Petra Kováčová, milenka Jiřího Paroubka: Co o Jirkovi nikdo neví!

Je jednou z nejsledovanějších osob posledních dní. Za dva měsíce jí bude 34 let a je milenkou šéfa ČSSD a expremiéra Jiřího Paroubka (54), který se rozvádí s manželkou Zuzanou. Řeč je o tlumočnici Petře Kováčové, atraktivní a usměvavé dlouhonohé blondýně. A deník Aha! vám jako první přináší její exkluzivní zpověď! O tom, proč začala s Jiřím Paroubkem chodit, jestli to byla láska na první pohled, nebo jak tráví společné večery. „Čím mě můj přítel zaujal? Smyslem pro humor, intelektem,“ říká slečna Petra a pokračuje: „Kdybych chtěla někoho pro peníze, tak jsem si našla před deseti lety někoho opravdu s penězi, nějakého multimiliardáře. A že jsem s ním kvůli jeho moci? Co já z té moci mám? Přijdu spíše o část práce.“

Ještě minulý týden tlumočnici Petru Kováčovou (33) téměř nikdo neznal. Pak přišel šéf ČSSD Jiří Paroubek (54) s prohlášením, že se rozvádí s manželkou Zuzanou (49) a jeho novou životní partnerkou je právě blonďatá tlumočnice. A Petra Kováčová deníku Aha! poskytla po návratu z dovolené, kterou trávila s Paroubkem, exkluzivní rozhovor!

Kováčová dorazila na smluvený rozhovor s úsměvem, ale i s obavami. „Strach trošku mám, ale snad to dopadne dobře,“ svěřila se. Přece jen na zájem médií ještě není zvyklá. A ani o něj prý nestojí. Přišla ve slušivých krátkých šatech, ve střevíčkách na vysokých podpatcích, které daly vyniknout jejím dlouhým nohám. Trochu se zalekla, když zjistila, že dojde i na focení. Pak si objednala gin s tonikem a rozhovor mohl začít...

Najednou vás zná prakticky každý Čech. Jak snášíte ten tlak po návratu z dovolené?
„Tlak… Nevím. Pořád zůstávám soukromou osobou, nejsem v politice aktivní, nejsem ani žádná popová hvězda. Samozřejmě se to do jisté míry změní. Zatím ten zájem není nic příjemného, spíše je to stres.“

Do jisté míry ale soukromí tím, že jste partnerem politika, ztrácíte. Už vás třeba poznávají lidé na ulici?
„Ne, to ne. Myslím, že mě ani znát nebudou, v Čechách je pro lidi nejdůležitější politik. Partnerka samozřejmě zůstává v hledáčku, ale ne tolik jako v některých jiných zemích.“

Nebojíte se, že vám budou lidé nadávat, že jste Paroubkovi rozvrátila manželství?
„Ať si každý sáhne do svědomí, nemůžeme nikoho soudit. A já nejsem soudce jiných. Když někoho neznáte, je strašně zkreslující nebo subjektivní věc něco o něm říci.“

Čím vás pan Paroubek zaujal?
„Smyslem pro humor, intelektem. Pro mě je důležité, aby mě muž intelektuálně stimuloval, aby mě dále rozvíjel.“

Nebojíte se, že vám lidé budou vyčítat, že s Jiřím Paroubkem chodíte proto, že má moc nebo peníze?
„Kdybych chtěla někoho pro peníze, tak jsem si našla před deseti lety někoho opravdu s penězi, nějakého multimiliardáře, a potkala jsem jich díky práci dost. Pokud se mě lidé budou snažit i přes média poznat, tak mě poznají. A ti, co mě znají, vědí, jaká opravdu jsem. Odsuzovat někoho, aniž byste ho znal, je snadné. A moc? Jakou moc já z toho mám? Přijdu spíše o část práce. Jsem na volné noze, přijdu asi o některé zakázky, když jsem se přiklonila na jednu stranu. To je ale normální. Veškeré mé zakázky se točí kolem byznysu a politiky.“

Tlumočíte pro pana Paroubka asi dva roky. Zaujal vás hned? Byla to láska na první pohled?
„To rozhodně ne. Na první pohled mi byl nesympatický. Velmi. Působil jako asi na spoustu lidí – přísně, zasmušile. Já jsem si říkala ježíšmarjá (směje se). Pak jsem ho ale měla možnost poznat lépe při tlumočení, při čekání mezi jednáními. A zjistila jsem, že má smysl pro humor, rozhled a mnoho dalších vlastností.“

Kdy se to zlomilo, kdy vám začal být sympatický?
„Jak říkám, až jsem ho poznala. Když jsem viděla, jak pracuje, jak dovede ocenit práci jiných. Ne každý ji totiž ocení.“

Kdy se váš pracovní vztah začal měnit v intimní?
„O tom bych nerada mluvila.“

Milujete Jiřího Paroubka?
„Na to bych přes vás nerada odpovídala. To jsou osobní věci.“

Když jsme mluvili s vašimi rodiči, to jste ještě byla na dovolené, chválili vás, že jste byla premiantka a…
„...no jo, rodiče. Až se z toho úplně stydím,“ (směje se).

