Radí vám největší lékařské kapacity Česka! Velký seriál deníku Aha! – díl XXIII. Tekuté nádory

Nejčastěji onemocní mladí kolem 20. a 30. roku!

Zhoubné nádory prsu, střeva nebo ledviny. Pokud pacient přijde včas, lékaři je vyříznou, naordinují léčbu a pacienta dokáží často úplně vyléčit. Rakovinou ale může onemocnět i krev! Jedna jediná kapička může obsahovat miliardy nádorových buněk. Nemocného nejde odvézt na sál, uspat a pomocí skalpelu nádor vyříznout…

Nádory se dají rozdělit na dvě skupiny. Na pevné, odborně solidní, a tekuté – jde o nádorová onemocnění krve. „U solidních nebo také ohraničených nádorů začínají zhoubné nádorové buňky růst v orgánech, např. játrech nebo plicích. U krevních jde o nádorově změněnou buňku krvetvorné tkáně,“ vysvětluje profesor Pavel Klener. Pokud se v rakovinnou změní nějaká z krevních buněk, vzniká leukemie, lymfom nebo mnohočetný myleom.

Ani takto nemocní se nemusí vzdávat, loučit se životem a připravovat na smrt. „Jako u každého zhoubného onemocnění je však důležité přijít k lékaři včas. Před třiceti lety byla například akutní leukemie jasným rozsudkem smrti, nemocní přežívali jen tři až pět měsíců. Dnes máme díky novým lékům řadu pacientů, které úplně vyléčíme. Příkladem může být např. fotbalista Václav Koloušek, o němž se hodně psalo. Měl akutní leukemii, byl léčen a dneska kope v Rakousku,“ ukazuje na úspěšnost moderní léčby profesor Klener a dodává: „Každým rokem se objevují nové velmi účinné léky. Musí být však správně podávány. Proto je důležité, aby léčba zhoubných nádorů krve probíhala ve specializovaných centrech, kde jsou tyto léky pro každého pacienta dostupné. Jde o Ústav hematologie a krevní transfuze a hematoonkologické kliniky v Praze, Plzni, Hradci Králové, Brně a Olomouci.“

Nádorová onemocnění krvetvorby postihují především mladší věkovou kategorii. „Vznikají sice i u starců i malých dětí, ale kategorie mezi dvaceti a třiceti je mnohem častější než v případě tzv. ohraničených nádorů,“ říká profesor Klener.

Nádory mízních uzlin

Druhou kategorií nádorů z krvetvorné tkáně jsou lymfomy. „Jde o nádorová onemocnění mízních žláz, dělí se na tzv. Hodgkinovu chorobu, tam jsou pokroky v léčbě největší – více než devadesát procent pacientů umíme vyléčit. A na lymfomy nehodgkinské,“ uvádí profesor Pavel Klener.

• Boule na krku, v třísle i břiše
  Lymfom se nejčastěji projeví zduřením mízních uzlin. Jejich zvětšení ale může mít různé příčiny, často provází obyčejné infekce. „Proto se stává, že si pacient nahmátne uzlinu a nejde k lékaři. Nebo lékař nesprávně zhodnotí význam zjištěného zduření a léčí nemocného obklady nebo antibiotiky a nepošle ho na podrobná vyšetření. Každé zduření mízních uzlin by mělo být vyšetřeno, protože nikdy nelze vyloučit, že se jedná o lymfom nebo dokonce o nádor, který nebyl zjištěn a metastazuje do mízních uzlin,“ upozorňuje profesor Klener. Uzliny se mohou zvětšit i prostým zánětem, ty bývají na pohmat citlivé. Kdežto nádorem nebo metastázou zvětšené uzliny nebolí.
• Jak lékař vyšetřuje
  Lékaři uzlinu nejčastěji vyjmou a pošlou do laboratoře. „Histologické vyšetření je v tomto případě složitější než u jiných zhoubných nádorů, protože je asi 40 typů nehodgkinských lymfomů a každý se léčí jinak. Léčbu tak nezahájíme, dokud není nález potvrzen dvěma patology,“ uvádí profesor Klener. „Uzliny si pacient může sám vyhmátnout v podpaží, na krku, v tříslech. Mohou však být zvětšené také v hrudníku, v břiše nebo jinde, kde nejsou hmatem odhalitelné, proto je u pacientů nutné provést rentgen, nebo sonografii,“ dodává profesor Klener.
• Taková bude léčba
  „Hodgkinova choroba se léčí převážně chemoterapií a v počátečních stadiích ozařováním. U nehodgkinských lymfomů se léčebné úspěchy zvětšily po zavedení autologní transplantace krvetvorných buněk,“ popisuje profesor Klener a upozorňuje na nutnost zajít při příznacích, jako jsou zduřené uzliny, úbytek na váze, noční pocení, zvýšená teplota kolem 37 až 38 °C, k lékaři. „Bohužel jsem zažil pacienty, kteří měli uzliny tak velké, že nemohli ani připažit. Za týden nenarostou a čím později přijde, tím má menší vyhlídky na úplné vyléčení nebo alespoň zastavení choroby na určitou dobu,“ říká profesor Klener.

