135 let od nejhoršího požáru v dějinách! Národní v plamenech: Vinu svalili na hasiče a zámečníky!

Národní divadlo bylo poprvé otevřeno už 11. června na počest návštěvy korunního prince Rudolfa premiérou Smetanovy Libuše. V budově proběhlo 12 představení a o divadelních prázdninách pokračovaly dokončovací práce, pak mělo následovat slavnostní otevření. Jenže...

V tragický den na místě letovali dva zámečníci Jenisch a Ziniburg hromosvod, přičemž používali oheň v klempířských kamínkách. Žhavé uhlíky prý uhasili a pak vysypali do okapu plného dešťové vody. „Krátce po 17. hodině spatřili kolemjdoucí obláčky kouře vycházející se střechy. Někteří se snažili proniknout do budovy, ale bylo zamčeno. Kolem šesté vyšlehly na střeše plameny. Z davu se ozvaly výkřiky zoufalství, ale nikoho nenapadlo zavolat hasiče,“ popsal počátek zkázy hasič a historik Pavel Rubeš.

Silný vítr a zbytkový plyn v potrubí pak k večeru dokonaly své. S ohlušující ránou se zřítil lustr, propadla se střecha a jen málo z tehdejších uměleckých děl bylo zachráněno. Oheň byl vidět až do Berouna a Českého Brodu, nikdo ale netušil, co se děje. Druhý den oznámil tisk smutnou novinu. Jenže Češi se nevzdali, uspořádali novou sbírku a již 18. listopadu 1883 se za tónů opery Libuše svatostánek opět otevřel.

Pranýřovaní hasiči
Na hasičský sbor se snesla vlna kritiky. Noviny je druhý den pranýřovaly, že měli krátké hadice, málo stříkaček, přijeli pozdě... Navíc prý část byla na pohřbu jednoho z velitelů Diviše. „Hasební mistr Lammer sice pozvedl pražský sbor na evropskou úroveň, ale po požáru byly zásluhy zapomenuty. K 1. září byl pensionován a zcela v zapomnění umírá 7. února 1894 ve věku 82 let,“ popsal smutný osud Rubeš. Až 50 let po požáru se metropole uvolila dát ještě žijícím hasičům medaili za zásluhy. S tehdejší technikou totiž dokázali uchránit od požáru všechny okolní budovy.

Za plameny je čekala hladovka
Během hledání viníka potřebovalo rakouské mocnářství uklidnit vášně a počínalo si rychle. Po necelých dvou měsících, 20. až 22. října, proběhlo soudní líčení se zámečníky Jenischem a Ziniburgem. Soudce ale nepřipustil účast soudního znalce či rekonstrukci činu a odsoudil je k týdnu vězení a dvěma dnům o hladu. I nízký trest a neochota připustit obhajobu ale svědčí o tom, že si soudce nebyl jejich vinou jist.

Expertiza po 100 letech zámečníky zprostila viny
Po více než sto letech od velkého ohně byla ve Výzkumném a zkušebním leteckém ústavu v Praze 9 provedena vědci expertiza, která měla prokázat následující věc. Bylo možné, aby chytlo dřevo po kontaktu s měděným okapem rozžhaveným odpadlým uhlíkem? Ačkoli byly připraveny pro oheň dokonce příznivější podmínky, než jaké vládly toho dne na střeše divadla, nedokázal se okap rozpálit tak, aby vůbec viditelně na dřevo nějak zapůsobil. Ze zámečníků tak po dlouhých letech spadla vina, ale přiživila se teorie o úmyslném zapálení.

Zapálili divadlo Němci?
V rozjitřené národnostní době samozřejmě někteří připisovali vinu za požár Němcům. Koncem června 1881 totiž přijel jejich zájezd do Chuchle, kde proběhly různé rozbroje a pouliční bitky byly na denním pořádku. Češi nakonec v návalu vzteku vytloukli okna nejen v německých restauracích, ale i v divadle. Motiv by tedy existoval, ale nikdy nebyla obviněna konkrétní osoba. Několik lidí se sice přiznalo, ale vypovídalo tak nevěrohodně, že byli odmítnuti.

Zdrcení obyvatelé
„Bylo to v pátek, v nejčernější pátek našeho novodobého života národního. Podnes vidím svého otce, jak hlavu ve dlaních seděl zdrcen u stolu, a maminka jak v koutku plakala,“ popsal pocity většiny Čechů básník, dramatik a libretista Jaroslav Kvapil. Na vesnice se zpráva dostala až během soboty a většina lidí ji přijala se slzami v očích.

Co psaly noviny
Všechny noviny byly 13. srpna 1881 vyvedeny v černých barvách a hlásily velkou tragédii. O smutku mluvil dokonce i německy psaný Politik.

Národní listy
„Zalkej, vlasti! Zastři sobě tvář, Čechie! Veliké Národní divadlo shořelo! Se slzami v očích zvěstujeme krajanům svým tuto strašnou zprávu. Národní naše divadlo, velkolepý pomník našeho národního znovuzrození hoří. Po třicet roků sbíral národ krejcar po krejcaru, budoval na svém Národním divadle, jehož slavnostní zahájení mělo se zakrátko odbývati.“

Pokrok
„Čechové! U samého cíle třicetileté tužby se nalezaje děsnou ranou odražen jest od něho národ náš. Zachváceno jest Národní divadlo požárem, který jen nezrušitelnou jeho kamennou část zanechav, všechno ostatní strávil ohnivým zubem svým.“

České noviny
„Až i z daleké Ameriky chystali se synové národa českého ku zlaté Praze, všichni bratrští národové slovanští hotovili se, aby podíl brali ve velké naší radosti. Vše to minulo, vše to byl jen krásný sen, z něhož se probouzíme ke kruté skutečnosti!“

Politik
„Co píle a schopnost obětovat se jednoho národa skrze desetiletí tvořila, na co jsme my byli tak hrdí a co nám nepřátelé tak záviděli, to bylo v průběhu několika hodin zničeno, rozdrceno.“