75 let od prvního transportu českých Židů: Z 1000 lidí jich přežilo 24!

Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava 15. března 1939 se začalo postavení Židů v nacisty ovládaném území povážlivě zhoršovat. Nesměli chodit do škol, řídit, stěhovat se či rybařit.

17. září 1941 nacistický vůdce Adolf Hitler rozhodl, že Židé poputují do nově dobytých území na východě. První transporty tak jely do ghetta v polské Lodži, Terezín byl vybudován až později. „Všichni předvolaní se museli sejít v nedaleké budově Radiotrhu (na jejím místě nyní stojí ve Veletržní ulici Parkhotel, pozn. red.), kde přečkali tři dny. Když jich bylo tisíc, vyrazili 16. října ráno pěšky na nádraží Bubny, kde na ně čekal přistavený osobní rychlík. Dobytčáky to nebyly, Němci je nechtěli vylekat,“ popsal ředitel památníku Bubny Pavel Štingl.

Na cestu si mohl každý zabalit jen 50 kilogramů osobních věcí. Jenže v Lodži (následně v Terezíně) na ně čekaly přeplněné domy a málo jídla. Lidé umírali na ulicích, dokud nacisté nevyřešili akutní přelidnění jinak. Postavením vyhlazovacích táborů...

Přežila osmina lidí
Transporty nevyjížděly pouze z Prahy, ale z každého většího města. Probíhaly ráno za tmy, aby se o nich mezi lidmi nemluvilo. Kromě pěti tisíc prvních Židů putujících do Lodže všichni ostatní byli transportováni nejdříve do Terezína a pak až do koncentračních táborů. Z 81 tisíc takto přesunutých lidí jich přežilo válku jen 10 500.

Z nádraží památník
Bubenské nádraží je dnes v neutěšeném stavu, chystá se ale jeho přerod v památník. „Skanzen to nebude. Praze spíše chybí moderní centrum pro novodobou historii, kde se dají tyto věci diskutovat,“ vyjevil svůj plán Pavel Štingl, ředitel obecně prospěšné společnosti Památník Šoa Praha, která vznikla za účelem přestavby nádraží Bubny. Ta by měla začít příští rok na jaře.

Platili za smrt
Před každým odsunem dostaly oběti předvolání s datem, kdy se hlásit na shromaždišti. Většinou šlo o nějaký stadion, veletržní budovu či stavbu, která byla schopná pojmout úřední aparát na registraci velkého množství lidí. Židé nejprve museli zaplatit všechny dluhy, pak odevzdat klíče od bytu, potravinové lístky, cennosti, peníze a doklady. Za deportaci pak museli ještě zaplatit.

Jak odjížděly první transporty z nádraží Bubny

• 16. října 1941 Transport A – 1000 Židů. Přežilo 24 lidí.
• 21. října 1941 Transport B – 1002 Židů. Přežilo 80 lidí.
• 26. října 1941 Transport C – 1000 Židů. Přežilo 63 lidí.
• 31. října 1941 Transport D – 1000 Židů. Přežilo 63 lidí.
• 3. listopadu 1941 Transport E – 1000 Židů. Přežilo 46 lidí.

Židé ustoupili Heydrichovi
Vysídlení Židů z českých zemí mělo i jiné důvody, než rasové. V září 1941 se ujal vlády v Protektorátu Reinhard Heydrich, který pro své úředníky potřeboval byty a majetek. Tím byl osud Židů zpečetěn. Původně mělo ghetto v Lodži být napěchováno 60 tisíci lidmi, jenže při 20 tisících (a z toho jen 5 tisícíchch českých Židů) praskalo ve švech. Proto bylo rozhodnuto o stavbě Terezína, první židovský transport tam odjel 24. listopadu 1941.

Pavel Oliva: V osmnácti jsem budoval Terezín
Do jednoho z prvních transportů smrti mířících již do Terezína se dostal ve svých osmnácti letech i Pavel Oliva (93). V pevnosti musel stavět dřevěné baráky, kde později umírali Židé.

Když nastoupil transport mladých lidí do vlaku, zpívali si. „Nějak jsme se domnívali, že jedeme pracovat a nebude to nic tak strašného. Bylo nás tisíc, přežilo nás asi tři sta,“ popsal Oliva. Pracovat opravdu jel. Musel stavět baráky pro další vězně, kterých Terezínem prošlo za války na 120 tisíc, z nich denně umíralo v průměru 127 osob. Sám pak skončil v Osvětimi, kde přežil díky tomu, že čistil kanály. Zachranou mu bylo vyhozené jídlo.

Pavel Oliva vyprávěl své vzpomínky dokumentaristům z neziskové organizace Post Bellum. Celý rozhovor naleznete na www.postbellum.cz.

V neděli bubny pro Bubny
Na podporu Památníku ticha vyrobili studenti pražských škol 500 bubnů. „Lidi budou v neděli na nádraží v Bubnech bubnovat na nesouhlas proti tomu, že před 75 lety lidi mlčeli. My ty bubny vyrábíme. Nesmíme dopustit, aby se něco podobného opakovalo,“ řekla studentka Karin Němcová (14) ze Základní školy Františky Plamínkové. Vyrobené nástroje si může zájemce koupit, výtěžek jde na stavbu památníku.