Jede se na VÝCHOD!

Škoda vyslala z Moskvy do Vladivostoku (9715 km)deset vozů Octavia Scout. A deník Aha! byl u toho!

Můžete skákat padákem. Létat v akrobatických letadlech. Zlézat nejvyšší hory světa. Anebo se vydat automobilem z Moskvy do Vladivostoku. Vězte, že na téměř 10 tisíc kilometrů dlouhé štrece zažijete stejný adrenalin. Automobilka Škoda v srpnu takovou výpravu uspořádala. Ruskem ze západu na východ uhánělo deset vozů Octavia Scout. A deník Aha! byl u toho.

Představte si starou silnici z Prahy do Benešova. Jeden pruh tam, druhý zpátky. Ploužíte se po ní mezi autobusy a pomalejšími řidiči, čekáte v neustálých kolonách. Jen tak, tak se vyhýbáte výmolům a nerovnostem a běda, opravujíli někde vozovku. Stačí pár kilometrů a máte nervy nadranc.
Chcete-li jet z Moskvy do Vladivostoku, jedete po takové silnici celou dobu. Téměř deset tisíc kilometrů. A ještě musíte počítat s tím, že její stav se bude akorát zhoršovat.

Odměnou jsou zase nevšední zážitky. Projíždíte obřími průmyslovými městy rozlohou dosahující velikosti středních Čech. Prohlížíte si mohutné sochy Lenina nebo Gagarina, k nimž Rusové vzhlížejí stále s velkou úctou a respektem.
Zajímavé je také sledovat chování ruských řidičů. Zapomeňte na německou úslužnost na silnicích. Nebo italskou horkokrevnost. Rusové jsou zvláštní. Jiní. Svoji.

Řídí se vlastními pravidly. A je jedno, jestli jezdí v západních autech (především v Moskvě), nebo v oprýskaných žigulících, volhách a moskvičích mimo ni. Návod, jak jezdit, poberete po pár minutách. Důležité je hlídat si vše, co se děje před vámi. Zadek ohlídá ten za vámi. A ze strany vyhrává ten odvážnější. Problémem je, že ruští řidiči jsou všichni odvážní.

Dokud tedy nepotkají policisty. Ti platí za obrovskou autoritu. „A především v Baškirské republice. Je to autonomní oblast, republika v republice. A zvlášť k cizincům jsou velmi přísní,“ vysvětluje Vladimir Kapitonov, pracovník Škody a jeden z vedoucích naší výpravy.
Hlídky místních milicí jsou opravdu všudypřítomné. Kolem cesty jsou rozestavěny v pravidelných úsecích 20 – 30 kilometrů. Strážníci vybaveni dalekohledy, kontrolují všechno. Hlavně však rychlost.

Naši posádku stavěli dvakrát. Ano, v Baškirské republice... V rozmezí tří hodin. Vždy za stejný přestupek: překročená rychlost.
A opravdu: na policisty neplatí klasické výmluvy, že nechcete trhat kolonu. Že jste členy speciální výpravy z Moskvy do Vladivostoku. Že jste si nevšimli dopravního značení.

První policista se zdá neústupný. Nejdřív chce zabavit řidičský průkaz. Pak přeci jen sleví. Žádá pokutu 100 rublů (cca 80 Kč). Vše nakonec spraví dvě reklamní trička.
A jede se dál. Než nás tedy zastaví druhá hlídka. Také hrozí odebráním řidičáku. Nakonec nás pouští za jedny reklamní kalhoty. S hrozbou, že za další přestupek nás zavřou...

Cesta z Moskvy do Vladivostoku se dá rozdělit na dvě části. Na Ural, což je z Moskvy necelých 2500 kilometrů. A za něj.

V první části jedete po asfaltové cestě. Stovky kilometrů rovné cesty, která se pak mírně stočí jedním nebo druhým směrem. A pak zase rovně... Proplouváte mezi kolonami autobusů, náklaďáků a automobilů. Vidíte kolem sebe zelené pláně. Polorozpadlé slumy. Prodejce s všemožným arzenálem. Od brambor přes kukuřici po nafukovací lehátka. Co na tom, že nejbližší rybník nebo jezero je několik stovek kilometrů daleko.

