Nová Džungle - jak žije 3000 běženců ve francouzském Calais? Na skládce vyrostly obchody, kostel i noční klub!

Ve stanech a provizorních příbytcích jsou uprchlíci ze Sýrie, Eritreje, Afghánistánu a dalších zemí. Ti všichni sní na místě bývalé skládky o novém a lepším životě, který, jak doufají, naleznou ve Velké Británii. Než ale tábor opustí, snaží se v něm čekání zpříjemnit a v ideálním případě i něco vydělat. Někteří migranti se totiž stačili rychle přizpůsobit podmínkám v táboře a rozjeli vlastní byznys. „Začali jsme prodejem několika limonád a rozšířili jsme se,“ říká Arian (30) z Džalalabádu. „Na odbyt jdou dobře cigarety,“ potvrzuje další postarší obchodník s turbanem na hlavě. Cigarety sám balí a prodává v balíčcích po deseti. Cena? Asi 27 korun.

Disko pod plachtou
Džungle se tak pomalu ale jistě mění v městečko, v němž si lze nakoupit potraviny, nealkoholické nápoje, holicí strojky, mobilní telefony či SIM karty a dokonce tam můžete zajít i na drink a taneček s Nigerijci, kteří rozjeli noční klub. I když je to jen dřevěná kostra potažená plachtami a koberci, zevnitř se line hudba z reproduktorů a na stropě září disko světla. Ti, co nechtějí trsat, mohou pokuřovat vodní dýmku, případně si dát něco k snědku – jídlo, které se chystá v malé provizorní kuchyňce, vyjde v přepočtu na 27 až 54 korun.

Kříž, bohu blíž
Věřící mají k dispozici čtyři mešity či pravoslavný kostel, kde se mohou uchýlit ke svým modlitbám. Stačí najít 15 metrů vysokou stavbu potaženou bílým igelitem, na jejímž vrcholku se tyčí dřevěný kříž. „Mše se koná v sobotu odpoledne. Přichází až 200 věřících,“ říká John (17), uprchlík z Eritreje. Mešita je zase plácek obehnaný lahvemi s vodou, jako modlitební koberečky slouží lepenkové krabice.
I tak ale uprchlíci stále žijí v zoufalých podmínkách. Chybí voda, záchody jsou přeplněné a hygienické podmínky tristní. „Existuje určité předepsané minimum toalet, škol, popelnic a tady chybí úplně všechno. Francouzské úřady se bojí, že jakmile poskytnou určitý komfort, povzbudí to další vlny uprchlíků. My na to namítáme, že o odchodu z Eritreje nerozhoduje suchý záchod v běženeckém táboře,“ nechala se slyšet regionální koordinátorka Isobel Bruand z organizace Médecins du Monde, jejíž lékaři dobrovolně tábor navštěvují.