Kateřina z Karlových Varů: Zasáhlo ji 25 tisíc voltů! Přežila!
PRAHA – Půvabná tvář, ladná postava – Katka mohla právem snít o dráze modelky. Ten sen však na uhel spálil elektrický výboj, který ji zasáhl na střeše odstaveného vagonu na kynšperském nádraží. Z krásné dívky se ve vteřině stal »beznadějný případ«. Ačkoli jí lékaři zpočátku nedávali prakticky žádnou naději, přežila a dnes je z ní šťastná a úspěšná žena.
Chtěla být modelkou, ale pak… Mozkem jí projel blesk
Byl květen 1992, Kateřina Sadílková z Karlových Varů právě odmaturovala a těšila se na sjezd Ohře se spolužáky z gymnázia. Katka se dvěma kamarádkami čekala na nádraží v Kynšperku nad Ohří na poslední spolužačku. Snad chtěla ze střechy odstavené cisterny někomu zamávat, jenže dřív, než tam vůbec vyšplhala, si ji přitáhlo vysoké napětí z troleje nad vagonem. Proud vjel do těla na temeni hlavy a vyjel chodidlem levé nohy. Elektřina dívce skalpovala vlasy, obnažila lebku a poškodila mozek, zle poranila levou nohu a na třech čtvrtinách těla způsobila popáleniny třetího stupně.
Z následujících týdnů, ale ani z mnoha měsíců před tím, si Kateřina nepamatuje nic. „Kolem prý právě jela sanitka s primářem sokolovské nemocnice, dali mi první pomoc a odvezli mě do Sokolova. Tam si mysleli, že to nepřežiju, už ani nechtěli volat vrtulník, který by mě vzal na kliniku popálenin do Prahy. Nebýt pana primáře, který převoz prosadil, nepřežila bych.“
První dva týdny na popáleninovém centru v Praze byly kritické – Katka byla v kómatu a neurologové jí nedávali skoro žádnou naději. Lékaři z popálenin to však odmítli vzdát, v cizině sehnali speciální přístroj na sledování mozkové činnosti a vůbec poprvé použili tzv. mother speaking, metodu, kdy se pacientovi blízký člověk snaží svou přítomností a hovorem hluboké bezvědomí ovlivnit. Do nemocnice tak za dívkou nastoupila její maminka.
Po dvou týdnech se Katka z kómatu probrala. „První vzpomínka? Ležím, všude kolem jsou přístroje a lidé v rouškách, já mám v krku dýchací trubičku a nemůžu dýchat, mluvit, ani se hýbat,“ vzpomíná Katka.
Pak nekonečné týdny operací a psychického vypětí. Lékaři kůži přenášeli doslova po kousíčkách z malých ostrůvků, které výboj nezničil, na místa, kde žádná nebyla. Když se zdálo, že je Katka z nejhoršího venku, napadla tělo infekce a transplantáty se začaly rozpouštět. Katka dlouho nemohla sama dýchat, mluvit ani jíst, navíc se u ní projevovala poúrazová epilepsie…
Před Vánocemi lékaři Katku propustili domů. Nedokázala stát ani sedět, do bytu ve 4. patře ji museli vynést. Pak měsíce rehabilitací a nepřetržité péče o transplantovanou kůži. Několik let Katka nosila elastický oděv, který brání bytnění jizev, na vinohradskou kliniku se vracela ještě deset let kvůli rekonstrukčním zákrokům. Přes hrůzu, kterou procházela, však nepodlehla malomyslnosti a neuzavřela se do sebe. Vystudovala dvě vysoké školy a začala se vracet ke sportu. Necelé tři roky po úrazu dokonce s přáteli zdolala bezmála pětitisícový Mont Blanc.
Kromě rodičů byl Katce po celou dobu oporou i přítel Martin. Před půl rokem se jim narodila dcera Baruška a Katka se už po pár týdnech vrátila na plný úvazek do práce – je manažerkou v pojišťovně. „Zvládla jsem to díky lékařům, chtěla bych jim moc poděkovat. Jsem šťastná, že žiju, a cítím se vyrovnaná, netrápím se totiž malichernostmi,“ řekla Kateřina.
Nebezpečné troleje
Troleje nad vagony skrývají napětí 25 000 voltů. Člověk se nemusí přitom troleje vůbec dotknout. Životu nebezpečné jsou totiž i na více než metrovou vzdálenost – elektrický oblouk prostě na člověka přeskočí! Ročně se u nás stane 8 až 10 případů. Pokud zasažení přežijí, do konce života se potýkají s vážnými následky v podobě amputovaných rukou či nohou a řadou dalších potíží.
3.5.2007