Leukemie: Může ji spustit viróza

„Leukemie je velmi široký pojem, protože je mnoho druhů leukemií. Základní dělení je na akutní a chronické. Je jich celá řada typů, z nichž některé jsou léčitelné a dokonce vyléčitelné, jiné bohužel mají prognózu horší,“ říká v rozhovoru pro Aha! prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc.

Mohu se před leukemií ochránit?
„Je velmi obtížné doporučit prevenci, protože až na výjimky, kde byl prokázán virový původ onemocnění, se příčina vzniku leukemie nezná. Prevencí je zdravý způsob života jako u všech onkologických nemocí.“

Leukemii mohou způsobit viry, tedy i rýma?
„Větší výskyt leukemií přichází v obdobích, kdy jsou v populaci virové infekce, např. chřipky. Ale přímá souvislost není prokázána. Viry mohou přispět ke spuštění patologického procesu v těle a vzniku leukemie u oslabeného organismu.“

Jak poznám, že nemám chřipku, ale leukemii? Jaké má příznaky?
„Znát příznaky je velmi důležité, jen tak může pacient přijít včas k lékaři a zahájit léčbu, protože čím dřív se určí správná diagnóza, tím je větší šance na úspěšné léčení. Leukemie často začíná nenápadně pod obrazem chřipkového onemocnění, pacient se necítí dobře, má zvýšenou teplotu. Jiné projevy jsou například krvácivé. Opakovaně krvácí z nosu, objeví se modřiny na kůži nebo krvácení z dásní.“

K jakému lékaři mám s krvácením dásní jít?
„Stává se, že pacient s leukemií někdy přijde poprvé kvůli krvácení dásní k zubnímu lékaři nebo pro zduření mandlí na krční, ne k internistovi. Ten většinou nechá udělat krevní obraz a najdouli se tam změny, následuje hematologické vyšetření, a tak se stanoví diagnóza. Jsou určité typy leukemií, kde krvácení je velmi výrazné. Takový typ měl například fotbalista Koloušek.“

Jaká mě potom čeká léčba?
„Vždy záleží na typu leukemie a zdravotním stavu pacienta. K léčbě se používá chemoterapie a transplantace krvetvorných buněk, neboli kostní dřeně.“

Vyléčím se?
„Různé typy leukemií mají odlišný průběh i prognózu. Např. u chronické myeloidní leukemie byl dříve průměrný věk přežití tři roky, dnes je 10 let a je mnoho případů zcela vyléčených pacientů. Děti mívají většinou jiné typy leukemií než dospělí. Lépe reagují na léčbu, takže i výsledky jsou u nich zpravidla lepší než u dospělých.“

Krevní buňky rozpustí kost

Mnohočetný myleom je další krevní nádorové onemocnění. „Je charakteristické tím, že postihuje kosti. Prvním příznakem jsou často bolesti v kostech nebo dokonce dojde ke zlomenině. Kost je nádorovým procesem nahlodávána, je oslabena její pevnost a pacient si ji i jen při prudkém pohybu zlomí. Teprve toto nás v některých případech pak přivede k diagnóze,“ uvádí profesor Pavel Klener. Mnohočetný myelom nemusí mít dlouho žádné příznaky. I obyčejná déle trvající bolest v zádech by měla být proto vyšetřena lékařem. „Záda dnes bolí kde koho, ale nemusí to být pouze od plotýnek,“ upozorňuje profesor Klener. Pokud se na nemoc nepřijde z krevních testů na preventivní kontrole, kterou by dospělý měl podstoupit každé dva roky, může se ohlásit i selháním ledvin. Nemocní bývají většinou starší padesáti let. Léčí se zejména autologní tandemovou transplantací, tedy dvěmi transplantacemi po sobě.

Transplantace kostní dřeně

• Autologní transplantace
  Nemocnému lékaři z krve odeberou jeho vlastní tzv. kmenové buňky a zmrazí je. Pak dostane agresivní léčbu, která zničí nádorové buňky a zároveň i jeho vlastní krvetvorbu. „Je ozářený smrtelnou dávkou záření nebo dostane vysoké dávky cytostatik. Pak se mu vrátí jeho krvetvorné buňky, ty se usadí v kostní dřeni a začnou produkovat zdravé krvinky,“ popisuje profesor Pavel Klener s tím, že jde o transplantaci jednodušší, protože pacient dostává vlastní krvinky a tělo se jim nebrání.
• Alogenní transplantace
  Používá se zejména u leukemií. „Krvetvorné buňky se získají od dárce, největší šance na úspěch takové transplantace mají sourozenci. Pokud ho pacient nemá nebo není vhodný, získávají se krvetvorné buňky z registrů dárců kostní dřeně. Ty jsou propojeny, náš pacient může dostat kostní dřeň od dárce např. ze Spojených států a naopak,“ popisuje profesor Klener a dodává: „Zde již dochází k reakci organismu na cizorodou buňku, v mnoha případech vznikají komplikace, kterým se snažíme léčbou bránit.“