cenné, co si s sebou do ciziny bral a také kolik vyváží československých korun. Před návratem se musely doplnit veškeré věci, zakoupené v cizině.

Jak je to nyní?
Česká republika je od 21 prosince 2007 součástí schengenského prostoru, který zahrnuje území 26 evropských států. Jejich obyvatelé mohou překračovat hranice států takřka na kterémkoliv místě, aniž by museli projít hraniční kontrolou. Vnitřní hranice států »Schengenu« nyní z hlediska pohybu osob a zboží de facto neexistují. Lze však na nich po omezenou dobu obnovit kontroly, když to vyžaduje zachování veřejného pořádku či vnitrostátní bezpečnosti.