Šokující zpráva o perverzním životě Josefa Fritzla: Hrůzná zpověď tyrana

• O svém dětství:
  „Jsem jedináček. Můj otec byl bohém, matku stále podváděl. Když mi byly čtyři, matka ho po právu z domu vyhodila.“
  Psycholog: To jako malý chlapec nemohl vůbec posoudit. On viní otce a chce po něm, aby přijal zodpovědnost za jeho činy.

MOJE MATKA BYLA MŮJ SVĚT
„Moje matka byla silná žena. Vedla mě k disciplíně a pořádku. Umožnila mi dobré vzdělání a práci. Kvůli tomu byla z práce věčně ztrhaná. Byla to nejlepší žena na světě. Já byl její muž, tak nějak.“
Psycholog: Fritzl si svou matku idealizuje a přebírá roli partnera, popisuje incestní vztah – matka ho duševně zneužívala.
Zneužila vás někdy matka fyzicky? „Ne, nikdy! Moje matka byla slušná, distingovaná. Obdivoval jsem ji, velmi.“
Představoval jste si svou matku v sexuálních fantaziích? „Ano. Ale byl jsem silný a tyto touhy jsem dokázal potlačit.“
Psycholog: Sám před sebou se omlouvá.
Byla vaše manželka Rosemarie jako vaše matka? „S ní neměla nic společného. Byla báječná, ale jinak byla plašší a slabší než moje matka.“
Psycholog: Ze své matky dělá bohyni, myslel, že je s ní jedno tělo a jedna duše.

• O rozhodnutí vzít si Rosemarii:
  „Pokud si vzpomínám, vždy jsem si přál mít hodně dětí, nechtěl jsem, aby moje dítě bylo jedináček jako já. A Rosemarie se mi zdála jako vhodná matka…“
  Psycholog: Manželka je pro něj jen »přístroj, co dělá děti«, je pro něj pouze dárkyní rozkoše, redukoval ji jen na podbřišek. Pokaždé před sebou viděl svou matku. Že si přál velkou rodinu, je nesmysl. Jeho svět se skládal jen z jeho matky.
• O jednom dnu v roce 1967, kdy znásilnil jednu ženu:
  „Vůbec nevím, kde se to ve mně vzalo.“
  Psycholog: Tady se ukazuje jeho touha někoho ovládat, ponižovat. Čím slabší byla jeho oběť, tím se cítil mocnější.
• O své roli hlavy rodiny:
  „Vždy jsem si zakládal na dobrém vychování. Jsem prostě ze »staré generace«. Vyrostl jsem za nacismu. Tehdy znamenal dril a přísnost hodně. Něco jsem z toho asi přejal.“
  Psycholog: Někoho zavřít bylo tehdy tak nějak normální – to je hodně falešné alibi.

NEJSEM BESTIE,JAK O MNĚ ŘÍKAJÍ

• Jak by označil jako vnější pozorovatel někoho, kdo by zavřel svou vlastní dceru na 24 let do kobky?
  „Jako nezávislý pozorovatel? Asi také jako bestii nebo monstrum. Ale u mě šlo o něco jiného.“
• O obvinění své dcery Elisabeth, že ji zneužíval už od 11 let:
  „To není pravda. Nejsem muž, který by si začal něco s dětmi… Teprve později, až když byla dole ve sklepě. Nejsem žádná zrůda.“Psycholog: Vůbec si své činy neuvědomuje, necítí žádnou vinu.
• O podezření, že svůj čin dlouho dopředu plánoval:
  „Ano, plánoval jsem to dva, tři roky, asi. Začal jsem přestavovat místnost na celu.“
  Psycholog: Celé roky žil ve své chorobné fantazii. To se stupňovalo. Když už ho nemilovali, chtěl, aby ho aspoň nenáviděli. Nemohl se pomstít své matce nebo otci, tak si vyhlédl slabšího jedince – své dítě.
  „Do sklepa jsem dopravil těžké železné dveře polité betonem. Byly ovládány elektromotorem na dálkové ovládání a kódem. Vše jsem zvukově odizoloval, zřídil jsem tam maličkou koupelnu a toaletu. Donesl jsem tam postel, sporák a ledničku. Aby se tam měli dobře.“

