Jak Češi letěli na Mars: Strčili je do cihelny jak pokusné králíky!

Šedesát metrů dlouhá chodba bývalé cihelny, z obou stran uzavřená pevnými pancéřovými dveřmi. Nechyběla přechodová komora, kam výzkumníci účastníkům experimentu dávali čisté oblečení, zásoby potravin a nádobky na vzorky moči a krve. Zkoumat se tak mělo chování lidí během krizových situací při delším odloučení.

Kosmonauti chovali slepice
V prvé oddělené části »lodi« bylo instalováno pomyslné řídící centrum lodi, jehož součástí byl také počítač IBM Personal Computer (neměl pevný disk, operační program byl nahraný na jedné disketě, data se ukládala na druhou disketu). Prostory pro chov zvířat – japonských křepelek, slepic bez peří, rybiček tilapie nilské a líhně s nasazenými vejci slepic – byly instalovány ve druhé části.

Posádka si slípky oblíbila
»Osádka lodi« byla od okolního světa izolována od 13. září 1988. Pobyt byl vyplněn činnostmi souvisejícími jednak s řízením, navigací, spojením s řídícím centrem, za druhé péčí o zvířata. „Let na Mars je dlouhodobá záležitost. Je potřeba zajistit řadu požadavků, mezi nimiž je výživa kosmonautů.  Proto jsme ověřovali, zda by byla možná koexistence lidí a zvířat. Toto soužití by zabezpečilo přísun čerstvé potravy kosmonautům.  Kontakt se zvířaty by se mohl projevit ve zvýšené psychické odolnosti lidí na bázi zooterapie,“ tvrdí Jaroslav Stejskal, který měl na starost veterinární stránku experimentu.
Stal se opak. Lidé přilnuli ke slepicím a nechtěli je zabíjet. Konzumovali tedy jen vejce.

Dále lidé museli řešit připravené mimořádné situace jako oheň na palubě, výpadky kyslíku a životně důležitých produktů, dodávaných z technologického zařízení objektu. Neplánovaně se jim ovšem ucpala kanalizace nebo se vzňala rozvodová skříň.

Dobrovolníci si ve volném čase ale také vyrobili z papíru loutkové divadlo, šachy i karty nebo vymysleli počítačovou hru. „Všichni účastníci byli sledováni prostřednictvím bioportů, jež registrovaly základní fyziologické funkce a byla jimi sledována i úroveň stresových hormonů,“ říká Iva Šolcová, jež se při pokusech starala o psychologickou stránku experimentu. Denně odevzdávali moč a krev, psali si deníky. Pro vzorky létal z Prahy vrtulník!
Pevný program, 
lepší kondice
Aniž by to tušili, byl dobrovolníkům během pokusu den zkrácen na 18 hodin, čímž se otevřela otázka biorytmicity. Věnovali se šest hodin práci, šest hodin měli volno a šest hodin na spánek. Zatímco venku uběhly tři týdny, lidem ve štole zkresleně celý měsíc. „Závažnější psychické problémy se nevyskytly. Lepší stresové ukazatele měla skupina, která dostala seznam prací a jejich pořad či tempo si určovala sama (druhá skupina prováděla práce na povel z řídícího centra – pozn. red.),“ dodává Iva Šolcová.

Výsledky napověděly, že nejdůležitější pro přežití v těchto podmínkách je to, zda má osádka dobře připravený program, zda považuje za svoji součást i pracovníky centra, zda jsou zajištěny spojovací prostředky se zázemím. „Závažnější psychické problémy se nevyskytly. Lepší stresové ukazatele měla skupina, která dostala seznam prací a jejich pořad či tempo si určovala sama,“ konstatuje Jaroslav Sýkora, tehdejší šéf projektu.