70 let od veřejné popravy K. H. Franka (†48): Za Lidice dostal oprátku!

Bývalý karlovarský knihovník byl přesvědčen o velikosti Německa celý život. Trpělivě se prokousával stranickým aparátem, až se stal třetím mužem Protektorátu Čechy a Morava jako státní tajemník Úřadu říšského protektora. Přímo na post protektora sice nikdy nedosáhl, ale po atentátu na Heydricha se stal prakticky nejmocnějším mužem. Ještě 1. května 1945 podepisoval rozsudky smrti, aby sám 9. května utíkal do Německa. Jenže v Rokycanech ho chytli Američané a k jeho překvapení skončil zpátky v rukou Čechů.
Po necelém roce, 22. března 1946, s ním začal ostře sledovaný proces.

„Vinen se necítím, ale cítím se spoluzodpovědný za provádění rozkazů, které mi byly dány,“ obhajoval se Frank, který dokonce žádal několikrát o milost. Na poznámky o trestu smrti reagoval vyhýbavě, jako by si možnost nechtěl přiznat. Podle dobového tisku se dokonce snažil soud přesvědčit o dobrotě nacistického režimu. Záměr se však nepovedl a 21. května 1946 byl odsouzen za velezradu k trestu smrti oběšením. A hned následující den, 22. května ve 13.31 veřejně oběšen za účasti 5000 lidí na dvoře pankrácké věznice.

Ze závěrečné řeči prokurátora...
„Není v lidské moci přiřknouti Frankovi za všechno takový trest, který by bylo spravedlivé označit za přiměřený. Jménem celého československého národa, všech, kdo jeho vinou trpěli a umírali, jménem lidických vdov a matek, jejich uloupených, nešťastných dětí, všech, jejichž život i štěstí zničil, žádám veřejný trest smrti,“ hřímal prokurátor Jaroslav Drábek.

Co se tehdy psalo? Přepadlý tyran s těkavým pohledem
O vyhlášení rozsudku...
Práce: „Silně přepadlý, vratkým krokem a shrbený jako nikdy předtím... Usedaje na lavici obžalovaných, zhluboka nabírá dech. Rozhlíží se nervosním, těkavým pohledem kolem sebe.“
Svobodné slovo: „V té chvíli bylo již jasno, že ví o trestu, který bude za okamžik vyřčen. Zdvihl náhle hlavu a v očích se mu kmitl strach, vystřídaný v příští chvilce výrazem zvědavosti. A pak konečně padla slova o trestu smrti. K. H. Frank uvolnil napjaté svalstvo své tváře, jen rty nechal pevně sevřeny – tak úzké se zdály v popelavé tváři – a ústní koutky mu poklesly.“
O popravě...
Svobodné slovo: „Bylo třináct hodin 31 minut, když pomocníci mistra uvolnili provaz, na kterém byl K. H. Frank vytažen na popravčí kůl. Jeho tělo skleslo a v tom okamžiku se ho chopily ruce mistra popravčího v bílých rukavicích, aby mu přikryl tvář a strhl vaz.“
Rudé právo: „Na kuse provazu se skloněnou hlavou se houpá na šibenici ve žlutých vojenských botách, v pomačkané esesácké uniformě bývalý esesácký gruppenführer a Himmlerův vyšší policejní vedoucí K. H. Frank.“

Nenávist až za hrob
K. H. Frank vyrostl v rodině, která obdivovala velkoněmeckou politiku a nenáviděla Židy a Čechy. To vše převzal a už v roce 1919 působil jako dobrovolný strážce hranic slezských Němců proti Čechům v bouřlivé době zrození Československa. Jako knihkupec šířil nacistickou propagandu, v roce 1935 byl zvolen do Československého parlamentu. Dotáhl to na vyššího velitele SS a policie v Protektorátu, byl ministrem pro Čechy a Moravu v Hitlerově vládě. Ještě před Pražským povstáním 5. května 1945 hrozil, že jakýkoli odpor utopí v krvi.

Zabila ho rakouská šibenice
K. H. Frank vždy obdivoval vše německé, a rukou německého, či spíše rakouského, vynálezu zemřel. Kůl s oprátkou zvaný Würgegalgen totiž přišel do českých zemí z Rakouska, využití našel hlavně během 1. světové války.

Lidice jako pomsta
Nacistický tyran po atentátu na Heydricha vycítil šanci si vyřídit účty s Čechy. Nápad vypálit Lidice a Ležáky nakonec přednesl na pohřbu Heydricha samotnému Hitlerovi, který ho odsouhlasil. Masakru nic nestálo v cestě.

Milost prý nechtěl
Ačkoliv Frank poslal členu české vlády Jaroslavu Stránskému dopis s prosbou o milost, po vyslechnutí rozsudku smrti už ji nepožadoval. Proti jeho vůli ji podal obhájce Kamill Resler, který se paradoxně zúčastnil odboje a obhajoval za války Židy a komunisty. Proces mu způsobil mnoho problémů a přezdívku »Ďáblův advokát«.