Patrick Swayze: Procházím peklem

První rozhovor o rakovině

Kdy jste si poprvé všiml, že je něco v nepořádku?
„Bylo to přesně před rokem. Slavil jsem příchod nového roku 2008 a s manželkou Lisou jsme otevřeli šampaňské. Když jsem si ale lokl, jako bych si otevřenou ránu poleptal kyselinou! Najednou mi došlo, že jsem i hrozně zhubl. Téměř vmžiku jsem shodil 10 kilo! Pak jsem se podíval do zrcadla a uviděl na bělmu svých očí žluté skvrny.“

Lékaři vám diagnostikovali zhoubný nádor slinivky, nedávali vám žádnou šanci…
„Chemoterapie nezabrala. Později se rakovina rozšířila do jater. Řekli mi, že operace není možná. Podle lékařů pacienti s touto diagnózou umírají po šesti měsících. Já ale nedokážu jen tak nečinně sedět a čekat na smrt. Vzal jsem proto roli agenta FBI v televizním seriálu Beast (Zvíře). Proto jsem nemohl brát prášky na utišení bolesti, nemohl bych točit. Vicodin a všechny ty léky sice oblafnou vaše tělo, ale také mozek.“

Zvládal jste natáčení. To je obdivuhodné!
„O víkendech jsem létal na chemoterapii do Los Angeles a v pondělí jsem byl už zase zpátky na place. Na konci dne jsem se přistihl, jak se při řízení auta směju. Jsem pyšný na to, že jsem to dokázal.“

Přesto, bojíte se?
„To víte, že se bojím. To víte, že se trápím. To víte, že se ptám, proč zrovna já? Je to procházka peklem, na to vemte jed. A to jsem teprve na začátku. Vím, že mé dny jsou už sečteny, že mi zbývají maximálně tak dva roky života. Žít pět let, to už je zbožné přání, když se podíváte na všechny ty statistiky. Chtěl bych ale vytrvat do doby, než najdou lék. Nevzdávám to!“

Věříte na posmrtný život?
„Nevím přesně, co je na druhé straně. Věřím ale, že v každém z nás je něco jedinečného, krásného. A to něco člověka přežije.“