Záhadné křišťálové lebky: Dokážou léčit i zabíjet!

Podle expertů jsou staré až 3500 let, další zase jejich stáří odhadují na necelé století (např. zpráva v magazínu Journal of Archaeological Science). Jedná se tedy o jasný podvod, nebo se za těmito artefakty skutečně skrývá záhada? Jisté je, že lebky fascinují miliony lidí po celém světě. Někteří dokonce věří, že mají magické schopnosti. Jedna z pověr říká: „Kdo se podívá do očních důlků kříšťálové lebky, tomu se odhalí budoucnost!“ Podle dalších mají lebky léčivé schopnosti a ničí i rakovinu.

„Kolem nich je jemná svatozář, často mění barvu, vydávají nepopsatelnou vůni, ale i zvonivé zvuky. Na jejich povrchu pak lze spatřit obrazy hor a neznámých chrámů,“ popisují očití svědci divy, ze kterých skoro až mrazí. Ne všechny legendy ale mají happy end. „S lebkami není radno si zahrávat, pojí se s nimi kletba a svým majitelům přinesou smrt. Zabít dokážou i vybraného člověka na dálku!“ říká další pověra.

Jednoduché není ani zodpovězení otázek kdo a kdy tyto fascinující lebky vůbec vytvořil. Teorií o jejich původu je hned několik – jedna říká, že se jedná o pozůstatky předkolumbovských civilizací Střední Ameriky, další zase tvrdí, že jde sice o pozůstatek bájné Atlantidy! A někteří se přiklánějí i k tomu, že kdysi patřily lebky Mayům, kteří je prý dostali od mimozemšťanů.

Nejznámější je Lebka osudu
Našel ji prý anglický dobrodruh F. A. Mitchell-Hedges v roce 1927 v ruinách Mayů v Lubaantunu ve Střední Americe. Někteří ale namítají: „Je to lež, Hedges ji koupil až v roce 1943 v aukci v Londýně. Navíc to je padělek!“ Jisté ale je, že artefakt, kterému se říká Lebka osudu, je nejznámější a nejlépe provedená ze všech dosud nalezených. Jedná se o přesnou kopii ženské lebky a hodnota je prý nevyčíslitelná!

„Odhaduji, že má asi 3600 let a sloužila mayským kněžím při nejrůznějších rituálech, v nichž docházelo k obětování lidí,“ zapsal si Hedges do svého deníčku. Nad touto teorií ale spousta dalších expertů kroutí nevěřícně hlavou. K jejich skepsi nahrálo i rozhodnutí dobrodruha, který nechtěl, aby tuhle lebku kdokoliv podrobně studoval. Zřejmě i proto nález lebky vůbec neoznámil. Udělala to až jeho dcera Anna (podle některých prý objevila lebku ona sama už v roce 1924) po Hedgesově smrti. Tehdy se také začalo spekulovat, že lebku vyrobil někdo v Evropě začátkem 20. století. „Ta křišťálová lebka má zvláštní schopnosti. Viděla jsem s ní do budoucnosti. Předem jsem věděla, že zabijí J. F. Kennedyho... Ale zajišťuje i dlouhověkost,“ byla přesvědčena o magičnosti lebky Anna. Sama se dožila sta let.