Vladimír Kosek: Zabili mu družku! Dva roky pátrá po vrahovi!
Jsou to více než dva roky, co mu zabili milovanou přítelkyni. Tehdy sedmadvacetiletou Janu překvapil vrah v bytě v Českém Těšíně, kde ji před zraky dvouleté dcerky ubodal. Rodina se s tragédií dodnes těžce vyrovnává a Janin přítel Vladimír Kosek po vrahovi stále pátrá na vlastní pěst.
Dal výpověď v práci, o dvě malé děti se stará na plný úvazek. Pro deník Aha! se rozhodl promluvit v exkluzivním rozhovoru. Podařilo se mu získat nějakou stopu? Jak žije rodina po smrti milovaného člověka? Jak se jim změnil život?
Od vraždy uplynuly dva roky. Pátral jste na vlastní pěst. Mělo to nějaký efekt?
„Nezjistil jsem nic. Nabízel jsem odměnu tomu, kdo pomůže vraha dopadnout, ale nikdo nic nevěděl. Lepil jsem po městě plakáty, ale nepomohlo to.“
Vražda se stala u vás doma, když se vaše přítelkyně vrátila dopoledne s mladší dcerou z obchodu. Holčička všechno viděla. Jak se s tím vyrovnala?
„Byla z toho v šoku a natolik ji to tehdy vyčerpalo, že tvrdě usnula. Sociální pracovníci ji pak odvezli ihned do nemocnice. Neřekl bych, že má z té události nějaké následky. Je to veselé, zdravé dítko. Dívá se na pohádky, nebojí se čertů. Horší to bylo se starší dcerkou. Té v té době bylo šest let. O tom, že maminka zemřela, jsme jí řekli až den před pohřbem. Nedovedete si představit, co to bylo za katastrofu. Řekli jsme, že maminka zemřela v nemocnici a měla nemocné srdíčko. Na pohřeb děti samozřejmě nešly. To by bylo nepatřičné.“
Museli jste pak navštěvovat psychologa?
„Zvládli jsme to sami. Máme výbornou dětskou lékařku, taky nám pomáhá celá rodina. Kdyby bylo potřeba, určitě bych s dětmi k psychologovi chodil, ale myslím, že jsou v pořádku. Já se teď starám o obě holky. A to i přesto, že moje vlastní je jen ta mladší. Jana mi totiž už kdysi říkala, že doufá, že bych se postaral o obě, kdyby se cokoliv stalo. Musel jsem dát výpověď v práci. Dělám doma všechny věci jako ženská v domácnosti. Naučil jsem se vařit, prát, žehlit. Hodně mi pomáhá i Janina maminka, která je kuchařka. Momentálně jsem na úřadu práce a hned tak rychle mě ani nikdo nezaměstná. Vždyť mám na krku dvě děti, a kdykoliv by jedno z nich onemocnělo, musel bych jít na paragraf. To zaměstnavatelé nemají rádi.“
Z Těšína, kde k vraždě došlo, jste se nakonec odstěhovali. Kvůli vzpomínkám?
„Šlo hlavně o děti. Já bych to asi překonal. Ale nedovedu si představit, že bych se vrátil s mladší dcerou do bytu, kde jí zabili maminku. Proto jsme chtěli byt vyměnit. Jenže takový byt nikdo nechtěl. Takže jsem ho opravil a vrátil městu. Nakonec mi nabídla pomocnou ruku starostka Třince, která mi poskytla městský byt v Třinci. Hodně nám pomohli i třinečtí hokejisté, rodina a přátelé. Vybrali peníze a pomohli nám celý byt vybavit.“
Jak často jste ve spojení s policií? Dávají vám naději, že vraha nakonec chytí?
„Spolupracujeme pořád. S kriminalisty z Ostravy se vídám jednou až dvakrát do měsíce. Naděje tady je, myslím si, že policie dělá maximum. Ale počítám i s variantou, že vraha nechytí. Mohl to být cizinec. Polsko je z Těšína dvě stě metrů. Pak by byla šance malá.“
Máte nějaký vzkaz pro vraha?
„Aby se přihlásil sám než naše rodina zjistí, kdo to je. To by ho pak nečekalo nic dobrého!“
Co se tehdy stalo?
K vraždě došlo 25. 9. 2009 v jednom z těšínských bytů. Vrah si asi vyhlédl mladou maminku dvou dětí a sledoval ji domů. Z neznámého důvodu ho žena vpustila do bytu, kde ji okamžitě surově napadl.
Po vrahovi policie stále pátrá. Nyní se kriminalistům přihlásila další mladá žena, která popsala, že ji také sledoval a obtěžoval muž, který odpovídal popisu vraha. Policie sestavila jeho identikit a prověřuje další podezřelé.
