Michaela Kudláčková: Mám doma čtyři herečky

Bezprostřední Míša dovede s úsměvem vyprávět i o nelehkých časech, které prožila, když se vzdálila filmovým kamerám…

Co vás vedlo k tomu, že jste se přihlásila do reality show Bar?
„Já jsem se tam nepřihlásila! Mě Prima vyloženě vytipovala. Já si ale stejně pořád myslím, že nejsem ten pravý člověk pro ně.“

Jak se o vás dozvěděli? Už přece jen nejste mediálně známá…
„To byla náhoda. Jeden čas jsem pracovala za barem v restauraci, vedle které sídlí Prima.“

Těšíte se na Anife?
„Anife je blázen, který vše prožívá na dřeň. Dokáže se i docela obstojně nekontrolovat. Já se do poslední chvíle naopak snažím konflikt nehrotit. Anife je naprosto svá. Svým způsobem ji obdivuji.“

Jak vzpomínáte na období, kdy jste byla velkou dětskou hvězdou?
„Moc hezky. To období bylo skvělé.“

Kdo vás tehdy objevil?
„To zařídila mamka. Chodila se mnou po konkurzech, ale myslím, že jsem to chtěla i já.“

Maminka byla tak akční?
„Kdysi hrávala ochotnické divadlo. Jenže rodiče jí to zakázali, což nesla špatně. A tyto své ambice si tak trochu realizovala na mně.“

Kdy jste se poprvé ukázala v televizi?
„Bylo to v pořadu Pojďte se mnou za mámou, pojďte se mnou za tátou. Předváděli jsme tam různé pracovní profese. Pak už jsem dělala film Veronika prostě Nika a už se to rozjelo…“

Jak jste se před kamerou cítila?
„Byla jsem malá, vůbec mi to nepřišlo. A kamery nevnímám ani dnes při konkurzech na Bar. Tenkrát se mi hodně líbilo, že jsem mohla být někým jiným. Když si totiž přečtu scénář a mám postavu ráda, a že já je měla zatím ráda všechny, tak zákonitě chci, abych to zahrála co nejlépe. Aby ten, kdo se na film bude dívat, pochopil, co postava právě asi prožívá…“

Neměla jste trému před takovými herci jako byli Dana Medřická či Vladimír Menšík?
„Vůbec. Oni byli úplně normální lidé jako každý jiný. Měli svá pozitiva i negativa. Byli moc fajn. Lidé si je hodně ztotožňují s postavami, které hráli. Byli to hodně kvalitní lidé. Nejvíc jsem si ale oblíbila asi Danu Medřickou a Ivana Vyskočila.“

Proč právě Ivana Vyskočila?
„Strávil se mnou při natáčení hodně času. Navíc, když jsem si zlomila nohu, nosil mě až na záchod.“

Jaký jste spolu točili film?
„Poslední propadne peklu. Tehdy se natáčela scéna, jak dívka probíhá bitvou. Pan režisér Ráža to chtěl udělat co nejdramatičtěji, a tak si vymyslel, že na tu dívenku dopadne z projíždějícího vozu mrtvý voják. Bohužel to trochu nedomyslel. Ten kaskadér měl totiž asi dva metráky a já jen čtyřicet kilo i s postelí… Když na mne spadnul, »rupla« mi holenní kost a skončila jsem s nohou v sádře.“

A kdy se film dotočil?
„Bylo to komplikované. Natáčeli jsme totiž na jaře a já se uzdravila až v létě. Museli jsme tedy čekat na podzim, kdy příroda vypadá podobně. Přes léto se dělaly scény, kde sedím a není zapotřebí, aby byly vidět i nohy.“

Také jste získala velkou roli v seriálu My všichni školou povinní…
„Ten dělal také pan režisér Ráža. Myslím, že už v období natáčení Poslední propadne peklu věděl, že tu roli nabídne mně.“

Byla jste podobná Barče?
„Já Barču měla ráda. Nechápala jsem ji jako »svini«, která intrikuje proti jiným lidem. (smích) Já ji vnímala jako zamindrákovanou holku, která byla vláčena kamarádkou, na které byla silně až nezdravě citově závislá. Přesto však byla dost kvalitním člověkem, poněvadž dlouho nechtěla svoji kamarádku zradit.“

