Proč 
nemá smysl půjčovat si od Číňana mobil: Úprk přes osm chrámů Buddhy!

Bloudím po rozsáhlém parkovišti, od autobusu k autobusu, pokud mi už vůbec někdo rozumí, kroutí negativně hlavou, kolem samé šikmé oči. Už mi došlo, že tady končí legrace. Ztratil jsem se. V kapse posledních 40 jüanů (150 Kč), vízum platné do zítřka, na kraji milionového města, uprostřed miliardové Číny, kdesi daleko na jihu, kde je to do Tibetu co by kamenem dohodil… Jen nepropadnout panice, Le-šan není megalopole, ale na čínské poměry spíš »velká vesnice« (s aglomerací 1,5 mil. lidí), marná sláva, pořád ale velká jako Praha. Jsem kdesi na okraji, moc jsem to nesledoval, jeli jsme busem a živě se bavili ve skupině.

Konečně mi chce poradit mladý Číňan, co mluví anglicky: „Půjdeš asi čtvrt hodiny pěšky, pak na městský autobus, pak přestoupíš, pak se dostaneš do centra a dál se zas zeptáš.“ Pěkně děkuju... Koho se zeptám, zas mi někdo bude rozumět? A kolem samé čínské znaky.

Telefon? K ničemu!
Dělám, co můžu, rukama nohama prosím Číňany a Číňanky, ať mi půjčí svůj mobil, ten můj mi před pár dny zkolaboval. Až když jim ho »rvu« z rukou, mé prosebné oči pochopí. Všichni se moc snaží, jsou milí, ostatně za celý týden jsem se nesetkal s jinou reakcí. Vytáčím kolegyni z naší grupy, jejíž vizitku mám náhodou v kapse, až u pátého telefonu pochopím, že na české číslo se nedovolám – nikdo nemá roaming! Nač by ho také v této obří zemi potřeboval? Hlavou mi letí černé myšlenky: na letiště je to přes sto kilometrů, zítra v poledne mi uletí letadlo, pozítří tu budu nelegálně, skončím někde ve vězení s krysami a Evropu už nikdy nespatřím...

8 chrámů jako korálky
Vše způsobil megazážitek a reportérská horlivost. Ta-fo u Le-šanu patří k největším buddhistickým chrámům světa. Předlouhá »skládanka« chrámů, jeden pěkně za druhým, dobrý kilometr dlouhá. Osm stupňů, osm chrámů za sebou!

Už z prvního je člověk paf a to netuší, že pak následuje dvorana a další chrám, pořád větší a větší a krásnější, postranní lodě, »mraky« Buddhů, obřích i malých, v jednom byl obrácen na všechny světové strany a měl desítky rukou. Do každého se vchází přes půlmetrové dřevěné desky, které mají bránit vstupu zlých duchů. U pátého ztrácím trpělivost, skupina postupuje příliš pomalu, na konec nejspíš nedojde a já musím vidět a nafotit všechno! Vezmu to pak do protisměru a stejně na ně natrefím…

U osmého konečně obracím a »letím« zpátky, připomíná to překážkový běh, jak přeskakuji »protiduchové« zábrany. Nebo honičku počítačovou hrou, kde frčíte z úrovně do úrovně, prostě se musíte probít do vyššího levelu. Konečně na startu. Před prvním chrámem usedám na kamennou lavičku – vonné tyčinky, vzdálený zpěv mnišek a mnichů, kteří před chvílí vyrazili průvodem na nádvoří, obrovský obdiv vůči té nádheře vůkol, respekt k těm, kdo ji dokázali přivést na svět, klid a mír v duši široký jako oceán. Nirvána!

Vystřízlivění
Stav naprosté blaženosti trvá půl hodiny, pomalu a pak rychle procitám, stovky Číňanů, ale z našich nikde nikdo. Ocitám se na parkovišti...
Zkrátím to: v šestém chrámu bylo druhé patro, tam »mí Češi« vešli, když já jsem pod ním přízemím probíhal zpět. To nikdo netušil. Zkrátka jsme se minuli jak v grotesce. Nevěděl jsem rovněž, že obří areál má na konci ještě jeden vchod, kde jsme měli naskočit do autobusu a jet dál. Sportovně naladěné a akční kolegyně posléze vytvořily minirojnici a postupovaly chrámy zpět, náš bus se taky začal vracet, právě když jsem žadonil o šestý čínský telefon… Záchranná akce dopadla dobře! Zlým duchům jsem unikl a Buddha se evidentně smiloval.

Rady na cestu
•    Do Číny nejlépe mobily dva, i nový se vám může rozbít.
•    Mějte na paměti, že se nedomluvíte a nic si nepřečtete – anglických nápisů je poskrovnu a anglických mluvčích ještě nebetyčně míň.
•    Eura proměníte taky, ale berte radši dolary. Moc nešpekulujte a proměňte v první oficiální, nejlépe hotelové, směnárně, na další byste nemuseli natrefit – ani špičkový hotel ji nemusí mít, o bance na ulici nemluvě.
•    Noste s sebou kartičku s místem bydliště v čínštině. Kdekdo vám s úsměvem poradí, musí ale pochopit, co po něm chcete.
•    Pas si střežte jako oko v hlavě, nejenže v něm máte vízum, ale budete ho potřebovat i při koupi různých vstupenek.
•    Pokud nejste vyložený dobrodruh, držte se party.
•    …a nepropadejte radši nirváně.