Vaří Miroslav Macek: »Jedl jsem i medvědí tlapy a pil hada«

Známý svůdník, gurmán, někdejší místopředseda ODS a vlády Miroslav Macek (63) připravil pro přílohu »Aha! na víkend« speciální houbové hody. Sám tvrdí, že nejčastěji vaří z toho, co příroda a zahrádka dá. Pro kvalitní brambory je ale ochoten jet až do Německa. O jídle a vaření vyprávěl s takovou rozkoší, až se člověku sbíhaly sliny. Se svojí ženou, bohatou »Čechošvýcarkou« Janou Blochovou (53), pořádají labužnické hody pro přátele a vydali úspěšnou Kuchařku pro snoby. Teď chystají pokračování. Svěřili se nám také, že cestují jenom tam, kde mají svého oblíbeného kuchaře. A prozradili, že jsou s manželkou v kuchyni sehraná dvojka.

Kdy se u vás projevila vášeň pro vaření?
„Ono to bylo tak trochu vynucené. Moje matka, která jinak výborně pekla, opakovala dokola tak deset druhů jídel. Když mně bylo tak patnáct, tak jsem se jednou ušklíbnul nad matčiným jídlem. A ona mně odsekla, ať si teda vařím sám. Tak jsem šel k plotně a udělal jsem si omeletu. A od té doby mě to začalo bavit.“

Vařil jste i pro svoji rodinu?
„Já jsem rád vaříval pro svoje děti. Ony milovaly večeře, kdy jsem připravil takzvané hořící maso. Nalil jsem na maso trochu pálenky a ke stolu jsem to donesl v plamenech.“

Co se vám vybaví, když se řekne školní jídelna?
„Tak do té jsem nikdy naštěstí nechodil. Po škole jsem chodil na oběd do tehdy ještě soukromé restaurace. Otec to pak jednou za měsíc zaplatil. No, když pak restauraci v padesátém třetím znárodnili, tak se úroveň vaření dramaticky zhoršila a já jsem začal chodit na jídlo k babičce.“

Kterou specialitu s oblibou vaříte?
„Rád vařím zvěřinu a troufám si tvrdit, že ji umím na lecjaký způsob. Asi to bude taková srnčí paštika na starošpanělský způsob, která se dělá dva dny a pak se tři hodiny paří v troubě s cumberlenskou omáčkou a k tomu těžké červené víno. No a druhý den dostanete záchvat dny… (smích). Zvládnu excelentně i zajíce na smetaně.“

Je nákladnější vařit si pro sebe, nebo si kupovat hotové jídlo?
„Vůbec ne, naopak. Já vždy nevěřícně zírám na to, co si lidé v samoobsluze dávají do košíku. Lidé už vůbec nekupují základní potraviny. Jen samé zmražené pizzy, čínské polívky a různé polotovary. Je to relativně drahé oproti tomu, když si člověk vaří sám. A hlavně je to děsivé co se týče chuti.“

Liší se váš jídelníček podle ročního období?
„Samozřejmě. Na jaře si rád připravím klasický jarní salát. V létě dávám přednost rybám anebo třeba zapečenému lilku či chřestu. V zimě si zase rád pochutnám na zvěřině.”

Kde si kupujete různé speciální ingredience pro vaření? V Česku totiž příliš široká nabídka není, i co se týče rozličných druhů zeleniny nebo syrových ryb...
„No to máte pravdu. Jezdíme s manželkou jednou měsíčně do Německa, kde máme své dodavatele a pěstitele. Tady třeba koupit kvalitní brambory je zcela vyloučeno. V Německu si je dokonce můžu sám nakopat.“

Vím o vás, že hodně cestujete. Která kuchyně vás v poslední době nejvíce překvapila?
„Tak to bylo v Rakousku, v malé vesnici ve Vachau. V jednom domácím šenku jsme si s ženou objednali předkrm pro dva. K našemu překvapení nám donesli deset talířů, na kterých byly různé druhy ovčích sýrů, domácích jaterniček, krvavé tlačenky a vše obložené nesmírným množstvím bylinek. Jedli jsme ten předkrm pro dva skoro dvě hodiny! A už jsme pak do sebe nic jiného nedostali.“ (smích)

Naservírovali před vás někdy nějaké exotické jídlo nebo zvěřinu, kterou jste se zdráhal sníst?
„Já jsem v tomto zvídavý člověk, a kdyby mně nabízeli cokoliv, jsem ochoten to ochutnat. Už jsem toho zkusil hodně, takže mně nic asi nepřekvapí. Když přede mě postavíte obří uvařenou langustu, tak vím, co s ní. Co mně chutnalo, byly třeba medvědí tlapy nebo sobí maso. Jednou jsem pil i čínskou kořalku s jedovatým hadem. Mohl jsem si dát jenom jednu štamprličku, abych se neotrávil.“

Česká kuchyně vám asi přijde tak trochu obyčejná a tučná, ne?
„Ale vůbec ne. Takové knedlozelovepřo, tomu já se nezdráhám. Ale musí to být pořádně propečená a voňavá krkovička, holé zelí a k tomu domácí hrníčkové knedlíčky. To pak jo, to si rád dám…“

S vaší manželkou jste vydali úspěšnou »Kuchařku pro snoby«. Znamenáte to, že jste snob?
„Dnes, kdo umí používat příbor a nemlaská, je považován za snoba. (smích) Chystáme se napsat pokračování kuchařky a budou to recepty z různých národních kuchyní a postřehy z našich cest.“

Jsou lidé, kteří jezdí na dovolenou jen tam, kde mají svoji oblíbenou restauraci s dobrým kuchařem. Patříte mezi ně?
„To děláme zásadně. Naše výlety směřují tam, kde jsou vynikající restaurace. Musím říct, že s některými kuchaři se známe osobně.“

Je něco, co umíte uvařit lépe než vaše žena, a naopak?
„Moje manželka je geniální kuchařka a většinu věcí dokáže udělat lépe než já. Asi jediné, co umím dělat lépe, je ta zvěřina...“

Když vaříte společně s manželkou, nehádáte se v kuchyni?
„No, trvalo to několik let, ale dnes můžu říct, že jsme sehraní. V kuchyni se nezabijeme.“

Kdo umývá nádobí?
„Většinou myčka nebo já. Samozřejmě, když servírujeme na porcelánových mísách nebo použijeme stříbrný servis, tak v tom případě myji ručně.“

Prý pravidelně zvete své přátele na večeře o několika chodech a k té příležitosti tisknete i jídelní lístky?
„Ano, jednou jsme se ženou večeřeli v Německu v překrásné zámecké restauraci. A po jídle nám kuchař věnoval jídelní lístek našeho menu s podpisem a věnováním. To nás zaujalo a začali jsme to dělat taky.“

K dobrému jidlu patří i dobré pití. Souhlasíte?
„Jistě. A proto mám velice slušnou zásobu vína. Pod domem mám sklep pro dvanáct set lahví. Ale nedaří se to zaplnit… Nevím, kam se to pořád ztrácí. (smích) Jinak ale nepiji víno dřív než před západem slunce.“

Říká se »jak k jídlu, tak k sexu«. Co vy na to?
„No, takovéto chvátání u jídla není dobré a samozřejmě to platí i pro to druhé.“ (smích)