SKLEP BYL MOJE ŘÍŠE

• O tom, zda si nikdo přestaveb nevšiml:
  „Možná ano. Ale bylo mi to jedno. Sklep v mém domě patří mně, byla to moje říše, kam jsem směl jen já. Každý to věděl, moje žena, moje děti, moji nájemníci. A nikdo se neodvážil do mé říše vstoupit nebo se zeptat, co tam dole dělám. Všem jsem řekl, že dole je moje kancelář…“
  Psycholog: On byl jako v rauši, cítil se jako pán nad životem a smrtí, užíval si své všemohoucí fantazie. Své fantazie uskutečnil, vybudoval si paralelní svět s vlastními bytostmi – jako Frankenstein!

ELISABETH SI TO ZAVINILA SAMA

• Proč si vybral jako oběť dceru Elisabeth:
  „Od začátku puberty přestala dodržovat pravidla. Celé noci trávila v pochybných hospodách, pila alkohol, kouřila. Snažil jsem se ji z té žumpy vytáhnout. Zajistil jsem jí místo servírky, ale ona dvakrát utekla a stýkala se se špatnými lidmi. Proto jsem se musel postarat o místo, kde bych ji mohl izolovat od vnějšího světa…“ Psycholog: Elisabeth se jako jediná z rodiny nenechala kontrolovat. On se hrozně bál ztráty kontroly.
• Proč ji už nechtěl pustit?
  „To byl prostě koloběh, ze kterého nebylo úniku nejen pro Elisabeth, ale ani pro mě. S každým týdnem byla moje situace bláznivější a skutečně je pravda, že jsem neustále přemýšlel, zda ji pustit, nebo ne. Nedokázal jsem se ale rozhodnout.“
  Psycholog: Je to přesně naopak! On si to užíval. On ji nechtěl propustit, on ztratil úsudek, neměl pocit viny. Bylo to pro něj jako závislost, potřeboval stále vyšší dávky, proto to stále dělal.

CHTĚL JSEM, ABY OTĚHOTNĚLA

• O zneužívání v kobce:
  „Má touha mít sex s Elisabeth sílila. Věděl jsem, že ona nebude chtít, věděl jsem, že ji budu trápit. Ta touha udělat konečně něco zakázaného mě ale přemohla. Bylo to jako droga.“
  Psycholog: Z psychologického hlediska měl sex se svou matkou. On se zneužíváním své dcery »samoléčil« ze závislosti na své matce.
  „Ve skutečnosti jsem chtěl, aby otěhotněla, chtěl jsem s ní mít dítě.“
  Psycholog: Zvyšování dávky: napřed zavřít, pak mít děti, zvětšit kobku.
• O prvním porodu ve sklepě:
  „Elisabeth se porodu bála. Donesl jsem jí dolů lékařské knihy, aby v den »D« věděla, co má dělat. Obstaral jsem jí ručníky, dezinfekci a pleny… Na děti jsem se těšil. Líbilo se mi mít ve sklepě opravdovou rodinu – ženu a pár dětí.“
• Zemřeli by jeho vězni, kdyby se mu něco stalo?
  „Pokaždé, když jsem bunkr opouštěl, aktivoval jsem časovač, který garantoval, že dveře vězení se po určité době otevřou, kdybych zemřel.“
  Psycholog: Vidí se jako zachránce. Přehrává si situaci dole, představuje si to jako hru, vždyť to nebylo všechno až tak špatné…
• O dětech, které žily nahoře:
  „Lisa moc křičela a postonávala, narušovala náš řád »dole«, musela proto pryč. I Monika a Alexander byli slabí, problematičtí a nemocní.“
  Psycholog: Jakmile se něco vymklo jeho kontrole, hrozilo, že se jeho svět zhroutí.
  Na důkaz, že se její tři děti mají »nahoře« dobře, nosil Elisabeth dolů pravidelně fotky.
  Psycholog: Tím prodlužoval své opojení z činu: Podívej, jak krásný je svět, ale vy ho nesmíte vidět. Tento pachatel je zlý ďábel!
• Pokládal Elisabeth, Kerstin, Stefana a Felixe za »druhou rodinu«?
  „Ano, tak to přesně bylo.“ Elisabeth pro něj byla »manželka«. Děti nahoře mu říkaly »tati«, děti ve vězení »dědo«. Matka jim nikdy nevyprávěla o krvesmilství. Psycholog: On je děda, táta, manžel – vidí se jako pán celého světa.
• O nemocné dceři-vnučce Kerstin:
  „Strhala si šaty z těla a utopila je v toaletě. Byla stále častěji »posedlá« ďáblem.“
• O své manželce Rosemarii:
  „Nejlepší matka na světě, která se stejně jako já dokázala obětovat svým dětem.“
  Psycholog: Ve skutečnosti má na mysli »nejlepší stroj světa«. Podřídil si ji jako ostatní. Věřila mu vše, jinak by to pro ni znamenalo smrt nebo násilí.

