Výpovědi tří uprchlíků ze tří afrických zemí: Co je žene do Evropy!
Proč vlastně Afričané tak moc touží po životě v Evropě? Nejčastějším motivem jsou pro ně peníze. I lidé, kteří jsou okolím ve své vlasti vnímáni jako bohatí, mají problém uživit svou rodinu. Práce je v Gambii, Eritreji či Sýrii nedostatek.
HAYAT (25), ERITREA:
Přišel jsem o nohu, v Eritreji nemohu pracovat, vláda handicapované nepodporuje. Hledal jsem práci v Súdánu – tam mě z neznámých důvodů zatkli, pustili mě za 2000 dolarů (cca 48 500 Kč – pozn. red.) a odvezli mě do Libye. Tam vás na ulici každý zmlátí, neplatí tam žádné zákony. Za další 2000 dolarů jsem si koupil lístek na loď do Evropy. Na člunu nás byla spousta, nemohl jsem se hnout. Ale teď se cítím bezpečněji a věřím, že najdu práci i přes své postižení.
SANDRA, NIGÉRIE:
Byla jsem v osmém měsíci těhotenství a byla jsem si vědoma, jaká rizika cesta do Evropy přináší. Ale z ůstat v Nigérii jsem nemohla, můj manžel žil kvůli práci v Libyi. Ani tam jsem nemohla zůstat dlouho, bála jsem se o život – svůj i dítěte. Tak jsme se dohodli, že do Itálie pojedu napřed a na manžela počkám. Jel se mnou jeho bratr, na lodi jsem byla jediná žena. Doufám, že mé dítě bude v Evropě žít lepší život, než by mělo v Libyi.
ABDU (34), GAMBIE:
Musím živit rodinu, v Gambii ale není práce. Skoro půl roku jsem cestoval do Libye. Několikrát mě tam unesli, zbili a okradli, jednou mě třeba zatáhli do auta, všechno mi sebrali a vysadili mě v poušti. Peníze na cestu do Evropy jsem dobře schovával, a když p řišel čas, zaplatil jsem 1700 dolarů (cca 41 200 Kč – pozn. red.) a čekal na telefon. Datum vyplutí sice dvakrát odložili kvůli počasí, ale nakonec jsme jeli. Byli jsme tam namačkaní, věděl jsem, že tam mohu i zemřít. Ale neměl jsem na vybranou. Riskoval jsem život, abych pomohl rodině a přátelům.