Dovedete si představit paní Obermaierovou jako vaši opravdovou maminku?
„Jasně. Měla tehdy malého Járu v podobném věku jako byl můj bratr. Vzpomínám si, že její syn byl tehdy nějak ošklivě nemocný a bála se o něj. Myslím, že by jako máma byla skvělá.“

Jak se vám líbila Gabriela Vránová a její pojetí učitelky Hajské?
„Paní Vránová měla roli, kterou vystřihla senzačně. Ona je jako člověk nesmírně báječná a naprosto v klidu. To svědčí o tom, jak kvalitní je herečka. Dodnes se totiž traduje, že není úplně normální a já vás ujišťuji, že ona normální je.“ (smích)

Měla jste ve škole někdy problém s učitelkou?
„Ano, v první třídě. Už nevím, jak se jmenovala. Vzpomínám si, jak nás mlátila a fackovala. Tu paní jsem opravdu ráda neměla. Byla to fakt hrůza.“

Svěřila jste se s tím rodičům?
„Ano, ale už ani nevím, jak to řešili. Je to už dlouho.“

Proč jste nepokračovala v herecké kariéře?
„Ve dvaceti letech se mi narodila dcera Pavlínka. I potom jsem měla sice několik nabídek, jenže Pavlínka byla tehdy malá a můj muž s tím, abych natáčela, nesouhlasil. Myslím, že měl pravdu. Asi bych se pak tolik nemohla rodině věnovat.“

Po Pavlínce se narodily další?
„Po roce přišla na svět Míša, pak Ája a nakonec Johanka.“

Jak jste po rozvodu zvládala jejich výchovu?
„Tak ono jim teď je 18, 17, 12 a osm let, tak je to celkem v pohodě. Takové věci jsem si nikdy nepřipouštěla.“

Jak došlo k tomu, že vaše dcera Alice bydlí u vašeho manžela?
„To je věc, které dodnes moc lituji. Mrzí mne, že jsem u soudu za ni ještě více nebojovala. Moc lituji toho, že ji nemám u sebe. Soudili jsme se o ni asi tři roky a nakonec ji manžel vysoudil. Teď za námi jezdí jednou za čtrnáct dní. Přesto mám pocit, že jsem pro tu věc udělala maximum!“

Je spokojená?
„Netrpí. Je jí ale líto, že není doma.“

Lákalo vás divadlo?
„Ale ano. Hrála jsem dokonce v jedné hře v Divadle S. K. Neumanna s panem Skopečkem.“

Dělala jste přijímačky na konzervatoř…
„Ano, ale i když jsem je udělala, nevzali mne. Možná v tom byly i jiné důvody, ale to bych spekulovala.“

Kde jste pak pacovala?
„To bylo různé. Tak například v podniku výpočetní techniky, na personálním odboru, na úřadě pro Prahu 7, pak jsem dělala barmanku, taxikářku…“

Taxikářku? Není to povolání pro ženu trochu nebezpečné?
„Mám z toho období hodně zážitků. Párkrát jsem se i trochu bála, nebylo to však nic zásadního. Také si vzpomínám, jak jsem jednou vezla pána, který se po dlouhé době vracel domů ke své přítelkyni. Moc se na ni těšil. Kupovali jsme šampaňské, oči mu jen zářily. Pak jí zavolal. Když položil sluchátko, řekl mi, že měníme směr. Přítelkyně si totiž našla někoho jiného, a tak zavelel, abych ho zavezla do bordelu. I to šampaňské mi daroval… Tou reakcí mne překvapil a vůbec mi nepřišla neadekvátní té situaci.“

Jste připravena na to, že se na vás opět zaměří média?
„Ani ne. (smích) Já si zvykla na svůj svět, do kterého patří magie, vykládání karet, bylinky… Uvidím, jak to zvládnu. Snad to nějak »vydejchám«. Vadí mi vytahování intimních »sraček«, kterými si třeba člověk prošel. To jediné nemusím.“

Přijala byste nabídku na natáčení třeba v seriálu?
„Asi ano.“

Vedla jste děti k herectví?
„Já tomu všemu nechávám volný průběh. Přesto si ale myslím, že mám doma čtyři velké a kvalitní herečky.“ (smích)

Jiří LANDA
Foto Aha!: Hana KALVACHOVÁ, Česká Televize a archiv Michaely KUDLÁČKOVÉ