65 let od největší komunistické loupeže! Ervín Procházka (83) ze Vsetína: Na hodinky šetřil zbytečně...

„Když jsem po vyučení ve svých osmnácti letech začal pracovat ve Zbrojovce, byly hodinky vzácnost. Nebylo to jak dnes, že jdete a ty, které se vám líbí, si koupíte. Na takový luxus obyčejný člověk jako já neměl,“ řekl Aha! pamětník měnové reformy.

Šetřil každou korunu
Většinu peněz z výplaty, dával mladý Ervín rodičům, u kterých žil. Z toho, co mu zbylo, se spořil, aby si vytoužené hodinky mohl koupit co nejdříve. „Hodinky stály šestnáct set a já už měl našetřeno dvanáct set, když najednou z ničeho nic ohlásili, že je měnová reforma. Peníze z hodiny na hodinu úplně ztratily svoji hodnotu. Z peněz mi zbylo 78 korun. Hodinky jsem si koupil až o nějaký rok později,“ povzdechl si pamětník.

Zpět do chudoby
Poválečnou dobu označuje Ervín Procházka jako divnou. „Byl systém lístků na příděly potravin. V sedmačtyřicátém velké sucho a neúroda. Kolem toho třiapadesátého se pomalu začínalo dařit líp. Na trhu se objevovaly první ledničky, rádia a lidi si na to pomalu začínali šetřit. A pak bác, najednou si ty věci zase nemohli koupit. Bylo to jako K.O. v ringu,“ vzpomíná.

 

 

 Čím víc, tím míň
*Hotovost se přepočítávala v kurzu 5:1, ovšem jen do 300 korun, pak už byl poměr 50 starých korun za 1 novou!
*Vklady na knížkách do 5000 korun se převáděly v poměru 5:1, do 10 000 korun v poměru 6,25:1 a tak to šlo výš a výš.
*Vklady nad 50 000 korun se už převáděly poměrem 30:1. Každý, kdo si peníze uložil na knížku těsně před reformou, pak nové dostal také kurzu 50:1.
*Během čtyř dnů bylo vyměněno 49,1 miliardy starých korun za 1,4 miliardy nových, což je průměrný kurz 35:1. Ceny se ale změnily zhruba v poměru 10:1 až 5:1, takže vše skokově zdražilo.  

Příděly jako za války
Až do roku 1953 zůstal v Československu lístkový systém na potraviny i spotřební zboží, který byl zaveden v Němci v Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939. Byli jsme poslední zemí v Evropě, která ho měla. Vedle něj ale ještě existoval volný trh, kde ale byly vyšší ceny. Po provedení měnové reformy byly nějakou dobu ceny také dvojí, protože lidé ještě neměli vyměněné peníze. A byla to najednou pořádná pálka, zboží skokově zdražilo o stovky procent!

Josef Bartoš (85) ze Zlína: Polévka na nádraží  zdražila z 15 korun na 800!
Bylo mu dvacet let. Josef Bartoš (85) pracoval jako směnmistr u naftových dolů na Ostravsku. V těžařském průmyslu byla za tvrdou dřinu na tu dobu opravdu velmi slušná mzda, i 20 tisíc tehdejších korun. Stejně jako jeho kolegové netušil, že se chystá měnová reforma.
„Rádio jsme neposlouchali, bydleli jsme v maringotce, makalo se od rána do večera. Přišel vrtmistr a přinesl nám pěknou výplatu, kolem dvaceti tisíc i o cosi víc. A zároveň nás upozornil, že stát připravil měnovou reformu. A ať si vezmeme tři dny volna, abychom se s tím srovnali v rodinách,“ začíná vyprávět pan Josef. Druhý den se vydal na cestu domů. „Už jsem se těšil, co všechno koupím, až přijedu vlakem ze severu Moravy do Hodonína, kde bydlela moje dnešní žena,“ vzpomíná.
Jenže ouha, všechno bylo jinak. „Chtěl jsem si ráno před odjezdem na nádraží koupit cigarety, cena se vyšplhala kamsi k tisícovce. Polévka v Přerově na nádraží vyšla naráz místo patnácti korun na osm stovek,“ vybavuje si Josef.

 

 Velká komunistická loupež za bílého dne: 1. června 1953 okradli lid
Říkali tomu měnová reforma, příhodnější označení by ale bylo ožebračení národa! Zítra tomu bude přesně 65 let, co komunisté zavedli měnovou reformu. Konečně s ní skončil válečný přídělový systém, ale lidé kvůli ní prakticky ze dne na den přišli o svoje úspory.

Nejvyšší vedení státu o reformě jednalo už od léta 1952. V listopadu se definitivně rozhodlo, že bude provedena. Vše ale bylo drženo v přísné tajnosti. Jenže plán unikl na veřejnost. Mezi lidmi se šířily obavy a panika. Začali vykupovat trvanlivé potraviny a vlastně vše, co by se mohlo doma hodit. Se situací obeznámení komunisté si ukládali prachy do zlata, známek...
Ještě v květnu 1953 proto uklidňoval tehdejší prezident Antonín Zápotocký (†72) v rozhlasovém projevu, že jde jen o fámy! Doslova řekl: „Naše měna je pevná a měnová reforma nebude, všechno jsou to fámy, které šíří třídní nepřátelé.“ Záznam se však nedochoval, přesný den tak není znám.
Jak se pak ale lidé divili, když se ukázalo, že to byla lež! Opět v rozhlasu jim 30. května předseda vlády Viliam Široký (†69) oznamoval, že stávající měna bude platit jen do konce měsíce a od 1. června se bankovky budou vyměňovat za nové, v tichosti vytištěné v SSSR.