Proč jste jim o vašem vztahu s Jiřím Paroubkem neřekla?
„Je to moje soukromí, je mi 33 let, už dlouho žiji sama, živím se celou dobu po ukončení VŠ úplně sama. Rodiče respektují mé soukromí. Jsou věci, které prostě vyprávět nebudete. Já nevím, jak vy to máte s rodiči…“

...když mám nějaký vztah, tak jim to řeknu.
„No jasně. Ale řekl byste jim třeba, kdybyste měl vztah s Lucií Talmanovou? Zrovna v jejím současném stavu? Což je podobná situace, není to sice to samé, ale běžel byste jim to říct?“

Asi ano.
„To bych chtěla vidět. To nevěřím,“ (směje se). „Jasně, kdybych s přítelem byla pět let, tak bych jim to řekla. Ale tak dlouho spolu nejsme.“

Pan Paroubek říkal, že zatím nebudete bydlet spolu, že si kupujete byt. A to opravdu vůbec nepřemýšlíte o společném bydlení?
„Zatím ne. Nemyslím, že je teď na programu o tom mluvit, je to předčasné.“

A když se zeptám na svatbu nebo děti, tak asi řeknete to samé…
„Ano.“

No ale přece jen, za dva měsíce vám bude 34 let, a to už je nejvyšší čas na to mít děti. A když mi řeknete, že to neřešíte, tak mi to přijde jako neupřímná odpověď.
„Ale já nikdy neřekla, že to neřeším! Já řekla, že teď na to není vhodná doba. Přemýšlela jsem o tom, chci mít děti. Pro mě je důležité nejen mít dítě, ale také vstupovat do toho tak, aby dítě mělo oba rodiče. Asi bych nezvládla roli být svobodnou matkou.“

Pan Paroubek je o dvacet let starší než vy. To pro vás není problém?
„Problém by spíš byl, kdyby bylo jemu o dvacet let méně než mně,“ (směje se).

Měla jste už někdy dříve staršího přítele?
„Měla, ale ne o tolik.“

Teď jste byla s Jiřím Paroubkem v Chorvatsku. Byla to vaše první společná dovolená?
„Ano.“

Znáte Zuzanu Paroubkovou?
„Velmi zběžně. Doprovázela Jirku na některých akcích, kde jsem také byla. Neměla jsem nikdy možnost poznat ji blíže.“

Vadilo vám, že váš vztah byl v podstatě utajený? Že pan Paroubek byl víceméně naoko s manželkou Zuzanou, a přitom už byl s vámi?
„Některé věci se v životě prostě řeší bez toho, aby kolem toho byl nějaký humbuk. A proč by ho kolem toho měl mít on nebo jeho manželka? Jsou to lidé, kteří měli nějaký vztah a… Je to těžké pro nás všechny tři. Pro paní Zuzanu, pro mě i pro Jirku. A každý se s tím musíme vyrovnat po svém.“

Viděla jste se synem pana Paroubka?
„Viděla jsem se s ním už předtím, na oficiálních akcích.“

Já myslím, jestli jste ho viděla už jako přítelkyně jeho táty?
„Nerada bych o tom mluvila.“

Bojíte se, že vás budou srovnávat s milenkou premiéra Topolánka Lucií Talmanovou?
„Nesrovnávala bych se s ní. Myslím, že je to jiná situace. Je také v úplně jiném stavu.“

Řekněte něco o sobě, nikdo o vás téměř nic neví.
„Tlumočím aktivně angličtinu a řečtinu, pasivně ruštinu. Domluvím se i španělsky a francouzsky a trošku i italsky. Jsem taková lingvistka.“

Narodila jste se na Slovensku…
„V Nitře. Pak jsem šla studovat do Čech. Během toho jsem byla nějaký čas třeba v Řecku nebo Švýcarsku. A pak jsem hlavně díky své práci procestovala vlastně celý svět.“

Chcete až do smrti tlumočit?
„Ne, to ne. Mám připravený jeden projekt, tak uvidím.“

Vaše koníčky?
„Literatura, divadlo, ale taky politika.“

Říkáte politika. Jste členkou ČSSD? Nebo její voličkou?
„Členkou nejsem, voličkou ano, jsem názorově socialistka.“

Hodláte se nějak politicky angažovat?
„Ne. Kdysi jsem chtěla vstoupit do ČSSD, ale zatím jsem to neudělala. Ale jsem její sympatizant.“

Máte v politice jiné názory než pan Paroubek? Hádáte se o politice?
„Vůbec. On má rozhled, já mám sice také v některých věcech přehled, ale těžko můžete oponovat někomu, pokud nemáte lepší znalosti v něčem.“

Máte na něco jiný názor než on?
„Asi čtu jiné knížky, trošku bizarnější. A máme jiný vkus na filmy.“

Jaké se líbí vám, a jaké jemu?
„Mám pocit, my totiž nechodíme do kina a po večerech se také nedíváme na televizi, že se mi víc líbí takový řekněme underground, třeba Almódovar. A nedovedu si představit, že bych se na filmy od něj dívala s ním.“

A co děláte po večerech, když se nedíváte na televizi?
„A musím o tom mluvit? (směje se) Co děláte vy po večerech s vaší přítelkyní?“

Různé věci. Pojďme raději dál. Hádáte se tedy vůbec s přítelem?
„Ne, já mám vůči hádání averzi.“