ELISABETH BYLA SKVĚLÁ HOSPODYNĚ

• O Elisabeth:
  „Podřídila vše »štěstí« své rodiny. Byla to moje »druhá žena«, která byla také vynikající hospodyní a matkou.“
  Psycholog: On nezná žádné normální ženy, jen pokorné, ponížené.
• O běžném dnu v kobce:
  „Snažil jsem se o své děti ve sklepě postarat co nejlépe. Když jsem šel do sklepa, nesl jsem dceři květiny, dětem knížky a plyšáky. Když Elisabeth vařila naše oblíbená jídla, sledoval jsem s dětmi dobrodružné filmy na videu. Pak jsme si sedli ke stolu a společně jsme se najedli.“
  Psycholog: Pachatel je velmi nemocný a ještě velmi nebezpečný.
• O svátečních dnech:
  Vánoce i narozeniny se slavily i ve sklepě. On do sklepa tajně »pašoval« vánoční stromky, dorty i dárky.
  „Chtěl jsem ve sklepě vést druhý život s druhou rodinou.“
  Psycholog: Ne, bylo to přesně obráceně, on chtěl vést jen »život dole«.
• O opatřeních proti útěku:
  „Nepotřeboval jsem žádné tělesné násilí. Oni mě naplno akceptovali jako hlavu rodiny, nikdy by si nedovolili mě napadnout. A kromě toho věděli, že jen já znám číselný kód dálkového ovládání dveří, kterým se sklep otvíral a zavíral.“
  Psycholog: Oni věděli, že je může zabít.
• O údajném vyhrožování zplynováním:
  „Já jsem jim jen vždy řekl, že se nemají pohybovat blízko dveří z vězení, jinak by je mohl zabít elektrický proud.“
  Psycholog: Zařídil to tak, aby to vypadalo jako trest od Boha. Pokud se nebudete správně chovat, něco se vám stane.
• O plánech své vězně propustit:
  „Chtěl jsem Elisabeth, Kerstin, Stefana a Felixe přivést k sobě domů, už brzy. Zestárl jsem, stával jsem se pomalu nepohyblivým, věděl jsem, že už se brzo nezvládnu o ně v bunkru postarat.“
  Psycholog: Obyčejně kriminální energie ochabne kolem šedesátky. On ale učinil opatření, aby si to dokázal vychutnat až do konce…
  Jaké byly jeho další plány? „Elisabeth a děti měly po propuštění říkat, že byly na tajném místě, u jedné sekty.“

NECHCI ZEMŘÍT,ČEKÁM NA TREST

Poslední otázka magazínu News: „Pane Fritzle, chcete teď zemřít?
„Ne, teď chci jen jedno: trest.“
Psycholog: To má od svého právníka. Pachatel je ledově klidný, vypočítavý a zkouší nyní zatáhnout ostatní do svého chorobného světa. On si hraje se svou mocí. Měl by být naprosto izolován od společnosti.