Věra (68) z Plzně: Žiju s duchem nevěrného Horsta! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Věra (68) z Plzně: Žiju s duchem nevěrného Horsta!

Až donedávna byly jedinými nadpřirozenými bytostmi v životě Věry čarodějnice, kterých má pořádnou sbírku. Skutečného ducha zahání plamenem svíčky.
Až donedávna byly jedinými nadpřirozenými bytostmi v životě Věry čarodějnice, kterých má pořádnou sbírku. Skutečného ducha zahání plamenem svíčky. (Foto Aha! – Karel Kopáč)

Věřte, nevěřte! Avšak ani »nevěřící Tomáš« světu duchů někdy neujde. Věra L. (68) z Plzně vždy věřila jako technik jen tomu, na co si mohla sáhnout, co se dalo změřit, zvážit, spočítat. Duch si ji ale našel a nechce odejít.

Všechno začalo docela nevinně. Zavolala kamarádka Babeta z Německa. Zemřel jí manžel a chtěla, aby jí Věra nějaký čas pomáhala. Brzy po jejím příjezdu se však začaly dít věci. „Kdyby mi to ještě před pár měsíci někdo vyprávěl, nevěřila bych mu a nejspíš bych ho poslala k psychiatrovi,“ říká Věra.     

Rozvlněná matrace

Z počátku plynuly dny i noci v klidu. Pak Babeta nabídla Věře, aby si ze sklepa vzala pro vnučku kožíšek, který byl na štíhlou postavu a visel tam zbytečně spolu s dalšími oděvy ještě po zemřelém manželovi Horstovi. „Byl moc hezký, jako nový. Odnesla jsem si ho do pokoje, nechala ho větrat a do kapes dala navoněné papírky,“ vzpomíná Věra. Od Babety dostala i skleněné mísy, rovněž zapomenuté ve sklepě. Tím ale její vždy realistické vnímání světa začalo brát za své. Ze sklepa s odloženými věcmi přišel i duch.
„V noci se najednou pode mnou z ničeho nic začala vlnit matrace. Jindy to zase byla deka,“ vypráví Věra. Nejprve, jako až do té doby vždy, vsadila na rozumové vysvětlení. „Vyloučila jsem myši, kočku. Ostatně ke mně ani od té doby nechtěla. Naopak, když do mého pokoje náhodou vběhla, chovala se jako šílená. Lítala po celém pokoji, snažila se něco rozdrápat,“ popisuje Věra. Noc co noc se postel vlnila. „Je to šílený pocit, jako byste leželi na vodní matraci. Spala jsem při rozsvícené lampě, bála jsem se zhasnout,“ dodává.

Zjevil se v celé kráse

Jednou v noci se probudila. „Na štokrleti seděla mužská postava a dívala se na mě. Světlé vlasy, šikmější oči a usmívala se. Protírala jsem si oči jako šílenec. Najednou se postava zvedla a odešla,“ líčí okamžik, kdy se jí duch poprvé ukázal. Šla na toaletu, lehla si zpátky do postele a zhasla. „Zavřela jsem oči a zase je otevřela. Byl tam znovu. Prošel opět od okna kolem mé postele. Vypadal jako by měl na sobě šaty, které visely po nebožtíku Horstovi ve sklepě vedle kožichu. Pak odešel,“ vzpomíná Věra. Viděla ho poté ještě jednou. Byla to další z nocí, kdy ji budilo vlnění postele. „Nemohla jsem spát, začínalo svítat, najednou zpod postele vystoupala hustá bílá mlhovina. Nesla se pokojem a pak se rozplynula,“ dodává Věra.   

Skleněné ťukání

Podivnou mlhu zahlédla ještě jednou. Vyšla si na cigaretu před dům. Je tam kanál, který slouží k odvádění spádové vody při deštích. Nevypouští se do něj žádná horká voda. „Kouřím u baráku na rohu a najednou se z kanálu zvedl bílý obláček a mířil rovnou k nám do zahrady,“ vypráví. Duch se od té doby už nezjevil, zato zvukovými a dalšími projevy nijak nešetřil. „V kufru ve skříni jsem měla ty dvě skleněné mísy. Byly proložené oblečením, přesto se ze skříně ozývalo cinkání, jako by o sebe ťukalo sklo,“ vypráví Věra. Její někdejší odmítání nadpřirozených jevů vzalo definitivně za své.

Začala hledat pomoc

Když se popírání duchovy existence a jakékoliv racionální vysvětlení všeho, co prožívala, míjelo účinkem, obrátila se na kartářku, faráře i esoteriky a snažila se věci mezi nebem a zemí, které se v její přítomnosti děly, nejprve vypudit a pak pochopit. Podle kartářky byla v domě silná mužská energie. K objektu měla vztah a na jiný břeh zatím odejít nechtěla. Něco nevyřízeného ji tu stále drží. Na kartách se neustále objevovala i postava ženy. „Nechápala jsem, co by po mně mohl chtít. Kartářka mě nabádala, abych se zamyslela, zda nemám s někým, kdo zemřel něco nedořečeného, nějaký nevyřízený účet z minula. Nic mě nenapadalo. Pak mi Babeta vyprávěla o nevěře, které se její manžel dopusti, a ona mu stále nedokáže odpustit. Naléhala jsem na ni, ať mu to promine, ale marně,“ říká Věra. Dnes už je skálopevně přesvědčená, že oním duchem je právě zemřelý Horst, který nemůže odejít, dokud se s ním jeho žena neusmíří. Ve Věře našel člověka, který na něj reagoval a dává mu možnost komunikace.

Drží se jí i v Čechách

Věra doufala, že až se vrátí zpět do Čech, bude mít od zoufalého ducha klid. Jenže, jak se zdá našel v ní bytost, která ho nejen vnímá, ale také s ním cítí, a tak se jí nadále drží. Vyzkoušela všechno, co jí kartářky, farář i žena, která odvádí duchy z domů, poradili. Byt vystříkala svěcenou vodou, vysypala svěcenou solí, která prostor čistí, pálí svíčky a dokonce se naučila i ochranné modlitby. Duch se jí ale stále drží. „Vzdálenost prý pro astrální bytosti nehraje žádnou roli. Pravda je, že mi všichni radili, abych se o něj přestala zajímat. Jenže to nedokážu. Také mi řekli, že mi neublíží, že jen cítí, že ho vnímám a mým prostřednictvím se snaží předat nějaké sdělení. Už jsem se s ním naučila existovat,“ říká Věra. Když má vlnění postele či pokrývky dost, když už se nedá v pokoji poslouchat věčné »cvrlikání«, jako by praskalo v zásuvce, ducha prý okřikne. „Houknu na něj – jdi pryč, já tě tu nechci. Na chvíli je klid. Pak se ale zase vrátí,“ dodává Věra.

Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.