První Češka má brzlík má v nožičce!
Narodila se bez životně důležitého orgánu, když jí byl týden, musela na operaci. Rozárku (1) zachránila jako první tuzemské dítě transplantaca brzlíku. Proběhla v Londýně a s odstupem času lze nyní říct, že se podařila.
Brzlík mají zdravé děti uložený v hrudi, bez něj nefunguje imunita a každá infekce může být smrtící. Rozárku museli lékaři z nemocnice v pražském Motole poprvé operovat už ve věku jednoho týdne. Řešili tehdy vadu střeva. Ve třech týdnech pak podstoupila operaci srdeční vady.
Jediná naděje
Lékaři záhy zjistili, že Rozárce chybí brzlík, a proto nemá jeden typ bílých krvinek a trpěla zdravotními problémy. Jedinou nadějí byla transplantace brzlíku, kterou ale provádí jen dvě centra na světě. „Nejtěžší bylo vyrovnat se s tím, že máte nemocné dítě. Dobrýbyl přístup pojišťovny, která nám transplantaci schválila,“ řekla Rozárčina maminka.
Unikátní operace
Při transplantaci se brzlík dítěti nevoperuje na své místo za hrudní kost, ale do nožičky mezi stehenní svaly. Rozárka podstoupila unikátní zákrok ve třech měsících na Great Ormond Street Hospital for Sick Children v Londýně.
Imunita se lepší
Nyní mohou lékaři z Motola, kteří o ni pečují s úlevou konstatovat, že se dobrá věc podařila. „Pozorujeme setrvalý vzestup imunitních funkcí,“ popsala profesorka Anna Šedivá, z Ústavu imunologie 2. LF UK a FN Motol, která celý proces transplantace koordinovala.
Rozárka musela být od narození v prostředí bez jakýchkoliv bakterií, virů i dalších patogenů. „Teď už ale může žít běžný život jako jiné roční děti, nemá žádná zásadní omezení,“ dodává profesorka Anna Šedivá.
Proč je tak důležitý?
V brzlíku dozrávají bílé krvinky zvané T-lymfocty, které mají za úkol nejen organismus chránit před infekcí, ale zároveň zajistit, aby se imunitní systém nespletl a nevrhl do boje s vlastní tkání. Největší je brzlík v dospívání, s postupujícími roky se zmenšuje a mění v tuk a vazivo.
David (†12) žil v bublině
Známým pacientem, jenž žil bez funkčního brzlíku, byl Američan David Vetter (†12) Narodil se v roce 1971 a protože tehdy lékaři neměli možnosti jak mu pomoci, prožil celý život v plastové bublině. Nemohl se dotknout ničeho, co nebylo sterilizované. Ve dvanácti letech přesto dostal mononukleózu a zemřel. Těsně před smrtí, když už bylo jasné, že už není naděje, se ho směla jeho matka poprvé dotknout bez rukavic…