„Denně tady potkáte na třicet tisíc automobilů. Mezi Moskvou a Čeljabinskem to je nejhorší kus cesty,“ popisuje ruský dobrodruh Andrej Morozov. Je členem naší výpravy a jako jediný ví, co lze očekávat. Z Moskvy do Vladivostoku už totiž několikrát cestoval. „Pak už těch aut ubývá a třeba ve Vladivostoku jich potkáte za den jen 120. Ale tam už nejedete po asfaltu. Ale třeba pět stovek kilometrů po šotolině.“

Ano, za Uralem to už je pravé »peklo«. Asfaltové úseky jsou luxusem, většina cest opravdu vede po šotolině. A dálnice do Chabarovsku se teprve staví. Jenže není zbytí, chceteli se do Vladivostoku dostat. „Jiná cesta tam nevede. Horem Ruska vůbec. A spodem? Ještě jedna. Ale po ní se téměř nejezdí,“ vykládá dobrodruh Morozov.
Důležité je, že po té jediné cestě se tam opravdu dá dostat. I když obtížně. Na překonání jedenácti časových pásem je potřeba téměř 20 dnů. A kvalitního auta.

Vozy Škoda Octavia Scout, které máme k dispozici, jsou vybaveny šestistupňovou manuální převodovkou a benzinovým motorem o objemu 2.0 litru. Na benzin jezdí v Rusku 99 % aut. Nafta tu je tak nekvalitní, že ji skoro nikdo nekupuje. Ale ani tak se cesta neprodraží. Litr 95oktanového benzinu tu přijde na cca 15 korun, dokonce se tu za cca 10 Kč/l prodává i 80oktanový, to pro »předpotopní« modely.

Čerpacích stanic je všude dost. Ovšem jsou jiné, než jaké známe z domova. Pár stojanů, jeden člověk jako obsluha. Máteli štěstí, narazíte na čerpací stanici, kde kromě paliva seženete i vodu a třeba něco k jídlu. Něco k jídlu znamená čokoládovou tyčinku. Nebo sušenky. Na toalety zapomeňte. A když je tu najdete, tak jsou v dezolátním stavu. Špinavé až hrůza a smradlavé tak, že se k nim ani přiblížit nechcete.

Ovšem pumpaři tu jsou živi především z prodeje benzinu.
Tak co by se starali.
Takové je totiž opravdové Rusko.

Města, ve kterých jsme cestou stavěli

Penza
(700 km od Moskvy)

Jedno z poklidnějších měst (jen 500 tisíc obyvatel). Bylo založeno v 17. století, kdy se zde (zcela bez jakékoliv strategie a plánů!) začaly stavět první domy. Ovšem rozmachu se dočkalo až po druhé světové válce. Ačkoliv je Penza uváděna jako univerzitní město, historií vás příliš neosloví. Daly by se na něm spíš vyučovat základy komunistické architektury...

Samara
(1000 km od Moskvy)

Šesté největší město v Rusku. Je vystavěné na levém břehu řeky Volhy. Pro Rusy má historický význam. V 16. století sloužilo jako pevnost proti tatarským nájezdům, ve 20. století bylo centrem protibolševických sil. A za 2. světové války sem byly přestěhovány z Moskvy některé úřady. Stalin si tu nechal vybudovat 34 metrů hluboký podzemní bunkr.

Ufa
(1400 km od Moskvy)

Hlavní (kulturní a průmyslové) město Baškirské republiky. Žije tu 1,1 milionu obyvatel, všichni umí mluvit dvěma jazyky, baškirsky a rusky. Ten první ale téměř nepoužívají. Ufa je sídlem Vědeckého centra Ruské akademie věd. Studuje tu téměř 100 tisíc studentů. Nachází se tu sedm divadel, stejně muzeí a strategické letiště.

Čeljabinsk
(1900 km od Moskvy)

Naše cílová stanice. A první velké město v asijské části Ruska. Představte si Ostravu, ale třicetinásobně rozlehlejší. Čeljabinsk je jedním z největších průmyslových měst v Rusku. Vlastně to je taková jedna továrna, kam oko pohlédne, tam vidí kouřící komíny. Vyrábí se tu ocel a měď. Po 2. světové válce to ale byly tanky T34 a raketomety Kaťuše, proto se městu přezdívalo Tankograd. V oprýskaných panelácích tu žije přes milion lidí.