Proč přišla sovětská vojska? StB čuchala kontrarevoluci řízenou z Německa!
Barbarský vpád vojsk Varšavské smlouvy proběhl 21. srpna 1968 ze strachu sovětských vládců o československou državu. Co ale strach živilo? Zřejmě zprávy StB o hrozícím povstání řízeném ze Západu!
Následky invaze – stovky mrtvých, tisíce uprchlíků a 20 let normalizace – jsou známy každému. Že oficiálním důvodem byl tzv. zvací dopis Vasila Biľaka, ví také kdekdo. Jenže zprávy nahánějící komunistům strach přicházely z tábora tajných služeb.
Výbušný mix
„Státní bezpečnost v současné době nemá žádnou kontrolu nad činností agentury německé a americké rozvědky vyvíjecí činnost na našem území,“ zněla zpráva StB z 5. července 1968. Atmosféra pražského jara byla navíc bouřlivá. „Příslušníci Státní bezpečnosti museli čelit nejen kritice, ale také výhrůžkám a slovním, výjimečně i fyzickým napadením,“ uvádí nová publikace německé tajné služby BND věnující se událostem roku 1968 v Československu.
Vnější nepřítel
Vznik nových občanských a politických uskupení znamenal pro tajné služby jediné: „Z uvedených poznatků vyplývá, že činnost vnějšího nepřítele nejen nadále trvá, ale možno konstatovat, že zejména v oblasti politické nabývá na intenzitě,“ uvádí květnová zpráva StB. Všechny tyto zprávy se dostaly nejen na stůl českých komunistů, ale i do Sovětského svazu. A výsledek se dostavil 21. srpna...
Na území Československa se v červnu 1968 konalo společné cvičení vojsk Polska, NDR, SSSR a ČSSR. „Část vojsk z tehdejšího vojenského cvičení Šumava 68 se nevrátila zpátky do posádek a zůstala za hranicemi naší země. Netuším, jak tehdejší československá armáda sledovala provoz spojeneckých vojsk, ale aby tohle někomu uniklo, to by mě překvapilo,“ řekl Aha! bezpečnostní expert Andor Šándor. O vpádu spojeneckých vojsk před 21. srpnem ale bezpečně věděla německá i americká tajná služba. „Jediné, co do uskutečnění vpádu nebylo rozeznáno a ani rozpoznáno být nemohlo, je rozkaz k nasazení pro daný den. Pouze okamžik spuštění intervence byl momentem překvapení,“ prohlásil dva dny po invazi mluvčí tehdejší německé vlády Conrad Ahlers.
Skomírající StB ožila
Pražské jaro bylo bojem mezi reformisty a stalinisty na všech frontách. Vládnoucí Alexander Dubček tehdy neomezenou moc StB značně okleštil. Ministrem vnitra se stal 8. dubna 1968 Josef Pavel, který StB zakládal, ale sám se v 50. letech stal obětí čistek. Strach o moc a z případných trestů mohl stát za cíleným ochromením StB. „Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy však aktivita tajné služby opět rychle ožila, takže StB již opět zastává privilegovanou mocenskou pozici ve státě,“ potvrdila následný vzestup analýza německé tajné služby.
Němci k invazi: Začátek rozkladu
Ačkoli Západ tehdejší ČSSR proti invazi nijak nepomohl, nepozoroval situaci úplně chladně. Nakonec převládl v táboře »imperialistů« takový náhled, že je nutná trpělivost. „Pražské jaro bude působit i přes svou porážku jako určitý »rozkladný prvek v komunistickém táboře« a že 21. srpen 1968 představuje vrcholný bod sovětského mocenského vývoje. Pražským jarem podle všeho započal úpadek sovětského mocenského vlivu, na jehož konci dojde ke zhroucení celého systému, i kdyby měl tento proces trvat desítky let,“ zapsal si již v roce 1969 ředitel německé tajné služby BND Gerhard Wessel.
Čechy probudily tanky
V noci z 20. na 21. srpna se vydaly polské, maďarské, bulharské, východoněmecké a sovětské armády zabrat Československo a zamezit hrozící kontrarevoluci. Občané nechápali, někde se snažili o odpor. V nejbližších dnech po invazi zemřelo 108 lidí, většinou byli zastřeleni nebo přejeti tankem. Tak bylo ukončeno Pražské jaro, proces politického uvolňění v Československu.