Loupež století v Národním muzeu: Kam se poděly drahé kameny? Místo skvostů za miliony jen bezcenné tretky!
4 fotografie
Pyšnili se drahými kameny za desítky milionů, a přitom opečovávali bezcenná falza! Kam zmizely vzácný briliant a safír ze sbírky Národního muzea? Místo nich jsou v depozitáři jejich napodobeniny za pár stovek.
Pětikarátový diamant (obdelníkový briliant o rozměrech 11,1 x10,4 milimetru) získala sbírky broušených drahých kamenů v roce 1963 převodem z oddělení historické archeologie Národního muzea. Kdy přesně ze sbírky zmizel, a kdo ho nahradil falzifikátem, muzejníci nevědí. Briliant, zabavený zabavený po 2. Světové válce šlechtickému rodu, prošel kontrolou v 70. letech.
„Zkontrolovalo se, že kámen je na správném místě a tím to končilo. Nikdo nedělal průběžně zjišťování moderními metodami,“ řekl Aha! náměstek generálního ředitele pro centrální sbírkotvornou a výstavní činnost Michal Stehlík. Podle něj diamant za vybroušené sklo někdo vyměnil v letech 1963 až 1983 přímo v depozitáři, nebo na výstavě.
Kdo za to může?
Už kurátorku Petra Burdová, která se o sbírku starala od roku 1992 do roku 2016, si v roce 2013 všimla, že s »diamantem« není něco v pořádku. „Říkala, že je to určitě jen sklo, ale ještě se muselo dohledávat, jestli ten diamant není někde jinde. Nakonec se diamant nenašel, tak pak v roce 2016 nový kurátor začal dělat analýzy a potvrdilo se, že se jedná opravdu jen o sklo,“ dodal Stehlík.
Safír koupili ze starožitnictví
Kašmírský safír o hmotnosti 19 karátů objevil náhodou v roce 1978 ve starožitnictví na Václavském náměstí v Praze někdejší kurátor muzea Jiří Kouřimský. Jeho hodnotu odhadl na 200 tisíc korun, což byla na tehdejší dobu astronomická částka.
„Kámen jsem zadržel v prodejně starožitností v Praze 1, Václavské nám., protože jde o unikát, který není u nás zastoupen v žádné státní sbírce a nesmí být proto vyvezen do zahraničí,“ zdůvodnil Kouřimský žádost o mimořádnou koupi klenotu. „Kurátor posoudil, že se jedná o pravý přivezený safír, takže ho muzeum koupilo tehdy za 200 tisíc korun,“ dodal Michal Stehlík.
Místo originálu syntetika
Návštěvníci ho safír spatřit ještě do roku 2010 ve vitrínách historické budovy muzea na Václavském náměstí. Poté tam začala rekonstrukce budovy, takže od roku 2012 je schovaný v depozitáři v Horních Počernicích. Až v roce 2016 nový kurátor Lukáš Zahradníček zjistil, že nejde o přírodní kámen, ale o syntetiku. „Kurátor Kouřimský je po smrti, takže můžeme jen spekulovat, jestli to byl účel nebo se jen spletl,“ připouští Stehlík.
Ve sbírce zůstanou
Přestože kameny nejsou pravé, muzeum si je hodlá v expozici nechat. „U obou uvedeme, že jsou umělé. Safír sice není přírodní, ale i tak bude mít hodnotu několika desetitisíc korun,“ tvrdí Stehlík. Skleněný diamant je podle něj zcela bezcenný.
Klíče a speciální karta
Drahokamy jsou uložené v trezorové místnosti pod elektronickým zabezpečením. Dovnitř mohou jen dva lidé, kurátor a ředitel přírodovědeckého muzea, pod které sbírka patří. Mají k tomu klíče a speciální kartu.
Víte že…
… pravost drahých kamenů, a tudíž i jejich hodnotu, určuje tzv. Index lomu? Optické parametry skvostů se zjišťují spinelovým refraktometrem, spektroskopem a mikroskopem.
Advokát Jan Černý: Šance na odškodnění je
„Pokud došlo ke krádeži v 60. nebo 70. letech minulého století, je to dávno promlčené. I tak si myslím, že by mělo být podáno trestní oznámení a případ by měla řešit policie. Kradená věc zůstává kradenou, na tom se nic nemění. Pachatel ani ten, kdo kradený kámen koupil, by už nebyl s největší pravděpodobností trestně stíhaný, ale že by se muzeum dočkalo odškodnění, nelze vyloučit.“
Falšují se tisíce let
„Synteticky vyrobené drahokamy lze poznat jen velmi těžko. Falšují se prakticky od Starého Egypta a přístroje, které dokážou pravý od umělého
spolehlivě odlišit, jsou mnohem mladší. V minulosti nebyla jiná možnost, než spoléhat na odborný posudek. „Cenných drahokamů máme poměrně málo a všechny jsme získali s posudky znalců, o nichž nelze pochybovat,“ řekla Aha! Eva Pánková z Moravského zemského muzea v Brně.
Může se to stát
„Dříve se sbírky tvořily různými způsoby. Koupily se hromadně a každý kámen se znovu neurčoval. Může se koupit i špatně určený kámen, a pokud se nepřeurčí, falešný zůstat ve sbírce,“ tvrdí kurátor Muzea Českého ráje v Turnově Jan Bubal. Metody nebyly podle něj tak pokročilé a rozpoznávací přístroje měly jen nízkou, nebo žádnou úroveň. „Když jsem nastoupil do muzea, nechával jsem všechny kameny znovu prověřit. Ve dvou případech jsem také našel nesrovnalost.“ dodal Bubal.
4 fotografie
