Takhle se jezdilo před 100 lety

Alkohol za volantem, polnice místo klaksonu, puška na sedadle

Motorizovaný kočár se mohl kdykoliv rozpadnout, případně vám mohl dojít benzin a šance na jeho doplnění byla kvůli více než řídké síti čerpacích stanic minimální. Také vás mohl beztrestně nabourat nějaký opilec. Před stoletím byl prostě automobilismus více než adrenalinový sport…

Dopravní předpisy? K čemu?
Silniční zákon a bodový systém na počátku dvacátého století? K smíchu! Auta byla širokou veřejností i úřady stále považována spíš za přítěž a nebezpečnou kratochvíli boháčů. Některé povinnosti řidiče byly tedy spíše snahou o znepříjemnění života. Co jiného si máme myslet například o nařízení, které na počátku století platilo v Anglii?! Před autem musel totiž běžet člověk s červeným praporkem a zvoncem nebo píšťalou upozorňovat okolí na blížící se nebezpečí. To chtělo opravdu dobrý trénink! Rakouskouherské ministerstvo vnitra zase v roce 1910 vydalo nařízení týkající se maximální rychlosti. Ve městě se tedy auto smělo »řítit« ulicemi maximálně rychlostí 15 km/h, mimo město ale bylo povoleno opravdu »závodit«, pokud na to stroj měl, mohl jet až 45 km/h! Neskutečný fofr!

Před křižovatkou vystřelte z pušky!
Na silnicích před sto lety jezdilo jen pár automobilů, přesto už zákon na motorová vozítka pamatoval a nařizoval řidičům nejrůznější bezpečnostní opatření. Tady jsou ta nejpikantnější:

● „Když hustá mlha zamezuje rozhled do dálky, jakož i na takových místech, kde silnice může být přehlédnuta, jako zejména na křižovatkách a při záhybech silnice, nesmí býti ježděno rychleji než 6 km/h,“ říkal například zákon. A víte proč právě 6 km/h? To protože je to rychlost koně v kroku!
Jak je to dnes? Moderní automobily jsou vybaveny světlomety do mlhy, což řada šoférů mylně považuje za kouzlo, které jim i v husté mlze dovolí vidět daleko před sebe, a tak i v mlze jezdíme jako šílenci.

● Na dnešní zákon, který dovoluje troubit pouze v ohrožení, zapomeňte. Pro bezpečnost chodců a koňských povozů bylo doporučeno kromě neustálého troubení předepsanými signálními trubkami (houkačkou) používat i jiné signální přístroje, jako například fanfárové polnice, signální píšťaly, sirény apod. Na ulicích se tedy pravděpodobně neustále ozývala pořádná kakofonie zvuků.
Jak je to dnes? Troubíme, kdy se nám zachce, ačkoliv to je v některých místech zakázané. Češi si zkrátka rádi dají do trumpety, ať už je jakákoliv.

● Je až neuvěřitelné, co všechno museli absolvovat na svých cestách řidiči v Americe. Zákonodárci a policisté se totiž snažili rozvoj automobilové dopravy omezovat a vymýšleli si na řidiče pořádné »ptákoviny«. Například před křižovatkou musel řidič zastavit a vypnout motor. Potom musel prozkoumat silnici před sebou a u toho povinně troubit na klakson. Dalším krokem bylo hlasité volání a tlučení do gongu. Aby té komedie nebylo málo, musel nebohý řidič vypálit ránu z pušky hlučného typu, a to tak, aby bylo výstřel slyšet dostatečně daleko. Jestliže nevlastnil pušku, musel odpálit tzv. římskou svíčku, nebo vesuvskou bombu, případně jiný výbušný předmět. Teprve potom, co podstoupil celý tento taneček, tlučení do gongu, střílení do vzduchu a odpalování dělobuchů, mohl opět nastoupit do vozu a pokud se mu podařilo nastartovat, projet křižovatkou. U další křižovatky se situace opakovala. Takže pokud někdo vyrazil autem do ulic, musel mít s sebou pořádný arzenál. Často se stávalo, že nebohého řidiče zatkla policie, protože nebylo hned jasné, jestli se jedná o bankovního lupiče, nebo jestli chce dotyčný prostě jenom projet přes křižovatku!
Jak je to dnes? Kdyby musel mít každý řidič v autě střelnou zbraň, nejspíš by brzy zmizely dopravní zácpy. Hřbitovy by nicméně byly plné. Co se týká průjezdu křižovatkou, tak tam nestřílíme, netroubíme a často ani nebrzdíme!

Alkohol za volantem byl polehčující okolnost!
Pravděpodobně první obětí automobilové nehody se stala 17. 8. 1896 londýnská švadlena Bridget Driscollová. První americkou obětí se stal v roce 1899 burzovní makléř Henri Bliss. Nic nepomohlo pobíhání kolem auta, tlučení do gongu, troubení a střílení do vzduchu. Bliss žádný z těchto zvuků nevnímal, rozběhl se přes vozovku, aby gentlemansky pomohl přejít dámě na druhé straně a stálo ho to život. Možná, že mohl žít o něco déle, kdyby existovaly semafory. Například na našem území byl první semafor nainstalován teprve v roce 1930 v Praze na Můstku. Okamžitě se stal terčem kritiky ze všech stran. Řidiči se tomuto místu zdaleka vyhýbali. Jako opravdová senzace funguje zjištění, že pokud někdo na počátku století zavinil bouračku a byl přitom pod vlivem alkoholu, byla to pro něj polehčující okolnost! Za tu bouračku přece nemůže, když byl opilý!

Zásadní milníky automobilismu:

• 1888 – první vzduchem plněnou pneumatiku vynalezl anglický zvěrolékař John Dunlop. Zadnicím řidičů se ulevilo.
• 1903 – Henry Ford zakládá svou továrnu.
• 1909 – Ford přišel s Modelem T, kterého se prodalo do roku 1927 na tu dobu neuvěřitelných 15 milionů kusů. Ford T se stal nejrozšířenějším autem své doby.
• 1913 – Ford ve své továrně jako první na světě zavádí pásovou výrobu, která finální výrobek výrazně zlevňuje. Auto přestává být jenom hračka pro pár boháčů.
• 1929 – Američan Paul Galvin vynalezl první autorádio, společníka, bez něhož si dnes málokdo dokáže cestu autem představit.
• 1936 – na svou pouť dvacátým stoletím vyrazil legendární VW Brouk. Vyrábět se přestal až v roce 2003 v Mexiku. Celkem jich výrobní pásy opustilo přes 21 milionů!
• 1951 – objevuje se první posilovač řízení.
• 1973 – Oldsmobile Toronado je prvním autem, ve kterém si zájemci mohli připlatit za airbag.
• 1974 – Na trhu se objevuje první generace WV Golf, které se stává nejprodávanějším autem v historii s více než 24 miliony prodaných kusů.