Speciál o klamech a podvodech! Jak poznat lež!
Setkáváme se s ní dennodenně. Ve škole, v práci, v obchodě i v médiích si krátkonohá bestie vydobyla pozici nouzového pomocníka. Kde se lež bere, kdy je v pořádku a jak ji odhalit prozradil PhDr. Vladimír Janák, jenž vyučuje psychologii a komunikaci na Karlově univerzitě.
Jak se člověk naučí lhát?
„První lež je většinou ze strachu. Až poté si člověk uvědomí, že se lhaní vyplatí a začne lhát z důvodu vlastního prospěchu. Ale ten počátek musel být ze strachu. To znamená: kdybych řekl pravdu, tak se mi něco zlého může stát.“
Hraje v tom roli kultura?
„Je to zakořeněno hluboko v našich civilizacích. Mám jednoho palestinského přítele a ten mi říkal, že třeba Arabům je lhaní vlastní. Podvědomě se totiž stále snaží obelstít nepřítele.“
A výchova nebo přístup rodičů?
„Vypůjčím si Kanta (jeden z nejvýznamnějších filozofů). Ten říká, že ve světě jsou dvě jistoty, hvězdné nebe nad hlavou a kategorický imperativ ve mně. To v podstatě znamená, že i zloděj, který ukradne peněženku, nebo ji jen najde na zemi, někde uvnitř ví, že dělá špatnou věc. Takže výchova… možná ano, kdyby rodiče odmala učili dítě lhát, tak lhát pravděpodobně bude, ale pořád bude cítit, že je to něco špatného.“
Kdy se tedy láme to, zda člověk bude v životě lhát?
„Člověk začne lhát ve chvíli, kdy má pocit, že sám není v pořádku ruku v ruce s tím, že okolí není v pořádku. Něco jsem provedl? Zalžu. Oni by mě zabili? Zalžu. Někteří lidé prostě mají pocit, že lhát musí. Zvyknou si na to a pak lžou až moc často.“
V jakém případě není pro pravdu prostě místo?
„Pravda se nedá říkat vždy. Já když někoho otestuji a zjistím, že má hodně podprůměrné IQ, tak mu přeci neřeknu, že je na hranici debility nebo že je prostě debil. Řeknu mu, že je spíše prakticky orientovaný, že se hodí na jednodušší povolání a ať dělá, co ho baví.“
A kdy se jedná o tzv. milosrdnou lež?
„Hlavně když jde o život. Například když lidé zapírali Žida ve sklepě.“
Masaryk, pravda na prvním místě
Ulicemi Moskvy zmítala říjnová revoluce a tamní hotely otevíraly pouze hostům s rezervací. Prezidentův komorník Hůza proběhl ostřelovanou ulicí ke dveřím hotelu Metropol a zabušil na ně. Zevnitř se ozvalo: „Máte rezervaci?“ načež vyděšený komorník odvětil, že má. A dveře se otevřely. Po chvíli doběhl ke dveřím postarší Masaryk a následovala stejná otázka. Ani tak vypjatá situace nepřinutila prezidenta zalhat a řekl: „Nehloupněte a otevřete!“ a také byl vpuštěn dovnitř. Není tedy nutné se nechat ke lži vmanipulovat.
Přehnané reakce
Lidé jsou naštvaní, když jsou při lži přistiženi, což obvykle vede k přehnané reakci. Pokud tedy člověka přímo či nepřímo obviníme ze lži a dočkáme se nepřiměřené, agresivní reakce a protiútoku, pravděpodobně nám předtím lhal.
Oči
K odhalení lži mohou dobře posloužit lhářovy oči. Klopení zraku či uhýbavé pohledy mohou být indikátorem lži, ale stejně tak pouhého studu. Je tedy důležité, jak dobře daného člověka známe. Lidé často při lhaní koukají sice směrem do očí, ale spíše jakoby skrz. Takový pohled je tedy většinou příznakem lhaní.
Zpomalená mluva
Lhář si často musí utřídit myšlenky a srovnat celý příběh. Když tedy člověk mluví výrazně pomaleji než obvykle, podezření ze lži je na místě. Často také nastavuje rozhovor otázkami typu „proč si to myslíš? Jak jsi na to přišel?“ apod., aby získal ještě více času.
Řeč těla
Člověk, který nechce o daném tématu mluvit, si může podvědomě zakrýt ústa či překřížit ruce i nohy. Lhář »nepsychopat« většinou znervózní. Projevy nervozity jsou různé, od mnutí ucha, přes rudnutí, blednutí, pocení rukou až po hlasové změny. Nebo nápadná nejistota.
Moc detailů
Lhář je přesvědčen o tom, že čím více informací o vymyšlené situaci poskytne, tím bude jeho lež přesvědčivější. Pokud tedy člověk stále přidává další a další detaily, přestože už to ani okolí nevyžaduje, může to být příznakem lži.
Přeřeknutí, opravy
Přeřeknout se samozřejmě může každý, ale Sigmund Freud tomu přikládá velkou váhu. Říká, že každé přeřeknutí je významné. Pokud se tedy člověk během vyprávění přeřekne, může jít o lež.
TIP: Když někdo něco skrývá
Pokud má člověk něco schovaného v místnosti, kterou někdo prohledává, má tendenci podvědomě kontrolovat, zda to dotyčný ještě nenašel. Občas tedy koukne směrem k ukryté věci.
Dalších 7 znaků těla, které vám prozradí lháře…
1) Vyjadřování lháře je škrobené, s minimální gestikulací. Pohyby rukou, paží a nohou směřují spíše k tělu.
2) Ten, kdo lže, často nevědomky umisťuje předměty (tužku, knížku, hrnek) mezi sebe a vás.
3) Ke lhaní patří i třeba škrábání za uchem nebo na nose, dále také různé dotýkání na krku a kolem úst.
4) Lhář se většinou nedotkne otevřenou dlaní oblasti srdce.
5) Osoba, která se cítí vinna, se staví do obranné pozice. Nevinná osoba obvykle přechází do útoku!
6) Když lžete, podvědomě vynecháváte zájmena (já, mně, tobě,…) a hovoříte monotónně. Když říkáte pravdu, zájmeno zdůrazňujete stejně nebo více než ostatní slova ve větě.
7) Věty, které bude lhář vypouštět z pusy, budou mít prapodivný slovosled, vyskytne se v nich i nějaké to přeřeknutí.
Nejčastější lži žen
Od zítřka držím dietu.
Normálně tu mívám vždycky uklizeno.
Copak bych ti mohla být někdy nevěrná?
Klid, na velikosti nezáleží.
Bohužel to nepůjde, právě jsem to dostala.
Promiň, bolí mě hlava.
Byl to ten nejkrásnější sex, jaký jsem v životě zažila
Ach bože, ten je veliký!
Už budu!
Nemám nic proti tomu, abys šel s kamarády na pivo.
Nejčastější lži mužů
Nikdy tě neopustím.
Za chvíli jsem doma, jdu jenom na jedno.
Vůbec jsi neztloustla, to se ti jen zdá.
Končím s chlastem.
To jídlo bylo perfektní, miláčku.
Jé, to je krásné miminko.
Ty šaty ti sednou perfektně.
Zaplatíme a jdeme.
Jsme jen přátelé.
