Štědrý den požehnaný i hororový: Proč se šlape na sekery, jí hrách?
Dnes se snažíme, aby Štědrý den co nejvíc připomínal idylu, která mnohdy zavání kýčem. Naši předci ovšem takhle změkčilí nebyli, nebáli se ani pochmurných věšteb. Smrt byla součástí Vánoc, z některých zvyků, přesněji jejich následků, doslova mrazí. Začtěte se, čím se převážně na vsích lidé o svátcích »bavili«...
Některé staré zvyky vypadají docela mírumilovně...
●Tak třeba ráno na Štědrý den se má celá rodina umýt v potoce nebo u studny, aby byli všichni následující rok zdraví a silní.
● Preventivní účinek mělo i běhání ve sněhu naboso – chodidly do těla pronikne imunita proti všem nemocem.
● Bosou nohou se šlapalo těsně před večeří na sekeru ležící na zemi, což mělo pomoci proti revmatismu.
● Kosti od večeře se pak dávaly k ovocným stromům, aby dobře rodily.
● Podle tradice mělo být na stole devět druhů pokrmů. Na Štědrý den se nejdříve musela sníst lžíce hrachu, aby byla hojná úroda, a dlouhé nudle v polévce zase symbolizovaly vymodlené dlouhé klasy žita.
● Zbytky štědrovečerní večeře se zakopaly do země, aby byla úrodná.
● Věřilo se také, že sníte-li na Štědrý den o večeři kousek okoralého chleba, bude se vás držet štěstí.
● Platil taky zákaz mletí obilí, vylévání vody na dvůr, vynášení popela či rychlého vstávání od stolu, předení, navíjení, tkaní, šití – to byly pověrečné zákazy vysvětlované ohledy k duším. Zakázán byl i hlasitý hovor či smích – rušil by se klid mrtvých.
Držte si klobouky, začíná strašidelná pohádka...
OŘECH...
Hlava rodiny měla o štědrovečerní večeři rozlousknout v dlani ořech. Bylli hezký a celistvý, pak i rodina měla žít další rok v pokoji a štěstí. Když se natrefilo na špatný ořech, znamenalo to nemoc a SMRT v rodině.
HRNEČKY Další metodou, poněkud připomínající tu anglickou s vánočním pudingem, bylo »hádání ze sedmi hrnků«. Na stůl se postavilo dnem vzhůru sedm hrnků, z nichž šest něco skrývalo – prsten, svíčku, chléb, penízek, obrázek dítěte a růženec. Sedmý hrníček zůstal prázdný. Toho, kdo odkryl hrníček s prstýnkem, čekala svatba. Kdo svíčku, měl mít celý rok důvod k úsměvu. Chléb znamenal štěstí, penízek zase dostatek peněz. Obrázek dítěte přivolával do roka narozené robě, kdo sáhl po hrnku s růžencem, měl se zaslíbit církvi. Prázdný hrneček znamenal mizérii, která měla dotyčného stíhat celý rok. Také se rozkrajovala jablka, kdo měl hvězdičku, byl za vodou, ale kříž...
STÍN BEZ HLAVY JE SMRT Opravdu hororovou zábavou je štědrovečerní sledování stínů. Ten, jehož stín je bez hlavy, zemře.
NEVSTÁVAT
Také nebylo radno vstávat od štědrovečerní večeře, případně nechat viset vyprané prádlo. Tyto zdánlivě nevinné skutky mohly do rodiny přivést smrt. Navíc si stolovníci omotávali nohy řetězem, aby rodina držela pohromadě. Chřestění řetězu jistě malebně dokreslovalo atmosféru.
No, a jak to bylo s vysekáváním ledu, to už dost děsivě popsal Karel Jaromír Erben v básni Štědrý večer...
A co vdavky
● Svobodné dívky házejí střevícem přes hlavu. Obrátí-li se patou ke dveřím, zůstanou doma. Obrátí-li se špičkou ke dveřím, provdají se a odejdou. S alternativou, že by se provdaly a neodešly, zdá se, pověra nepočítá.
● Holky, které posedlo vdávadlo, mohly také sbírat patky od vánoček, která jich nashromáždila devět, měla o vdavky postaráno.
● Další svatební věšteckou praktikou bylo házení hole na hrušku. Záleželo zřejmě na šikovnosti děvčete, každopádně, na kolikátý pokus se hůl na stromě zachytila, za tolik let se děvče mělo vdát.
● Pod vdávací rituály spadá také třesení s bezem a běhání přes naoranou brázdu.
● Odkud pes zaštěkal, odtud měl přijít ženich. Rodiny s uštěkanými psy zřejmě ženichy oplývaly.
Smrk jako strom smrti
Dobrou pověst nemá ani smrk, klasický symbol Vánoc. Rusové ho považovali za strom smrti, vystýlali smrkovými větvemi cestu, kterou šel pohřební průvod, a sebevrahy pohřbívali mezi dvěma smrky.
