Sex s prostitutem: Co když mám AIDS?

Se Štěpánem jsem se seznámila přímo na Václaváku, v jednom bistru, kam jsme zapadly s Ilonkou během jedné sobotní nakupovací akce. „To je nádhernej kluk,“ hned jsem hlásila Iloně, sotva jsem dosedla ke stolku na zahrádce. Pořád jsem vymýšlela důvod, proč jít znovu okolo něj k baru. Popelník. Jídelní lístek. Slánka. Štěpán to ale vyřešil za mě. Nejprve nám poslal drink, pak se zjevil osobně a dovolil si přisednout. Byla jsem nadšená, zvlášť když jeho zájem patřil evidentně mně. Slovo dalo slovo a domluvili jsme se, že večer půjde s námi na diskotéku.

Štěpán byl okouzlující, zábavný, a i když prý netančí, věnoval mi několik většinou pomalých (a v těsném objetí) kousků. Silně mě přitahoval. Proto, i když jsem byla unavená a váhala, za chvíli jsme už seděli v přítmí boxu a drželi za ruku. Vzápětí došlo i na polibky, a ne ledajaké. Bylo to nádherné. K ničemu víc však nedošlo, jen jsme si domluvili další schůzku hned na druhý den. Štěpán přivolal taxi a galantně mě zavezl domů k Iloně.

Druhý den jsme šli na oběd a já se rozhodla nového „kamaráda“ trochu vyzpovídat. A tady jsem měla poprvé zbystřit. Řekl mi, že je z Hradce Králové, rodiče už nežijí, zabili se před rokem v autě, v době, kdy otec – lékař – pracoval v Bruselu, sourozence žádné nemá. Já však slyšela v jeho hlase měkký přízvuk, a tak jsem se zeptala, zda nežil, nebo nepochází z Moravy. Hned se rozčílil. Poprvé, ale nikoliv naposled… Jenže mně se moc líbil a v tu chvíli bych mu odpustila cokoliv, i lež. Různých nesrovnalostí a následně neadekvátně prudkých reakcí se však vyskytlo postupně mnohem víc. To už jsme spolu vážně chodili a já tu a tam spolu s ním sdílela i jeho dejvickou garsoniéru.

Třeba mi tvrdil, že pracuje jako manažer v telekomunikační společnosti. Až po třech měsících jsem zjistila, že si to vymyslel. Strašně se urazil, že ho špehuju. Pak přišel s tvrzením, že je pracovníkem rozvědky, a proto mi nesměl nic říct. Já jsem ho však prý velmi zklamala. Bylo mi jasné, že je Štěpán lhář. Proč si ale tolik vymýšlí? To nejhorší však mělo teprve přijít.

K nám do banky nastoupila nová kolegyně Edita. Pocházela ze Slovenských Košic a v Praze hledala štěstí. Byla fajn, hned jsme ji s Ilonou přibraly do party. Ale když jsem jí představila Štěpána, zarazila se: „Neznáme se odněkud? Už jsem se museli vidět!“ Štěpán to kategoricky odmítl, ale zrudnul a celý večer s ním nic nebylo.

Ráno po víkendu přišel šok. Edita mě hned po příchodu do šatny zatáhla do zasedačky a tam mi s naprostou jistotou oznámila, že… „ten tvůj Štěpán, je Slovák Štefan H. od nás z Košic a bydlel s mámou hned v sousední ulici. Když ho kvůli drogám vyhodili ze školy, odjel do Bratislavy a živil se jako prostitut! Pak se přesunul do Prahy. Obyčejná chlapská děvka! Máma se utrápila.“ Tak to byla opravdu rána.

Musela jsem si vzít volno a jít na panáka. I Ilona se uvolnila v práci, a tak jsme spolu vymýšlely, co dál. Čekaly jsme na Editu, že se všechny tři vypravíme ke Štěpánovi–Štefanovi domů a dojde na lámání chleba. Ale k ničemu už nedošlo. Štěpán prostě sbalil fidlátka a garsonku ve spěchu opustil.

Ale co teď? Strašně se bojím, abych nebyla HIV pozitivní. I když mě holky přemlouvají, pořád jsem nesebrala odvahu, odnést vzorky slin či dát krev na vyšetření. Jen se sleduju, hlídám váhu, zda nehubnu a hledám každý pupínek. Co když mám AIDS?