Kateřina, dcera mrtvého Pavla Klora: Tátu zavraždily, a teď se smějou?

Zvláště když oběma odsouzeným byl po odvolání snížen trest z původních 18 let na 15 a ze 16 na 14 let. Dcera zavražděného Kateřina (28) se nehodlala s rozhodnutím soudu smířit a po vynesení rozsudku v listopadu 2010 zaslala společně s příbuznými soudkyni otevřený dopis. Přestože je dopis věcný, slušný a bez emocí, odpovědi soudkyně se rodina dodnes nedočkala.

„Nejde jen o nás a naši bolest, ale o to, aby si všichni uvědomili, jak to u nás funguje. I když si podobné zrůdy odsedí pár let, jednou je stejně pustí a dál budou žít mezi námi,“ zdůvodňuje své rozhodnutí Kateřina.

Smutné Vánoce

Dne 15. prosince 2009 zavolal bratrovi českobudějovického rytce Pavla Klora jeden ze zlatníků, na jehož zakázce rytec doma pracoval. Zakázka měla být již hotová a volající se nemohl Pavlu Klorovi dovolat.

„Strýc se pak spojil s mým bratrem a ten mi volal, jestli nevím, co je s tátou. Že má nedostupný mobil. Zkusila jsem mu zavolat na pevnou linku, ale se stejným výsledkem. S mým přítelem jsme tedy zajeli na sídliště, kde taťka po rozvodu sám bydlel, a když jsme uviděli jeho auto, tušila jsem, že je něco špatně. Jelikož jsem měla klíče od otcova bytu, rozhodli jsme se do bytu podívat. Před domem jsme se sešli ještě se strýcem a mým bratrem, abychom šli nahoru společně,“ vzpomíná na nejhorší okamžik svého života Kateřina.

Ještě před vstupem do otcova bytu však přítomným svitla jiskřička naděje. Kateřinin strýc přítomným sdělil, že zlatníkův nejlepší kamarád má také nedostupný mobil, takže budou nejspíš někde spolu. Trochu se všem ulevilo, ale jen na chvíli. Zatímco Kateřina jela s přítelem nahoru do bytu, její strýc s bratrem se šli podívat do nedaleké vinárny. U dveří bytu však již bylo nešťastné dceři jasné, že došlo k nejhoršímu.

„Když jsem dala klíč do zámku, zjistila jsem, že jsou dveře otevřené. V chodbě jsme viděli rozházené věci včetně pohozené vrtačky, zkrátka nepořádek. To už mě přítel držel a nepustil dál. Mezitím přišel strýc s bratrem a vešli do bytu. Strejda jako první, zatímco já jsem se rozplakala. Pak už jsem jen vnímala, jak strejda volá tátovo jméno a jak mi oznámil, že nežije. Dovnitř jsem nešla. Na pokyn strejdy jsem volala na policii a také doktora,“ říká se smutkem v hlase Kateřina, která svého brutálně zavražděného otce raději vidět nechtěla a uchovala si tak na něho alespoň nedotčenou vzpomínku.

Vraždící bestie

Rytec Pavel Klor byl zavražděn 13. prosince, pachatelky hrůzného činu byly díky na místě zanechané stopě DNA dopadeny 9. ledna. Obě vražedkyně jsou z Tábora a obě jsou matky. Svou oběť navštívily v jejím bytě o adventní neděli navečer. Rytec Pavel Klor měl večer téhož dne v plánu navštívit koncert se svojí přítelkyní, se kterou byl krátce před tím na procházce. Domů si odskočil právě kvůli své poslední a nikdy nedokončené zakázce. Pospíchal, aby měl na obě objednané zákaznice dostatek času. A také proto, aby jim nebyla zima, kdyby na něho náhodou čekaly.

Podle vyšetřovacích a soudních spisů ženy mohutného a téměř dvoumetrového zlatníka doslova umlátily a ubodaly. Pro pár šperků a zlato. Než přepadeného zavraždily, ochromily ho paralyzérem a nakonec mu prořízly hrdlo. Během zápasu, který podle výpovědí trval několik minut, se napadený rytec dostal v jednu chvíli téměř až na chodbu domu, ale celá tragedie skončila v obývacím pokoji. Tam vysílený a polomrtvý muž zřejmě upadl do bezvědomí.

