Ukrajinský nacista John Demjanjuk: Spravedlnost není slepá! »Ivan Hrozný« umíral v krutých bolestech...
Pětatřicet let žil ve strachu, nekonečně se vlekly soudní spory o míru provinění během druhé světové války. Dvakrát přišel o americké občanství, dvakrát byl z USA vyhoštěn, u izraelského soudu dostal oprátku, ale rozsudek byl zrušen. Posledních pět let života protrpěl v dalším procesu v Německu jako těžký invalida sužovaný krutými bolestmi. Osud válečnému zločinci, dozorci v několika koncentračních táborech Johnu Demjanjukovi (†91) odplatil vrchovatou měrou za jeho hříchy.
V americkém Clevelandu žil vcelku pokojný život přistěhovalce. Když v roce 1952 přišel z Evropy, jméno Ivan si změnil na John. Otevřel si malou autodílnu, nedělal problémy, staral se o manželku a tři děti. V roce 1975 začala ovšem spravedlnost procitat. Jeho případ je o zarputilosti a vůli pomstít nelidské zločiny.
Lovci nacistických zločinců opět nabrali dech a začali si odškrtávat další položky v seznamu válečných bestií, které musely skončit před soudem.
Američané si na Demjanjuka v tomto roce poprvé posvítili, zjistili, že padělal doklady. Aby dostal občanství, uvedl, že byl jako zajatec vězněn až do konce války. Zamlčel pochopitelně skutečnost, že kolaboroval a po zajetí v roce 1942 absolvoval v polském výcvikovém středisku Trawniki proškolení na dozorce v koncentračním táboře.
Žárlivý milenec snědl srdce svého soka! Když ho chytila policie, ještě žvýkal...
Celý článekJeho náplní práce byla likvidace Židů, specializoval se na chod plynových komor a obsluhu pecí na spalování lidí. Na svědomí měl bezmála třicet tisíc obětí ve vyhlazovacím lágru Sobibor. Měl podíl i na dalším zabíjení v táborech smrti Majdanek a Treblinka. Svědci popsali, že byl nejen horlivý, ale i mimořádně krutý a obzvlášť si liboval v nahánění vězňů do plynu. Činilo mu potěšení sledovat, jak lidé umírají. Říkali mu proto Ivan Hrozný.
Vraťme se však do minulosti. Demjanjuk se narodil na Ukrajině (1920) postižené matce a mentálně zaostalému otci. Vychodil čtyři třídy a bez větší perspektivy uvítal rozpoutání válečného konfliktu. Ve dvaceti nastoupil do sovětské armády, ale po několika měsících byl na Krymu zajat Němci a od roku 1942 ochotně sloužil nacistům a jejich myšlence. Byl zařazen do plánu Reinhard na vyhlazení Židů na polském území okupovaném Němci.
Když se u soudu zbortila jeho obhajoba, že byl až do konce války vězněn, připomněl, že musel zvolit cestu přeběhnutí, jinak by skončil někde v sibiřském lágru, odkud už nebylo cesty zpět. Zajatce totiž Němci vraceli, ale Sověti se s nimi nepárali a rovnou je posílali do pracovních lágrů.
Demjanjuka usvědčily doklady z Trawnik, i když tvrdil, že jsou falšované. Dále tetování. Stopy na předloktí, krevní skupina a nacistické runové symboly, přes všechny snahy odstranit, byly stále znatelné.
Evidentně daleko větším trestem byly soudní průtahy, život v nejistotě. Nevěděl, kde v Americe si na něho počíhají agenti Mossadu a zabijí ho, když od prvního soudu odešel omilostněn. Kdyby dostal provaz, jeho muka budou příliš krátká na to, co všechno svým obětem prováděl.
Kdo byl ukrajinský kanibal, o kterém natočil film Jákl? Čtěte skutečný příběh…
Celý článekJak šly roky
1945. Skončila válka.
1952. Demjanjuk se až do tohoto roku potlouká po utečeneckých táborech v Západní zóně. Pak jej s manželkou a synem Američané přijímají.
1975. Američané odhalují jeho totožnost.
1977. Proti Demjanjukovi jsou v USA vznesena první obvinění z válečných zločinů.
1981. Je zbaven amerického občanství.
1986. Je deportován do Izraele k soudnímu procesu s nacistickými zločinci. Američané jej vydali po Adolfu Eichmannovi teprve jako druhého zločince po válce!
1988. Odsouzen k trestu smrti oběšením.
1993. Izraelský nejvyšší soud ruší obvinění, podle něj není Demjanjuk tzv. Ivan Hrozný. Údajně došlo k záměně s jiným dozorcem Ivanem Marčenkem.
1994. Návrat do USA. Demjanjuk žije jako penzista, ale lovci nacistů se pouštějí znovu do shromažďování důkazů. V litevském Vilniusu se našla jeho průkazka proškoleného dozorce. Identifikační číslo 1393.
1998. Opět získává občanství, ale v Evropě je znovu podána žaloba. U soudů v Německu a také v Izraeli.
2002. Definitivně ztrácí americké občanství kvůli tomu, že pracoval v nacistických táborech.
2005. Má být vyhoštěn na Ukrajinu, kde se narodil. Oddaluje deportaci, chce zůstat v USA. Přitom ve své rodné zemi by snadno unikl spravedlnosti
2009. Také Německo na něj vydává zatykač, je převezen z USA do Evropy a je opět obžalován. K soudu v Mnichově jezdí teatrálně na invalidním vozíku, stěžuje si, že je mučen vzhledem k chatrnému zdravotnímu stavu.
2011. Je shledán vinným, ale vzhledem k letům stráveným ve vazbě i jeho zdravotnímu stavu je odsouzen jen na pět let.
2012. Umírá v pečovatelském domě v Rosenheimu. Trpí nemocí kostní dřeně, selhávají mu ledviny, slepne a vypovídá mu službu i slinivka. Umírá v bolestech bez rodiny.