Nejstarší český rybář Karel Pokorný: V devadesáti pořád rybářem! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Nejstarší český rybář Karel Pokorný: V devadesáti pořád rybářem!

Pan Pokorný, nejvytrvalejší rybář v Česku.
Pan Pokorný, nejvytrvalejší rybář v Česku. (Foto ara)

Pan Karel Pokorný (*1923) je vášnivým rybářem od dětství. V roce 1929 postavili jeho rodiče v Podivíně vilku. Její zahrada byla v jámě, která vznikla po těžbě vápence.

„Aby nám voda zahradu nezaplavovala, museli jsme jámu prohloubit. Za domkem tak nakonec vznikl rybník, do něhož otec vypustil už v roce 1930 první násadu kaprů. Tu druhou nám přivezli o šest let později, v den, kdy se při školním výletě utopilo u Nových Mlýnů 40 rakvických dětí. Později byl rybník rozdělený na dva. Když bylo vody více, potom se spojily v jeden, a jak kapři skákali z jednoho do druhého, číhaly na ně kočky. Mívali jsme v něm až 60 kaprů. Přes zimu jsme jich pár dávali do sklepa, aby se pod ledem případně všichni neudusili. Dnes už je náš rybníček bez vody,“ vzpomíná na dětství Karel Pokorný.

Lásku k rybaření zdědil po tátovi. Ten však jako řídící neměl na svoji vášeň příliš volného času, proto syna svěřil do rukou místního předsedy rybářského spolku. Již tehdy totiž směli dospělí rybáři brát s sebou školní děti a svěřit jim jeden ze svých prutů.

Štiky chytal na očko

„Dlouho jsem chytal bez lístku, chodil jsem ke strouze kousek od zámku Lednice, protože hlavně po povodních tam byla fůra ryb. Tenkrát si nikdo nevšímal, když je nějací kluci lovili. Měl jsem spolužáky, kteří namísto do školy chodili k vodě a na kus klacku a drátěné očko, jež se stahovalo jako laso, chytali štiky. Ta totiž stojí ve vodě nehybně, a když se k ní přiblížíte pomalu, ani si nevšimne, že jí přetáhnete kolem těla smyčku. A potom stačí pořádně škubnout. Tenkrát ale neplatilo – chyť a pusť.“
Karel Pokorný chytal v dětství na lískové pruty. Navijáky nebyly. I silon byl tabu, takže se na prut navazovala obyčejná domácí nit na šití, na jejímž konci býval nejčastěji ohnutý špendlík. Chytalo se především na žížaly dešťovky, kterými neopovrhla dokonce ani štika a sumec.

Jak se lovilo na šňůry

„První rybářský lístek jsem dostal v deseti letech, ale nebyl podmíněn nějakými zkouškami. Přitom za první republiky na jeho vydání v Podivíně čekali mnozí roky. Štiky i sumci se chytali na silnější šňůry, které si rybáři splétali z konopných nití nebo provázků a ty potom přivazovali na větve keřů nad řekou. Na jejich koncích byl dvojháček s rybičkou jako nástrahou. Takto se lovilo rovněž v noci, kdy rybáři nalíčili i 20 šňůr. Brzy ráno je přijeli zkontrolovat, aby jim ryby někdo neukradl.“
Ryb v té době byla hojnost, ale za celé své dětství chytil Karel Pokorný kapra pouze v rodinném rybníku. „Rybaření je založeno na krmení, které má ryby přilákat na dané místo. A to já neuměl.“

Vojáci »lovili« ryby granátem

Jako vůbec první z Podivína si později, ještě před válkou, koupil v Břeclavi bambusový prut. Očka k němu zhotovil z drátu. Také mohl vyměnit svůj amatérský naviják za profesionální. Do té doby mu totiž posloužil podomácku vyrobený z kolečka pásky psacího stroje. Jako osa i klička posloužily ventilky z duše kola. Přesto s navijákem měl takový úspěch, že ho o něj jiní rybáři uháněli. K prutu byl potom připevněný gumovými kolečky používanými na navijácích šicích strojů. Třpytky mu vyráběl otec z aluminiových lžic.

„Chytali jsme hodně bílých ryb, cejny, plotice, líny, okouny a hlavně štiky. Na míru tehdy nikdo nehleděl. Za celou válku, kdy se rybářské lístky také vydávaly, a dokonce se za reichu prodala povolenka i Židovi, mě ani nikdo nekontroloval. A tak se chytaly i podměrečné ryby. Potraviny byly na lístky, proto přišly ryby, kterých se to netýkalo, vhod. Na mnoha místech je ale vojáci lovili také výbušninami, hlavně ručními granáty.“
Na ryby chodí Karel Pokorný dodnes. Má své stálé místo a občas si na nich krátí volnou chvíli čtením starých časopisů. Nahozené udice má uvázané ke kolíkům, aby nemusel na ryby tak pozorně číhat a nějaká mu s nimi neuplavala, což už se několikrát stalo, naposledy vloni.

„Asi jim chutná medová kukuřice, na kterou chytávám. Největší mnou ulovený kapr byl šestikilový. Rybářství je moje vášeň od dětství, a jak vidíte, můžete ho dělat, i když máte přes 90 let,“ dodává na závěr Karel Pokorný.

Celý článek najdete v tištěném Nedělním Aha!



Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.