Nejstrašidelnější místo Česka! Duchové z braniborského lesa!

Na začátku byla fotografie z lesa čtenářky Marie. Na ní je vidět v pozadí zřetelná tvář muže a pod ním světlá postava. „Ty postavy jsme uviděli až doma,“ komentovala zjevení na snímku Marie.
Redaktor s fotografem pak našli na místě pařez, z něhož se dívala lidská tvář. Další duch?

„Na tom místě je duše člověka, který tam kdysi loupil. Pro své hříchy teď nemůže na protější břeh,“ popsala čarodějka Regina, co cítila s tím, že citlivější lidé mohou přítomnost této astrální bytosti vnímat jako brnění po těle, bušení srdce, něčí dotyk nebo silnější závan.

Místní obyvatelé do lesa neradi chodí, necítí se tam dobře. Navíc řada z nich si odtud odnesla nepříjemný zážitek. „Zjevuje se tam prý muž v černém klobouku. Jsou slyšet smutné tóny flétny, lidé mají děsivé zážitky. Svědků je dost, ale nikdo neví, co se tam děje,“ vysvětlil záhadolog Vladimír Šiška z projektu Záře, který se zabývá objasňováním tajemných jevů.

Kde je pravda, nikdo neví. Nicméně Branišovský les je opředen tajemstvím.

Co se traduje o záhadné lokalitě

Šílení vojáci se navzájem postříleli
Před rokem 1989 byla v lese vojenská posádka. Vojáci prý jednou při střídání stráže uviděli tak hroznou věc, že po sobě začali střílet. Tři zemřeli hned, čtvrtý v nemocnici. Ještě vypověděl, že jeden z kolegů se začal měnit, jako by se z něj stával přízrak.

Hrůza tonoucích obětí
Uprostřed bažin stála osada, kterou s okolním světem spojovala jen úzká cesta. V nich nejeden člověk zahynul. Tonoucí zde prý »zapsali« svoji hrůzu a ta i dnes na lidi působí.

Nepříjemné zážitky místních obyvatel
Slečna Eva: „Nepříjemná je oběšenecká cesta. S přáteli jsme tam šli hledat duchy. Kamarád hrál na flétnu, abychom strašidlo vylákali. Ducha jsme nenašli, ale cítili jsme husí kůži po celém těle.“

Chlapci David a Tomáš: Šli za tmy borem. Cítili, že je něco sleduje, pak uviděli ve výšce dvou metrů zářivé červené oči. Ty daly do pohybu směrem k nim. Kluci v děsu z lesa utekli.

Dvě ženy: Vracely se v noci z kina, uslyšely kroky. Nikoho neviděly, ale kroky je pronásledovaly až na kraj lesa. Několik dní hrůzou nemluvily.