Bilance útoku lidských zrůd je přímo otřesná. Zavražděný měl na těle 37 oděrek, modřin a škrábanců, osmkrát byl bodnut do hrudníku, od vrtačky a lampy měl rozbitou hlavu, která byla odříznuta až ke krční páteři, pořezané uši a stopy po škrcení. Muž, který miloval život, svou rodinu, práci a hudbu, chtěl žít, ale od svých vražedkyň žádnou šanci nedostal. O tom, že si hrůzný čin obě ženy předem domluvily, svědčí i původní výpověď dcery jedné z vražedkyň, která však již u soudu svědčit odmítla.

Slyšela, jak se máma domlouvá s kamarádkou na návštěvě budějovického zlatníka, který má doma v trezoru zlato. Že potřebují peníze na Vánoce, a kdyby se bránil, budou ho muset odstranit. Z odposlechů po činu vyplývá, že se obě ženy svým zrůdnostem smály a jejich rozhovor nenesl stopy sebemenších výčitek. Jelikož jedna z nich se při útoku také zranila, mluvily o tom, že si pro sebe mohly zavolat sanitku.

Trest se zdál soudu krutý

Obě odsouzené dostaly nejdříve tresty ve výši 18 a 16 let. Po odvolání jim soud snížil tresty na 15 a 14 let. „Soud to odůvodnil tím, že dosud nebyly trestány a mají velkou šanci na společenskou nápravu,“ říká nevěřícně Kateřina a zároveň dodává, že jako pozůstalý nemůže člověk dělat prakticky vůbec nic. Na rozdíl od vrahů nemá právo ani nahlédnout do spisu.

„Když se prováděla rekonstrukce u nás v bytě, skončila ve tři ráno. V sedm hodin už byli vyšetřovatelé v práci a chtěli pokračovat ve výslechu. Z vazby jim však oznámili, že jim obžalované nepřivezou, protože mají nárok na osm hodin spánku. Připadá mi to neskutečné,“ říká mladá žena, které se před necelými dvěma lety od základů změnil život.

Před Štědrým dnem pohřbila svého tatínka. Není dne, aby na svého otce nemyslela, výročí narozenin a Vánoce pro ni ztratily smysl. Když se před měsícem vdávala, její otec ji k oltáři nevedl. Kateřina viděla obě vražedkyně u soudu, ani jedna z nich se s ní však nestřetla pohledem. A co by se stalo, kdyby se potkaly tváří v tvář?

„O tom jsem dost přemýšlela. Nechápu, jak mohou zákony dopustit, aby se zrůda, která provede tak brutální vraždu, mohla vrátit zpět mezi normální lidi. Ty roky ve vězení je nevyléčí. Nedokážu si představit, že jednu z nich někdy potkám. První, co vás napadne, je pomsta. Ale nejste jako ony. Neumím si představit svou reakci, ale určitě neprojdu bez povšimnutí a se sklopenou hlavou,“ je přesvědčena Kateřina, která prý své neštěstí zvládla i díky lidskému přístupu vyšetřovatelky kpt. Renáty Burešové a policejní psycholožky R. Chalupové.

Úryvek z dopisu soudu...

Mluvíte zde o resocializaci, tedy o společenské nápravě obou žen, tzn. druhé šanci. A mě v tuto chvíli napadá otázka, jakou šanci měl můj otec?!? Mluvíme zde o člověku, který nikdy nikomu neublížil, který jen žil svůj život, živil se poctivou prací, miloval svou rodinu a plánoval si, jak stráví své stáří.

Pak přišel 13. prosinec a s ním dvě »ženy«, které mého otce doslova popravily. Pro pár kousků zlata. Bez špetky jakéhokoliv práva a soucitu nám vzaly...

Fotogalerie

3 fotografie