Výlety za alchymisty a na místa tajemných laboratoří: Hledání kamene mudrců!

Podle legend bývá za mytického zakladatele alchymie považován egyptský bůh Thovt, jenž byl bohem Měsíce, astronomie, magie, kouzelnictví i lékařství. Traduje se také, že lidem daroval řeč, vynalezl písmo a počítání. Bývá vyobrazen coby chlap s hlavou ibise nebo paviána, s královskou korunou a srpem Měsíce.

Velké dílo
O co šlo alchymistům? Cílem bylo tzv. Velké dílo (Opus magnum), což byl vrchol jejich snah. Hlavním cílem byla výroba kamene mudrců, vedoucí také k přeměně čehokoliv ve zlato. Malé dílo pak byl elixír, který umožňoval přeměnu v »obyčejné« stříbro.

Mělník: Podvodnice z trůnu
Císařovna Barbora Celská (1390/95 – 1451), manželka Zikmunda Lucemburského, se po smrti svého chotě přestěhovala do Mělníka, kde se věnovala »podvodné« alchymii. Při pokusech měla získat kov vypadající jako zlato. Ovšem alchymista Jan z Lazu na její podvody ukázal! Podle jiné pověsti se jí dílo tak povedlo, že si za něj od kupců pořídila řadu dárečků. V mělnickém hradě pobývala od roku 1437 až do smrti 11. července 1451.

Kutná Hora: Králův benjamínek
Těžba stříbra a ražba mincí přilákala do Kutné Hory řadu alchymistů. Jedním z nich byl i nejmladší syn českého krále Jiříka z Poděbrad – Hynek. Od roku 1480 měl svou laboratoř ve věži Sankturinovského domu na Palackého náměstí. Tam bylo před 14 lety otevřeno Muzeum alchymie, kde je možné navštívit i dílnu a oratoř s malbou osmicípého květu s 24 paprsky a uprostřed erbem. V Kutné Hoře působili i významní alchymisté Jaroš Griemiller z Třebska či Daniel Stolcius, jedna z nejvýznamnějších postav české alchymie 17. století. Ten se ve městě i narodil.

Moravský Krumlov: Oslepený šlechtic
Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim (Paracelsus) byl alchymista, astrolog a lékař, jenž byl povolán do Moravského Krumlova k nemocnému Janovi z Lipé. Paracelsus jej vyléčil a na krumlovském panství zůstal a psal vědecké práce. Jenže selhal při léčbě pánova syna Bertholda, jemuž oslepil nemocné oko. Jeho léčení navíc nepřežila Johanka z Pernštejna a Paracelsus raději utekl z Čech. Když v roce 1541 zemřel v Salcburku, objevily se pověsti, že byl zavražděn kvůli jeho elixíru života. Další z teorií je, že na sobě zkoušel nový lék...

Český Krumlov: Uvězněný mág
Zatímco Vilém z Rožmberka alchymisty miloval, jeho mladší bratr Petr Vok je zrovna nemusel. Antonína Michaela z Ebbersbachu dokonce uvěznil v kobce u první brány českokrumlovského zámku vedle medvědího příkopu. Tam někdejší boháč i zemřel. Jeho majetek Vok zkonfiskoval včetně domu v Široké ulici č. p. 77 a dvoru před Kájovskou bránou. Dodnes tam prý duch mrtvého vzlyká...

Krčínov: Spolek s ďáblem
Po vzoru svého pána Viléma z Rožmberka s alchymií koketoval regent jeho jihočeského panství rybníkář Jakub Krčín z Jelčan (1535 – 1604). Na svém Novém hrádku Krčínov v Křepenicích u Sedlčan si zařídil laboratoř. Právě záliba v tajemnu mu pěkně zavařila. Výstavba sídla prý probíhala podezřele rychle, takže lidé hovořili o spolku s ďáblem...

Budyně: Zlatý strážce pokladu
Jana Zajíce z Hazmburka, pána na hradě Budyně nad Ohří, přivedla na mizinu přestavba sídla a alchymistická vášeň. Ovšem jednomu mágovi se prý povedlo vyrobit zlato. Hradní pán nechal ze získaného zlata udělat jeho sochu a dal ji tak, aby střežila vchod k pokladu. Socha Kvasnička byla během let vyměněna za pískovcovou, poklad je však dodnes kdesi v podzemí. V Budyni je dnes na místě laboratoře Jandovo muzeum. Mimochodem, hosty pána z Hazmburku byli i Tycho Brahe a český alchymista Bavor mladší Rodovský z Hustiřan.

Most: Prokletý hrad
Alchymista Edward Kelley měl v Česku na svědomí řadu kousků. A darebností. Tak například před svou smrtí proklel mostecký hrad Hněvín, kde byl vězněn. V kletbě nevynechal ani samotné město Most. V letech 1651 až 1653 byl hrad zdemolován, v první polovině 19. století byl během napoleonských válek poničen i samotný Most, při požáru v roce1820 shořelo přes 200 domků. Dnes je na Hněvíně Kelleyho socha.

Jílové: Bloudící duch
Budova jílovského muzea svého času patřila proslulému magistru Edwardu Kelleymu. Coby šlechtic měl právo těžit zlato, ovšem lidé ho nesnášeli, hamounil. Aby mohl krást městské zlato, vymyslel si, že potřebuje na dvoře domu vykopat studnu. Najal horníky, kteří ho ovšem prokoukli a vynášeli zlato ve vědru s dvojitým dnem. Dodnes prý jeho duch bloudí domem a hledá ztracené zlato. Navíc dělá naschvály a schovává věci návštěvníkům.

Praha: Zlatá ulička
Podle pověstí sídlili ve Zlaté uličce alchymisté, aby byli blízko panovníkovi Rudolfu II., ovšem pravda je jinde. Ovšem na počátku 19. století se do Zlaté uličky přestěhoval profesor Uhle se zájmem o alchymii. Podle dobových svědků se v červnu 1831 ozval výbuch právě z domku pana profesora. Laboroval se střelným prachem a pokus se mu vymkl z rukou. Podle legend svíral mrtvý muž v ruce hrudku zlata. V Praze pak byla za Rudolfa II. laboratoř i u Prašné věže, zvané též Mihulka.

Poslední alchymista
Za posledního českého alchymistu je považován Kryštof Bergner, který žil mezi roky 1721 až 1793. Rodák z Chomutova přišel do Prahy na konci 50. let 18. století. Působil u pánů z Vrbna, pak se přesunul do pražské mincovny. Jeho pokusy vyžadovaly hromadu peněz, takže vyráběl chemické preparáty pro lékárníky a drogisty, čímž zbohatl. V Praze si pořídil domy v Kozí ulici – U tří červených lvů a U bílého slona. Věhlas mu nevynesla výroba zlata, ale kamna s roštem a železnými pláty. Vynález si nechal v roce 1766 patentovat. A navíc dělal peloty uhnětené z uhelného mouru, vody a neznámé chemikálie.