25 let od smrti Husáka (†78): Poskok Sovětů a věčný marod!

Husákova hvězda začala stoupat už za 2. světové války, kdy se stal členem vedení komunistické strany a předsednictva ilegální Slovenské národní rady. Podílel se také na přípravě Slovenského národního povstání. Po válce stál v čele Sboru pověřenců, který plnil roli vlády, a měl pod kontrolou policii i Státní bezpečnost. Na podzim 1947 organizoval provokace zaměřené na nekomunistické pověřence.

Dostal doživotí
V době politických čistek na jaře 1950 byl obviněn z »buržoazního nacionalismu«, zbaven všech funkcí i členství ve straně a v roce 1954 odsouzen za velezradu na doživotí. Rozsudek byl vynesen až po smrti Stalina a Gottwalda, díky tomu unikl trestu smrti. V kriminále v Leopoldově pak například lepil papírové pytlíky. „Byl jedním z mála, koho nezlomily brutální metody komunistických vyšetřovatelů. Mučením vynucená přiznání později vždy odvolal,“ tvrdí někteří historikové.

Jediný Slovák
Po amnestii v roce 1960 byl Husák propuštěn z kriminálu a o tři roky později rehabilitován. Svůj vzestup na politický vrchol završil v roce 1975, kdy se stal prezidentem místo těžce nemocného Ludvíka Svobody (†83). Jediný Slovák mezi československými prezidenty, zastánce tvrdé linie, měl až do prosince 1987, kdy funkci generálního tajemníka Ústředního výboru KSČ přenechal Miloši Jakešovi (94), ve svých rukou prakticky neomezenou moc ve straně i ve státě. Prezident věčný marod
Věznění a silné kuřáctví se podepsalo na jeho zdraví. Začal chřadnout již na konci 70. let. Trpěl těžkou krátkozrakostí a cukrovkou, která omezovala možnost operovat šedý zákal a mohl číst jen na čtecím stroji. Teprve potom se rozhodl pro operaci a zrak, až na nutnost nosit silné brýle, se mu vrátil do přijatelných mezí.

Stál po boku Alexandra Dubčeka, pak ale otočil
V období tzv. pražského jara v roce 1968 vystupoval Husák v komunistické straně nejdříve jako stoupenec reformního proudu a podporoval tehdejšího lídra Alexandra Dubčeka (†70). V dubnu téhož roku se stal místopředsedou vlády a mimo jiné se významně podílel na přípravě federativního uspořádání republiky. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 ale obrátil, a když se v dubnu 1969 dostal s podporou Moskvy do čela Komunistické strany Československa, zmizely poslední zbytky nadějí, že se v okupované ČSSR podaří udržet alespoň některé myšlenky pražského jara.

Soudruzi se ho po revoluci zřekli
Pro něj trpkého konce se dočkal v prosinci 1989, kdy musel abdikovat a na jeho místo stále ještě komunisty ovládaný parlament zvolil disidenta Václava Havla (†75). V únoru 1990 se Husáka zřekli i komunisté, ze strany, kterou mnoho let vedl, byl vyloučen. Zemřel 18. listopadu 1991, dva roky po pádu režimu, který sám pomáhal vybudovat. Trpěl rakovinou žaludku, přímou příčinou však podle oficiální zprávy bylo srdeční selhání.
Druhá manželka Viera (†54) zahynula při havárii vrtulníku! Podezření na atentát... Bomba to ale nebyla!
První Husákovou ženou byla Magda, rozená Lokvencová (†49). Přestože získala doktorát na právnické fakultě, stala se první profesionální slovenskou režisérkou, a hrála v několika filmech. Rozvedli se po návratu Husáka z vězení v roce 1960.

Jako druhou ženu si exprezident vzal Vieru (†54), která zahynula při leteckém neštěstí. Seznámili se v roce 1966, svatba ale byla až po nástupu do prezidentského úřadu. Po boku mu nestála dlouho. Když byla v říjnu 1977 na léčení v lázních v Bardějově, zlomila si ruku. Přestože úraz mohli ošetřit kdekoli, bylo rozhodnuto, že první dáma musí mít tu nejlepší péči, a byl povolán vrtulník. Cestou do Bratislavy se zřítil. Zahynula ona i celá posádka. Státní bezpečnost tehdy vyhlásila poplach prvního stupně, měla totiž podezření na atentát.

Den po tragédii přišel estébákům anonym, který oznamoval, že Husákovou zabila bomba. Psalo se v něm: „Bombový výbuch ve vrtulníku dne 20. října jsme proti manželce vlastizrádce Husáka připravili my, pracovníci čsl. ligy proti bolševismu... Další vlastizrádci budou následovat... podepsán kpt. LPB E. Zelený.“ Vyšetřování probíhalo pod krycím názvem LIGA. Nakonec se zjistilo, že tragédii způsobila chyba pilota, který nedokázal přistát za mlhy, ve tmě a při zvířeném prachu z kukuřičného pole.