Soud s Věrou M. (50), která měla zabít 6 pacientů: Jsou to jen drby!

Věra M., která podle státního zástupce zabíjela nemohoucí, většinou staré a postižené pacienty vysokou dávkou draslíku vpíchnutou přímo do žíly, odmítla, že by vraždila. Prohlásila, že eutanázii neuznává, a že obžaloba stojí na drbech. „Všechno je to jedna paní povídala,“ řekla.

Připustila pouze syndrom vyhoření, a uvedla také, že měla finanční problémy, kvůli kterým si brala práci navíc. Zpočátku se chovala sebevědomě, do kouta se nechala zahnat jen jednou. Když se jí právní zástupce poškozených zeptal, kolik pacientů jí zemřelo po zástavě srdce, řekla, že neví. Poté, co otázku zopakoval, odsekla: „Mrtvoly nepočítám!“

Co uvedli svědci o Věře M.?

• „Chtěla jsem pacientku resuscitovat, protože komorová tachykardie není zástava srdce. Chtěla jsem jí dát výboj, Věra M. ale namítla, že není třeba, že je pacientka DNR (nemá být resuscitována). Na to jsem jí důrazně řekla, ať mě neštve, a jde zavolat doktora. Rozzlobilo mě i to, že nepřinesla defibrilátor.“
• „Na interně na ženách, kde jsme obě dříve pracovaly, si sestřičky stěžovaly, že po noční službě Věry M. jsou pacientky neprobuditelné. Po dohodě s vedením jsem proto po její noční vysypala kontejner s ampulemi. Byly tam ampule od tišících léků. Dostala za to vytýkací dopis.“
• „Když jsme spolu sloužily na oddělení akutních lůžek, zjistila jsem ráno, že bylo vyvěšené sluchátko od telefonu, kterým si pacienti přivolávali pomoc. Bylo položené úplně mimo, o pomoc tehdy marně volalo několik pacientů.“
• „V roce 2006 se starala o moji onkologicky nemocnou matku. Zjistila jsem, že jí špatně podala morfium. Místo pod kůži jí ho píchla přímo do žíly. Později se vyjádřila v tom smyslu, že maminka stejně umře.“