Měli by se lidé bát? Zákon nutí léčebny, aby schizofreniky propouštěly!
Proč lékaři pouští schizofreniky z léčeben? Jaká je šance ochránit jejich okolí i samotné pacienty? Na otázky Aha! odpovídá psychiatrička Želmíra Herrová z Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod.
Je na světě víc šílenců? Proč nejsou v ústavech?
„Pokud člověk není bezprostředně nebezpečný sobě nebo okolí, musí být z léčebny nebo psychiatrického oddělení propuštěn. Problém je ve slovíčku bezprostředně.“
Takže pokud je pacient právě teď v pohodě, zákon vám říká pustit, přestože to není bez rizika? Jak se s tím jako odborník vyrovnáváte?
„Slovíčko bezprostředně mě jako lékařku hodně straší. V tomto momentě je pacient klidný, ale za pět minut nebude. Když jsem se vzpírala proti tomu, abych bezprostředně klidného člověka pustila, moji kolegové mi říkali, že jednám protiprávně.“
Co by podle vás bylo správné?
„Nechat psychiatrovi svobodu v rozhodování. Jedině on je schopný zohledňovat i anamnézy svých pacientů. U toho, kdo již dříve chodil s nožem a zaútočil, se dá předpokládat, že to zopakuje. Abychom tomu lépe rozuměli, musíme akceptovat to, že v jednom okamžiku je člověk v určitém motivačním stavu. V dalším okamžiku může být v úplně jiném, a tak teď bezprostředně se chce schizofrenik jevit jako klidný, ale když ho pustí, bude pod vlivem jiné motivace a pod jejím vlivem již nebude mít zájem chovat se klidně.“
Dokáže schizofrenik lékaře oklamat, když by chtěl být propuštěn z léčebny?
„Když má světlejší chvilku, může oklamat i velmi zkušeného lékaře. Je v nějaké situaci a chce něčeho docílit. Tomu podřídí svoje jednání. Např. napadne rodiče, a tak je přijatý do léčebny. Chce ven, a tak se snaží chovat klidně, pěkně mluví s lékaři, je úplně perfektní. V onom okamžiku není pravda, že je nebezpečný. Tak ho podle zákona nesmí lékař proti jeho vůli na oddělení či v léčebně zadržovat. Zákonodárci to zvorali.“
Jak tenká je hranice mezi tím, kdy je duševně nemocný pacient v pohodě a kdy začne být nebezpečný?
„U této choroby není vůbec nic jednoznačné, ale u toho, kdo již jednou byl pro druhé nebezpečný, lze předpokládat, že bude nebezpečný i v budoucnosti.“
Je schizofrenik, pokud není pod atakem své nemoci, schopen žít normálně na svobodě v rodině?
„Většina schizofreniků ano.“
Má u takového pacienta rodina právo na informace, i když si to on výslovně nepřeje?
„Pokud nejde o trestný čin, lékař nesmí říct vůbec nic.“
Není žádná zlatá střední cesta?
„Když se mě ptají, pacienta si zavolám a řeknu mu, jaké informace jim chci dát. Zároveň ho vyzvu, aby mi řekl, co chce, abych nesdělovala.“
Je šance, že se schizofrenik vyléčí?
„V učebnicích se píše, že třetina pacientů se možná vyléčí i sama a nepotřebuje žádný zásah. Já tomu ale nevěřím. Těch, kteří jsou takzvaně vyléčení, pokud skutečně jsou, je hodně málo.“
