Z vaší ložnice - Sexy kolegyně mi přerostla přes hlavu. Jak se ovládat?
Co je v domě není pro mě! Tohle otřepané pracovní pravidlo mi vtloukal šéf do hlavy od samého začátku. Sex ve firmě je prostě tabu! Dlouho jsem pokušení odolával, než mi ředitel představil Dominiku, naší novou posilu. Jako zkušenější jsem ji u nás měl zapracovat a to jsem udělal více než důkladně…
Musím dodat, že se to ve firmě slečnami jenom hemžilo. Začínalo léto a neformální vztahy v kanceláři dělaly svoje. Dvojsmyslné poznámky byly na denním pořádku, stejně jako pravidelné večerní „zakončovací“ drinky na zahrádce místního baru.
Člověk nic neřešil, bylo mu pětadvacet a sebevědomí rostlo s každým úspěšným obchodem. I přes uvolněnou atmosféru jsem se ale soustředil na kariéru a „pracovní“ flirtování spíš bral jako příjemný myšlenkový relax.
Povýšení na sebe nenechalo dlouho čekat a já si připadal jako král. Součástí postupu ale bylo i důrazné doporučení ředitele, abych upravil svůj vztah k ostatním spolupracovníkům. Už jsme nebyli kolegové, ale já nadřízený, oni podřízení. Nikdy před tím by mě nenapadlo, co všechno to může způsobit.
Pro část kolegů jsem se stal povýšeným kariéristou, ostatní změnu mého chování celkem chápali. Každopádně to byl konec drinků a konec neformálních vztahů – myslím těch s mojí účastí. Tak to šlo pár měsíců a nakonec jsem se všichni nové situaci přizpůsobili.
Jednou si mě zavolal ředitel do kanceláře a představil mi novou kolegyni. Dominika – krásná dlouhonohá brunetka – mě okamžitě dostala. Snažil jsem se nedat na sobě vůbec nic znát a možná se mi to i dařilo. Šéf mě totiž zaúkoloval, abych se od ní ani nehnul, dokud si nebude ve všem jistá. Teda ne že bych se tomu bránil, Domča si ale byla vesměs jistá víc než dost.
Postupně jsme spolu začali trávil čas i mimo firmu. Začalo to nevinně - nějakým tím telefonem mimo pracovní dobu. Věděl jsem, že to nechávám zajít moc daleko, ale nemohl jsem si pomoc. Byla tak božská! Jeden pátek navečer jsem jí vezl domů podklady, které nechala v kanceláři (ne že bych to někdy dřív dělal). Jeden „děkovací“ drink se ale trochu protáhl a nakonec jsem se k sobě vracel až v neděli večer.
Pondělí v práci mě stálo tak pět let života. Měl jsme pocit, že to na nás každý musí vidět. Snažil jsem se nezůstávat s Dominikou ani chvilku o samotě a celkově se chovat tak, abych v ostatních nevzbudil ani náznak podezření. Když potom ale představovala svůj projekt, nemyslel jsem ani tak na její „Způsob využití potenciálu trhu…„ jako spíš na ta odřená kolena, která dneska místo v sukni schovávala pod kalhotami…
S Domčou jsme spolu trávili pracovní dny a soukromé noci ještě pár měsíců. Chuť zakázaného ovoce byla sice lákavá, ale to neustálé schovávání nás nakonec rozdělilo. Ona odjela na studovat do zahraničí a já se vrátil k všednímu pracovnímu životu.
