Nejsprostější papoušek Česka: Nikdo s ním nevydrží!
Papoušek žako Čuk si vyžvanil nový domov. A to doslova... Zobák nezavře. Je vtipný, drzý a má i tvůrčího ducha. Je samé překvapení, a když se pustí do mluvení, jako odjištěná pistole pálí jednu perlu za druhou.
Zřejmě kvůli svému žvanění přišel Čuk o svůj první domov a ze stejného důvodu nový získal. Nadaného opeřence našli lidé před 10 lety v Liberci Na Vápence a odnesli ho do Centra pro zvířata v nouzi při Zoo Liberec (Aha! informovalo v březnu 2007). Majitel se o něj už nepřihlásil, a tak se ho ujala Ivana Hancvenclová (47) z centra.
„Bylo nám divné, že se po něm nikdo neshání. Došlo nám to, až když Čuk jednoho dne pronesl: »Drž hubu, nebo jsi skončil, ty parchante malej!« Nejspíš to byla poslední slova, která slyšel od svého předchozího páníčka, než letěl z okna,“ říká papouškova nová majitelka. Čuk zvládá stovky slov. „Jeho nové výroky si zapisuji do sešitu a už jsem na straně 46,“ dodává Ivana. Papoušek umí skloňovat, používat správné rody, vymýšlí nová slova, veršuje, vede společenskou konverzaci. „Stále nás překvapuje, a to nejen výroky. Před dvěma lety nás šokoval, když snesl vejce, takže jsme zjistili, že je vlastně Čuková. Mohli jsme to tušit, neboť nejvíce miluje mého muže. Přesto ho stále oslovujeme v mužském rodě, protože on sám se o sobě tak vyjadřuje,“ dodává Ivana. Inu, jak o sobě jednou pronesl: »Je to bůh – Čuk.« Samostatně uvažuje*Své neplechy například svádí na jiná zvířata. Vzal mističku do zobáku a hodil ji na zem. U toho výhrůžně pronesl: »Králíku, co to děláš?!«
*Nebo netrpělivě čekal na jídlo a paničky se stále ptal: »Tak dáš mi to papání? Už bude to papání?« Když to nezabralo, šel na to oklikou: »Jindřiško (fenka majitelů, pozn. red.), pojď, půjdeme dát papouškovi papání.« Vytváří nová slova
Vznikají obvykle tak, že Čukovi konec nějakého slova připomene začátek jiného. Pak pokřikuje výrazy jako: zatančuk, zobáčuk, miláčuk, papoušikriste, jéžišikrize, bordeláska, karampouch, čukočkašel, kaprdelič.
Rád veršuje:
»Kubo, drž hubo.«
»Papání, kapání, papouškovi zobání.«
Smysluplně konverzuje
Čuk: »Co to děláš?«
Ivana: „Jím chleba s hermelínem.“
Čuk: »A co, dobrý, jo?«
Čuk: »Co ty tady, budeš tady?«
Ivana: „Ne, já jdu na koncert.“
Čuk: »Tak já jdu do p**i.«
Čuk: »Mičiko je králík.« (Mičiko je kočka majitelů, pozn. red.).
Ivana: „Mičiko je kočka, Čuku.“
Čuk: »Mičiko je králík.«
Ivana: „Mičiko je kočka!“
Čuk: »Mičiko je koťátko, vole.«
Se slovy si hraje
Většinu slov pochytí sám, některá ho doma záměrně učili. S každým novým slovem si pohrává a různě ho modifikuje. Například: »Hyperbolický paraboloid. Hyperbolický bordelič. Superbordelický paraboloid. Karambolický parabordel. Hyperkrálik. Hyperzlobí pták.«
Býval sprosťák
Když se Čuk dostal do útulku, byl pořádný sprosťák. Na ošetřovatelky například pokřikoval: »Jdi do p*dele! Kam jdeš? To je vono!« Teď už prý nadává většinou jen, když se doma dělají nějaké opravy. Stačí vzít do ruky kladívko nebo vrtačku, a už začíná hartusit: »Au! Ku*va! Do p**i!«
Papouch mluví jako dlaždič:
Na video s papouškem se můžete podívat zde: