Uhrančivý mág Raven Argoni (68) se několikrát ocitl na pokraji smrti a pracuje se sexuálním vzrušením a nahotou: "Provádím rituály s ohněm!"
Jeho živlem je oheň, a právě s ním provádí nejvíce rituálů. Sám o sobě pak říká, že patří k první „atomové“ generaci, kdy lidé pomalu začínali brát na vědomí neskutečnou sílu jaderné energie. Uhrančivý Raven Argoni (68) bývá také často označován za sexuálního mága a netají se svým otevřeným přístupem k nahotě, sexu a tantře. Několikrát se ocitl na pokraji smrti, vše ale překonal. Možná za tím stojí i jeho vlastní systém Magie života…
Narodil jste se jako syn vojáka z povolání. Měl jste vojenskou výchovu?
„Otec byl spíše takový hračička. Doma jsme měli pořád nějaké zbraně nebo napůl rozebraný tank a střelivo, dělbuchy, granáty. Otec si občas cvičně hodil granátem, jednou se zapomněl schovat a střepina mu prorazila ruku. Tehdy jsem ho musel odvézt do nemocnice. Spíše jsem se o něho staral já, než že by se on staral o mě. Jako otec se neprojevil ani jednou. Vůbec nic jsem se od něho nenaučil, všechno by řešil způsobem „postřílet, zlikvidovat, odhákovat, vyřízeno, usnout u televize dovoleno“. Zájmy neměl žádné, kromě křížovek a dechovky a samozřejmě špetky tantry s mladšími dorostenkami. Později se s matkou rozvedl a vzal si o 35 let mladší sekretářku.“S matkou jste měl lepší vztah?„Když jsem se naučil číst, tak se mi dostal do rukou Deníček dítěte, který si moje matka vedla ode dne mého narození. Začínal poměrně netypicky: „Dnes je 25. února 1948, začínám psát deníček svého dítěte. Až doteď jsem se cítila naprosto svobodná a volná, říkala jsem si, že toho mohu v životě tolik dokázat, že mám křídla a že mohu létat. Nyní však stojím přikovaná k zemi a vzlétnout mi nedovolí řvoucí uzlíček v mém náručí. Nevím, jestli ještě někdy budu šťastná.“ Matka měla literární talent, i když v životě nic pořádného nenapsala, dotáhla to alespoň na slušný post v Rudém Právu.“
Takže jste byl neplánované dítě?
„Deníček byl vedený v takovém duchu, že bych musel být totální kripl, abych se domníval, že jsem byl vymodlené nebo plánované dítě. Moje přítomnost na tomto světě byla od samého začátku brána spíše jako nehoda. Matka se tím nikdy netajila, že mě nechtěla. Odmítala mě celý život a jak to jen šlo, tak se mě snažila zbavit. I v pozdějších letech, když se jí třeba kolegyně v práci zeptala, „hele Drahuško, včera ten sympatický mladý muž s tou oslnivou blondýnkou, jak byli včera v televizi, to je váš syn?“ Tak, aniž by hnula brvou, odtušila, ne!“
Již v dětství jste se ocitl na pokraji života a smrti, je to tak?
„Když mi byly dva roky, matka mě nechala očkovat proti tuberkulóze. Záhy na to jsem ji dostal. A potom nastala jízda: musel jsem do nemocnice, rok jsem bojoval o přežití, potom jsem dostal černý kašel, dodnes si pamatuji, že mě ošetřoval doktor Černý! (směje se) Pak na mě pokusničili pomocí antibiotik z Ruska, přidaly se potíže se sluchem a zrakem a neurotické problémy. Do první třídy jsem nastupoval jako poloviční kripl, školu jsem navštěvoval přesně jeden den, druhý den jsem se složil a znovu do nemocnice. Když jsem to nějak zvládl, tak mě šupli do ozdravovny. Takže do osmi let jsem vlastně nechodil do školy.“
Tím to ale neskončilo, že?
„To ne. Když mi dělali krevní obraz, zjistili, že mám moc bílých krvinek, náběh na leukemii a k tomu se přidal zánět lymfatických uzlin. Vyšetření a léčba byly bez umrtvení, píchali mi jehly do podpaždí, skrz hrudní kost odebírali kostní dřeň, potom mi vyškubli nosní mandle a zase na dva měsíce do ozdravovny. Jakžtakž normálně jsem začal chodit do školy od páté třídy. Všechno se začalo výrazně zlepšovat, když jsem začal dělat asi od dvanácti let hatha-jógu. Poslední větší zdravotní kalamitu jsem měl ve třiceti.“
Co se stalo?
„Udělalo se mi blbě a bylo to pořád horší. V nemocnici řekli, že je to zánět pohrudnice. Vodu na plicích mi museli odsávat, znovu se ozval tuberkulózní zánět. V nemocnici jsem ležel osm měsíců a to už jsem si poletoval mezi astrálem a realitou a přemýšlel, jestli si mám nechat vzít míru na rakev. Kdykoli jsem v životě ležel v nemocnici, matka se na mě ani nepřišla podívat…“
Jak jste se tedy dostal k věcem mezi nebem a zemí?
„V dětství jsme zkoušeli s kamarády vyvolávat duchy, nakreslili si tabulku s písmeny a čísly, tahali po ní skleničku nebo zkoušeli vyvolat nějakou reakci z astrálu pomocí kyvadla. Občas se stávaly věci, nad kterými zůstával rozum stát. Například spadla v kuchyni skříňka s nádobím nebo se samy odemkly domovní dveře. Jednou jsem viděl ducha, to bylo ještě na Šumavě na zámku, kde jsme chvíli s otcem bydleli, když dělal vojenskou kariéru. Potom jsem si od svých dvanácti v rámci rekonvalescence začal pohrávat s hatha-jógou, pak jsem přešel na rádža-jógu a podobně. A taky jsem hodně četl.“
V čem konkrétně spočívá práce Ravena Argoniho? To a ještě mnohem více se dozvíte v nezkráceném článku v magazínu Aha! pro ženy. V prodeji jen za 8, 90 Kč!