Stanislav Hložek (63) o svém zdraví: Nemoci léčím slivovicí

Máte žaludek na vodě, když si musíte sednout do čekárny u lékaře?

Mám respekt z bílých plášťů, protože jako dítě o mě nějaká sestřička na povinném očkování zlomila jehlu. Jakmile jsem pak viděl doktora, začal jsem panikařit a omdlévat. Za ta léta jsem si na ně ale postupně zvyknul. Když potřebuju dneska něco zkontrolovat, tak chodím ke svým kamarádům, které znám od mládí. Aspoň je můžu sprdnout, když mě něco během zákroku bolí. (smích)

Takže se pravidelným kontrolám radši vyhýbáte?

Vůbec ne. Už mám nějaký věk, takže na preventivní prohlídky chodit musím. Navíc mám sestru, která pracuje ve zdravotnictví, byla ředitelkou zdravotní školy a má dva doktoráty z medicíny. Ta mě proto trošku hlídá a cepuje. Když si dám občas cigáro, tak mi nadává.

A funguje to na vás – típnul jste svoji poslední cigaretu už do popelníku?

Chvilku kouřím, chvilku ne. Většinou si říkám, že bych měl přestat. Upřímně, to hlavně ve chvíli, kdy mě něco bolí, protože potom na cigáro nemám vůbec chuť. Ale je to těžké, když pocházíte z Vyhulína a chalupu máte u Kouřimi. (smích)

Napadlo vás někdy jít na medicínu jako vaše sestra?

Na tohle já nemám, nesmírně si vážím doktorů a lidí, kteří se věnují medicíně, ale tímhle směrem mě osud nezavál. Já bych to nedokázal.

Jak se udržujete v kondici?

Máme takovou partu s Petrem Jandou, Petrem Kolářem a Felixem Slováčkem, se kterou chodíváme každý týden na dvě hodiny hrát tenis. Když jsem na Moravě, tak se snažím jezdit na kole. Taky mám chalupu a barák, takže jsem pořád v pohybu.

A co klasická posilovna?

To vůbec. Naopak říkám mýmu mladýmu – kurňa ty jsi zavřený ve fitku, tak pojď a makej na baráku! On tam chudák dře a já mu říkám – tu energii vydej nějak rozumně, takhle to jde do vzduchu!

Je vaší slabostí jídlo, nebo se snažíte i tam?

Sice mám rád sladký, ale už ho nesním. Občas něco zobnu, zmrzlinku, tu mám rád. Navíc pocházím z Moravy a tam byla zabijačka na každém rohu. Dřív jsem si to dal rád, dneska ale už na tyhle věci vůbec nemám chuť. Prostě tělo si řekne samo.

A co slivovička?

Nepiju žádný tvrdý alkohol, dřív jsem pil všechno možné, ale dneska už si vybírám. Když si mám dát panáka, tak jedině slivovici. Dvě stopečky. Moje maminka má 94 let a vždycky, když jí bylo ouvej, tak říkala „Staníku, nemáš někde nějakou stopečku“. Dokonce ji po mně chtěla i po vážné operaci v nemocnici. Hned ve špitále se mě ptala, jestli nemám nějakou stopečku. Tak jsem ji pak sháněl po Brně, abych jí udělal tajně radost.

 A funguje i na vás?

Na všechny rány, co jsem v životě měl, mi maminka dávala slivovici. Třeba když jsem ležel se zápalem plic nebo měl problémy s průduškami. Dostal jsem na prsa slivovicový zábal, což byl takový odér, že jsem samozřejmě hned usnul. (smích)

 Cítíte na svém těle přibývající roky?

Logicky ano. Třeba hraju fotbal s Amforou, kde jsem dřív býval v útoku, byl jsem rychlé křídlo. Dneska už jsem ale v záloze nebo v obraně. Musím střídat, nemám takovou sílu, abych odehrál 90 minut.

A trápí vás něco konkrétního?

Mám svého zubaře, doktora, který mi hlídá tělesnou schránku, a doktorku, která mi dohlíží na cukr. To jsem na tom ještě dobře. Teď mě akorát trošku zlobí vykloubené rameno, které jsem si zranil při tenise.

Co se vám stalo?

Říkal jsem si – musím se zlepšovat a umět dobře trefit smeče ze shora, tak jsem se na to zaměřil a zakopnul o vlastní nohu v hale na koberci. Udělal jsem dva kotouly do strany a při prvním jsem si zarazil loket do žeber a při druhém jsem si vykloubil rameno. To je jediný, co mě pobolívá a nemůžu se z toho vyhrabat.

Ležel jste někdy ve špitále?

Klepu na dřevo, ale díky bohu nikdy, i když zpívám Sanitku a dělám si z toho srandu. Doufám, že si pro mě hodně dlouho nepřijede.

Jaký je váš recept na dlouhověkosti?

Člověk musí být dobře naladěný a fakt mít kolem sebe jenom dobré lidi. Pokud má kolem sebe ty, co mu přinášejí problém a stresy, tak ty se potom přenášejí i na něj. A tomu se právě vyhýbám!      

PRO DOBROU NÁLADU

* Stanislav Hložek radí:

•
Člověk musí být dobře naladěný a fakt mít kolem sebe jenom dobré lidi. Pokud má kolem sebe ty, co mu přinášejí problém a stresy, tak ty se potom přenáší i na něj.

•
Když si mám dát panáka, tak jedině slivovici. Dvě stopečky. Moje maminka má 94 let a vždycky, když jí bylo ouvej, tak říkala: „Staníku, nemáš někde nějakou stopečku?“ Slivovice u nás byla lék na všechno.

Fotogalerie

4 fotografie