Ukrajinský nacista John Demjanjuk: Spravedlnost není slepá! »Ivan Hrozný« umíral v krutých bolestech... | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Ukrajinský nacista John Demjanjuk: Spravedlnost není slepá! »Ivan Hrozný« umíral v krutých bolestech...

Nacistická bestie Demjanjuk před soudem v Mnichově.
Nacistická bestie Demjanjuk před soudem v Mnichově. (Foto: ČTK, ara)

Pětatřicet let žil ve strachu, nekonečně se vlekly soudní spory o míru provinění během druhé světové války. Dvakrát přišel o americké občanství, dvakrát byl z USA vyhoštěn, u izraelského soudu dostal oprátku, ale rozsudek byl zrušen. Posledních pět let života protrpěl v dalším procesu v Německu jako těžký invalida sužovaný krutými bolestmi. Osud válečnému zločinci, dozorci v několika koncentračních táborech Johnu Demjanjukovi (†91) odplatil vrchovatou měrou za jeho hříchy.

V americkém Clevelandu žil vcelku pokojný život přistěhovalce. Když v roce 1952 přišel z Evropy, jméno Ivan si změnil na John. Otevřel si malou autodílnu, nedělal problémy, staral se o manželku a tři děti. V roce 1975 začala ovšem spravedlnost procitat. Jeho případ je o zarputilosti a vůli pomstít nelidské zločiny.

Lovci nacistických zločinců opět nabrali dech a začali si odškrtávat další položky v seznamu válečných bestií, které musely skončit před soudem.
Američané si na Demjanjuka v tomto roce poprvé posvítili, zjistili, že padělal doklady. Aby dostal občanství, uvedl, že byl jako zajatec vězněn až do konce války. Zamlčel pochopitelně skutečnost, že kolaboroval a po zajetí v roce 1942 absolvoval v polském výcvikovém středisku Trawniki proškolení na dozorce v koncentračním táboře.

Jeho náplní práce byla likvidace Židů, specializoval se na chod plynových komor a obsluhu pecí na spalování lidí. Na svědomí měl bezmála třicet tisíc obětí ve vyhlazovacím lágru Sobibor. Měl podíl i na dalším zabíjení v táborech smrti Majdanek a Treblinka. Svědci popsali, že byl nejen horlivý, ale i mimořádně krutý a obzvlášť si liboval v nahánění vězňů do plynu. Činilo mu potěšení sledovat, jak lidé umírají. Říkali mu proto Ivan Hrozný.

Vraťme se však do minulosti. Demjanjuk se narodil na Ukrajině (1920) postižené matce a mentálně zaostalému otci. Vychodil čtyři třídy a bez větší perspektivy uvítal rozpoutání válečného konfliktu. Ve dvaceti nastoupil do sovětské armády, ale po několika měsících byl na Krymu zajat Němci a od roku 1942 ochotně sloužil nacistům a jejich myšlence. Byl zařazen do plánu Reinhard na vyhlazení Židů na polském území okupovaném Němci.



Když se u soudu zbortila jeho obhajoba, že byl až do konce války vězněn, připomněl, že musel zvolit cestu přeběhnutí, jinak by skončil někde v sibiřském lágru, odkud už nebylo cesty zpět. Zajatce totiž Němci vraceli, ale Sověti se s nimi nepárali a rovnou je posílali do pracovních lágrů.

Demjanjuka usvědčily doklady z Trawnik, i když tvrdil, že jsou falšované. Dále tetování. Stopy na předloktí, krevní skupina a nacistické runové symboly, přes všechny snahy odstranit, byly stále znatelné.
Evidentně daleko větším trestem byly soudní průtahy, život v nejistotě. Nevěděl, kde v Americe si na něho počíhají agenti Mossadu a zabijí ho, když od prvního soudu odešel omilostněn. Kdyby dostal provaz, jeho muka budou příliš krátká na to, co všechno svým obětem prováděl.

Jak šly roky

1945. Skončila válka.

1952. Demjanjuk se až do tohoto roku potlouká po utečeneckých táborech v Západní zóně. Pak jej s manželkou a synem Američané přijímají.  

1975. Američané odhalují jeho totožnost.

1977. Proti Demjanjukovi jsou v USA vznesena první obvinění z válečných zločinů.

1981. Je zbaven amerického občanství.

1986. Je deportován do Izraele k soudnímu procesu s nacistickými zločinci. Američané jej vydali po Adolfu Eichmannovi teprve jako druhého zločince po válce!

1988. Odsouzen k trestu smrti oběšením.

1993. Izraelský nejvyšší soud ruší obvinění, podle něj není Demjanjuk tzv. Ivan Hrozný. Údajně došlo k záměně s jiným dozorcem Ivanem Marčenkem.

1994. Návrat do USA. Demjanjuk žije jako penzista, ale lovci nacistů se pouštějí znovu do shromažďování důkazů. V litevském Vilniusu se našla jeho průkazka proškoleného dozorce. Identifikační číslo 1393.

1998. Opět získává občanství, ale v Evropě je znovu podána žaloba. U soudů v Německu a také v Izraeli.

2002. Definitivně ztrácí americké občanství kvůli tomu, že pracoval v nacistických táborech.

2005. Má být vyhoštěn na Ukrajinu, kde se narodil. Oddaluje deportaci, chce zůstat v USA. Přitom ve své rodné zemi by snadno unikl spravedlnosti

2009.  Také Německo na něj vydává zatykač, je převezen z USA do Evropy a je opět obžalován. K soudu v Mnichově jezdí teatrálně na invalidním vozíku, stěžuje si, že je mučen vzhledem k chatrnému zdravotnímu stavu.

2011. Je shledán vinným, ale vzhledem k letům stráveným ve vazbě i jeho zdravotnímu stavu je odsouzen jen na pět let.

2012. Umírá v pečovatelském domě v Rosenheimu. Trpí nemocí kostní dřeně, selhávají mu ledviny, slepne a vypovídá mu službu i slinivka. Umírá v bolestech bez rodiny.



Autor:  mich

Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.