100 let od smrti špionky Mata Hari: Na popravu šla hrdě a vyfintěná!
9 fotografií
Exotická a erotická tanečnice bořící tabu, neodolatelná svůdnice, skutečná femme fatale a nakonec domýšlivá špionka, která věřila, že to může hrát na všechny strany. To všechno byla pověstná Mata Hari (†41), která před sto lety hrdě odkráčela k popravě.
Tanečnice
Prezentovala se jako cizokrajná kněžka, byla však čistokrevnou Holanďankou. Narodila se 7. srpna 1876 v Leeuwardenu jako Margaretha Geertruida Zelle celkem prosperujícímu kloboučníkovi. Rodiče se však rozvedli a zanedlouho matka zemřela, dívka pak žila s kmotrem. Nedokončila učitelskou školu, neboť ji načapali s ředitelem – už v pubertě to s muži uměla.
V 18 letech nevěděla, co se životem, tak odpověděla na inzerát koloniálního důstojníka. S dvakrát starším Rudolfem MacLeodem odcestovala do Nizozemské východní Indie (dnes Indonésie). Měli dvě děti, ovšem syn zemřel ve dvou letech a dcera rovněž churavěla – zřejmě se oba narodili se syfilidou. Manželství nebylo šťastné, a tak se Margaretha po pár letech vrátila do Evropy. Přivezla si cennou zkušenost, zatím ale studium domorodých tanců a folkloru brala jako rozptýlení.
Rituální striptýz
Doma se jí nevedlo, tak zkusila štěstí v Paříži. Napřed v cirkuse, pak ale prorazila tancem. To už pod jménem Mata Hari, což prý malajsky znamená »oko dne« neboli »slunce«. Exotika začátkem století frčela, ona přidala ještě nahotu. Předváděla jakýsi extatický náboženský rituál, při němž odhodila veškerý oděv. Až na podprsenku: tam neměla moc co odhalovat. Diváci včetně mnohých kritiků to každopádně považovali za svěží závan umění a věřili i báchorkám o cizokrajném původu. Nějakou chvíli trvalo, než to smetánku omrzelo jako laciný exhibicionismus. Ale to už byla Mata Hari dávno součástí lepší společnosti, v salonech byla jako doma a z tanečnice se stala víceméně milenka z povolání.
Špionka
Agentkou se nestala sama od sebe. Tajným službám se za války hodilo, že svobodně cestovala po Evropě – byla z neutrálního Holandska a měla kontakty v řadě zemí. Napřed se domluvila s Němci. Dali jí něco peněz a snad i kurz špionáže, ovšem nic moc jim zřejmě nezjistila. Zanedlouho slíbila pomáhat francouzské vojenské rozvědce, to aby směla cestovat kolem válečné fronty. Nabídli jí milion franků, když svede německého korunního prince Viléma. Několikrát před ním vystupovala a prý si ho klidně zase mohla omotat kolem prstu.
Šéfové rozvědek na obou stranách si brzy uvědomili, že od uvadající hvězdy nedostávají žádné zásadní zprávy, spíš drby. A tak ji zkusili využít ke svým zpravodajským hrám. Němci věděli, že jim Francouzi (možná přijímačem na Eiffelovce) odposlouchávají a dešifrují telegraf, tak jim zkusili podstrčit jisté informace. Francouzi si zase jiným trikem ověřili, že Mata Hari není zrovna spolehlivá.
Vězenkyně
Past sklapla 13. února 1917. Agentku zatkli v pařížském nóbl hotelu Élysées Palace, putovala do nuzné kobky. Pět měsíců čekala na soud, za tu dobu se z ní vyšetřovatel-prokurátor Pierre Bouchardon snažil něco vytáhnout. Zjistil aspoň pravdu o jejím původu – žádná javánská princezna nebo exotická kněžka, »obyčejná« Holanďanka. Teatrální báchorky prezentoval jako důkaz prolhanosti. Ani její někdejší šéf z rozvědky ji nepodržel, naopak upravoval důkazy proti ní. Vykašlal se na ni nizozemský velvyslanec, jehož žádala o zastání, i milenci. Přitom soudu francouzská rozvědka, podpořená britskými kolegy, nedovedla prezentovat prakticky žádné přesvědčivé důkazy. Stejně ji odsoudili k smrti, že prý její zrada stála život 50 000 vojáků.
Před popravčí četu nakráčela brzy ráno hrdě, vyšňořená, odmítla pásku přes oči. Ani když velitel mávl šavlí, nehnula brvou. „Bylo to její poslední vystoupení, odcházela ve velkém stylu,“ konstatuje historička Wheelwright. „Předváděla se před publikem, jako celý život.“
Obětní beránek
Z vojenského hlediska nebyla vlastně příliš významná, nezískala ani nevyzradila žádné přelomové informace. Přesto nenajdete slavnějšího špiona. Hlavně proto, že slavná byla už předtím. Proto žalobci případ tak zveličili a proto se mu tolik věnovaly noviny. Jako kdyby se dnes na špionáž dala dejme tomu Madonna nebo Kim Kardashian.
„Vláda potřebovala obětního beránka, výtečně se k tomu hodila,“ vysvětluje historik Wesley Wark. Válečné neúspěchy bylo záhodno na někoho hodit, stejně jako předvést nějakého exemplárního zrádce, aby si to jiní rozmysleli. „Přitom nedonášela nic, co byste nenašli v novinách,“ dodává Julie Wheelwright, autorka knihy Fatální milenka: Mata Hara a mýtus žen ve špionáži.
V minulých letech se zpřístupnily archivy některých tajných služeb a fanoušci slavné femme fatale se pokoušeli její pověst očistit. „Snad nebyla zcela nevinná, ale jeví se zřejmé, že nebyla vrcholnou špionkou, co poslala na smrt tisíce vojáků,“ apelovala Nadace Maty Hari na francouzskou vládu.
Nespravedlivý soud však nic nemění na tom, že si hrála s ohněm. Snad byla příliš sebevědomá, lehkomyslná, naivní... Na druhou stranu jí nelze upřít, že se ke všemu vypracovala sama, od píky. Neměla rodinné zázemí, začínala chudá, ani nebyla nijak krásná. Prostě se uměla »prodat«, jak na pódiu, tak v posteli.
Milenci na všech stranách
Giacomo Puccini, italský skladatel
Émille Étienne Guimet, francouzský průmyslník
Francouzští velvyslanci a ministr války
Félix Xavier Rousseau, francouzský bankéř
Vadim Maslov, ruský pilot
Alfred Kiepert, německý důstojník
Zítra uplyne 95 let od popravy slavné špionky jménem Mata Hari: Špionka? Ne,…
Celý článek9 fotografií
