Slavné autobusy českých silnic Pamatujete? Tímhle jsme jezdili!
O dnešních moderních, klimatizovaných autobusech se lidem ještě před pár lety ani nezdálo. Autobusy byly hlučné, v zimě jste v nich mohli bez problémů zmrznout, v létě dostat úpal. O pohodlných sedačkách nemohla být ani řeč, nemluvě o jistotě, že dorazíte včas do cíle.
Přesto při pohledu na vozy, kterými se kdysi dávno lidé přepravovali, zamáčkne nejeden pamětník či milovník starých autobusů slzu dojetí. Tohle jsou autobusy, které nám přirostly k srdci.
První autobusy vyjely do ulic před 100 lety
První autobusové linky u nás začaly fungovat už na počátku dvacátého století. 7. 3. 1908 zahájila provoz linka spojující tehdy okrajové pražské čtvrtě Hradčany a Pohořelec s městským centrem. O něco později, 30. 4. 1908, byl zrušen tramvajový provoz na Karlově mostě a nahradil ho provoz autobusový. Dlouho to však nevydrželo, protože se zjistilo, že ani autobusy statice Karlova mostu příliš neprospívají. Technicky nedokonalé stroje navíc nezvládaly prudké stoupání na Hradčany. Korunu všemu nasadila havárie autobusu, kterému se při snaze vyšplhat se Nerudovou ulicí přetrhl hnací řetěz a neovladatelný autobus naboural jeden z malostranských domů. Nikomu se naštěstí nic vážného nestalo, ale nehoda přispěla k rozhodnutí autobusovou linku zrušit. Celých šestnáct let trvalo, než si autobusy vydobyly zpět ztracenou důvěru. Pravidelná městská autobusová doprava tedy začala fungovat až po první světové válce. Od té doby se na našich silnicích vystřídalo několik různých typů i značek. Některé se staly kultem, po jiných už ani pes neštěkne.
Fiat
Jeden ze tří autobusů škrábajících se v roce 1908 na pražské Hradčany. Jak je z fotografi e patrné, jednalo se spíš o motorizovaný kočár. Místa v něm mnoho nebylo, sedělo se na dřevěných lavicích a řidič byl vystaven rozmarům počasí.
Škoda 505
Tohle vozítko už se víc podobá autobusu než motorizovanému kočáru. Karoserie byla celá dřevěná, pohromadě ji držely ocelové výztuhy a střecha byla potažena impregnovanou tkaninou. V prostoru pro cestující jsou podélně umístěné dřevěné lavice, na které se mohlo usadit až dvacet lidí. Dalších třiadvacet míst bylo ke stání.
Praga TO II
Autobusy jezdící těsně před 2. světovou válkou byly výrazně robustnější a větší. Zajímavostí je, že po 26. březnu 1939, kdy byl převeden směr jízdy na pravostranný, musela být všechna vozidla autobusové dopravy renovována tak, aby se do vozu dalo nastupovat zprava. Sedadlo řidiče však zůstalo tam, kde bylo původně, tedy na pravé straně. Praga TO II je jedním z takto upravovaných autobusů.
Praga RND
Tady se už o nějakém dřevě a plátěné střeše nedá mluvit. Řidič sedí vlevo, sedadla jsou koženková. Stejně jako před válkou byl i po válce obrovský nedostatek pohonných hmot a autobusy tak jezdily na všechno možné. Tekuté plyny, svítiplyn, dřevoplyn to všechno se v období před a po válce používalo k pohánění autobusů. Bezpečné to zrovna nebylo, ani pohodlí cestujících výrobcům na srdci neleželo.
Škoda RO
Škodou RO začínají moderní dějiny autobusové dopravy u nás. Jednalo se na svou dobu o velmi moderní velkokapacitní vůz. Původně se karoserie montovala na podvozky Avia, poté se přešlo na značku Liaz. Tyto autobusy se vyvážely do všech zemí RVHP (Rada Vzájemné Hospodářské Pomoci – obchodní organizace sdružující státy sovětského bloku), ale jezdily třeba i v Iráku, Egyptě nebo Bolívii.
Škoda RTO
Škodou RTO se dostáváme k opravdové klasice. Design autobusu vyráběného fi rmami Škoda a Karosa navrhl Otakar Diblík (1929 – 1999) a získal za něj několik ocenění. Autobusu se přezdívalo »vajíčko«, případně »okurka«. Výrobci se dokonce pokoušeli o kloubovou variantu, tzv. RTOK, která byla ale velmi poruchová a nespolehlivá. Skončilo se tudíž u prototypu. »Vajíčko« se stalo opravdovým kultem. Několik nadšenců dokonce založilo v devadesátých letech RTO klub, který organizuje srazy sběratelů tohoto skvostu. Existují i fi rmy, které několik veteránů nakoupily, zrenovovaly a pronajímají je jako atrakci.
Karosa ŠM11
Proslulosti Škody RTO sice tento model nedosáhl, přesto provázel životy obyvatel Československa velmi dlouho. Karosa tento model vyráběla až do roku 1981 a již od začátku byl v mnoha ohledech výjimečný. Například bylo poprvé použito umístění motoru uprostřed vozidla, místo dříve používaného místa na přední nápravě. Podlaha je nižší, dveře širší, výhled pro řidiče lepší. Převratnou technickou novinkou byla však hlavně automatická převodovka. Poslední Karosa ŠM11 jezdila v Opavě ještě v roce 1994.
Ikarus 280.08
Ikarus 280.08 se stal také legendou. Jednalo se o první kloubový autobus v městské dopravě. Měl 37 míst k sezení a 103 k stání, což z tohoto monstra učinilo opravdu velkokapacitní dopravní prostředek. Harmonika, čabajka, housenka, Ištván, klobása, paprikáš nebo Maďar to jsou jména, kterými Ikarus lidé v Československu nazývali. Zní to neuvěřitelně, ale poslední Ikarus tohoto typu vyrazil na pravidelnou trasu poměrně nedávno, 24. 2. 2007 v Táboře!
Karosa B731
V tomto případě se již dostáváme do opravdu horké současnosti. Karosa B731 je první model, ze kterého vychází design i technické parametry většiny současných typů. Poprvé výrobci představili hranatý tvar, typický pro všechny autobusy.Dveře se poprvé otevírají směrem ven, motor je umístěn za zadní nápravou, pro městský provoz je vůz vybaven automatickou převodovkou. Známý je také kloubový typ B741.