Divoké prase, vietnamské prase, srnec a husa labutí... To je naše »normální« rodinka!
4 fotografie
V Záchranné stanici Veveruška na Slapech najdete nejen veverky, jak samotný název vypovídá, ale i čtyři další velice zajímavá zvířátka. Ta vytvořila dokonalou rodinu. Tak třeba divočák Eliška, která je v jednom kotci s vietnamským prasátkem Růženkou se staly nerozlučnými kamarádkami.
Vietnamské prasátko Růženka
Byla zakoupena jako společnice pro Elišku, aby jí nebylo smutno. „Přes den ji pouštíme do výběhu, kde si spokojeně ryje v hlíně. Ke zvířatům je Růža velice přátelská, nejvíce se jí líbí koně. Ti se jí ale bojí a podívat se na ni chodí jen velice opatrně,“ říká s úsměvem Romana Míková.
Na rozdíl od Elišky, která vzorně poslouchá, s Růžou je to složitější. „Občas si dělá, co chce, ale to je u vietnamských prasátek naprosto normální. Párkrát nám i utekla, ale vždycky se vrátila zpátky,“ dodává Miková. Růžence je čtyři a půl roku.
Samec husy labutí Johny
V záchranné stanici je už třetím rokem. K lidem je velice přátelský, protože je považuje za stejný druh. „Odmalička zná pouze lidi,“ popisuje Romana Míková. „Velmi rád se mazlí. Vůbec nejspokojenější je, když může člověku vlézt na klín a jemně ho oštipovat zobákem. Naši koně se ho ze začátku hodně báli, teď už si ho ale okoukali a zvykli si na něj,“ dodává Míková.
Srneček Fuffy
Do záchranné stanice se dostal z Davle, kde celý den zoufale hledal maminku, která pravděpodobně zahynula. První dny měl velmi vážné zdravotní problémy. „Měl vysoké teploty, což vzniklo pravděpodobně nedostatkem selenu, což se u mláďat přežvýkavců občas stává. Naštěstí se nám ho ale podařilo vyléčit,“ konstatuje Romana Míková.
Teď už se Fuffymu daří skvěle, jen někdy nemá náladu. „Někdy je přítulný, dá se i pohladit, někdy je ale agresivní. Mění se to doslova z minuty na minutu. Je to ale také pochopitelné. Srnci to mají v genech a jsou agresivnější než samice,“ vysvětluje Míková s tím, že svoje svěřence bere jako svou rodinu.
Divoké prase Eliška
Našla se na silnici u Štěchovic, krátce po svém narození. Srazilo ji auto když ještě měla mokrou pupeční šňůru. Do záchranné stanice na Slapech ji přivedli ještě tentýž den.
„Měli jsme ji odmalička, odkojili jsme ji. Až do čtyř měsíců byla s námi v bytě. Pak jsme ji dali ven a našli jí kamarádku, vietnamské prasátko Růženku. Okamžitě si padly do oka, a od té doby se od sebe nehnou na krok, hrají si spolu, mají se opravdu rády,“ popisuje předsedkyně záchranné stanice Romana Míková.
Tím, že Eliška vyrůstala u lidí, je na ně také zvyklá. Dokonce miluje i děti. „Poslouchá na slovo jako pejsek,“ dodává Míková. Elišce jsou čtyři roky.
Záchranná stanice Veveruška
Cílem této záchranné stanice, která byla založena v roce 2007, je posílit populaci veverky obecné v českých lesích, do kterých neodmyslitelně patří, a přispět tak k zachování tohoto tvorečka i pro příští generace. Hlavním důvodem založení záchranné stanice Veveruška je právě velmi nízký výskyt veverky obecné ve slapských lesích.
4 fotografie
