Na výpravě za jedlým kvítím: Jana Vlková radí, co z divoké přírody využijete v kuchyni!
Naše nejznámější expertka na jedlé rostliny, Jana Vlková, vymýšlí recepty z planých i kulturních rostlin. Na přednášce spojené s vycházkou názorně předvádí, co všechno lze ve volné přírodě ochutnat. Louky, lesy, ale i městské parky jsou totiž plné různých květů, býlí i zdánlivě obyčejného plevele, které mohu zpestřit a obohatit každý jídelníček. Jak taková výprava probíhá? To vám ukážeme v malé fotoreportáži…
Když se Jany Vlkové zeptáte, jak se dostala k tomuto »oboru«, řekne, že jí ho přinesl osud. Vystudovala přírodní vědy, kde načerpala základní botanické znalosti, a žurnalistku. Překládala také z francouzštiny, což se jí stále hodí při studování zahraničních »kytkožravých« pramenů. Její dřívější zaměstnání novinářky zaměřené na cestování a jídlo jí zase otevřelo nové obzory v gastronomii. Z toho všeho se zrodil její zájem o jedlé kvítí, který je dnes jejím velkým koníčkem. Více se dozvíte na www.kytkykjidlu.cz.
„Pelyněk černobýl je taková dvoufázová rostlina. Na jaře se jedí listy a v létě květy, které jsou hodně aromatické. Hodí se k pečení s masem, nejlépe s nějakým mastným jako je krkovička."
„Vratič je jedovatý, nejí se, patří k léčivkám. Dříve se tato rostlina používala na potraty a odčervení. Je to kytka, která kvete na konci léta a je hodně intenzivně cítit. I díky tomu se může použít do skříně proti molům. Na přednáškách ukazuji lidem i nejedlé rostliny, aby věděli jak je rozlišit, a učím je takto poznávat vlastně i ty jedlé.“
„Hluchavku pozná asi každý, tady jde o hluchavku bílou. Skoro všechny rostliny z rodu hluchavkovitých jsou jedlé. Některé mají velké dekorativní květy, které se hodí na zdobení jídla, některé mají květy malé, které za tu námahu nestojí, ale žádná není nebezpečná.“
„Kromě hluchavky držím kerblík lesní, který je příbuzný s mrkví a s petrželí. Je aromatický, dá se použít do salátů, luštěnin nebo brambor, do polévek nebo do omáček gulášového typu.“
„Tady trhám lociku kompasovou, což je vlastně příbuzná se salátem, jak ho známe, a používá se podobně. Přestože má chloupky, nijak to nevadí, jí se celá. Je trochu nahořklá, ale na pozadí ucítíte právě ten typický salát. Přírodní chutě jsou většinou nahořklé, já říkám žaludečně očistné. Hořčiny totiž dělají velice dobře na trávení.“
„Lípa neboli »největší blaho kytkožrouta«. Listy z lípy srdčité se dají použít jako základ salátu, jsou vynikající. Doba jejich jedlosti je ale krátká, u každého stromu jen asi týden, pak začnou být tuhé a nedobré. Naštěstí v přírodě jsou stromy takové nařízené, některé pučí dřív, některé později, takže to období je delší. Právě rozkvetlé květy nebo jemná poupata využijeme do salátů a v ovocných směsích.“
„Vesnovka obecná, které říkám divoká brokolice. A také s ní jako s přírodní brokolicí zacházím. Dá se krátce spařit, ale já ji raději restuji na másle. Ostrost a určitá pikantnost, která v ní je, se srovná do velice příjemné chuti. Může se pak dát na rýži, nudle, do brambor, do omelety, prostě tak, jak byste použila brokolici.“
„Kokoška pastuší tobolka, která se také jí, je vynikající, připomíná mi kedluben. V dubnu se z ní dají jíst listy, později jsou chutné už jen květy. Semínka jsou dost ostrá, dřív se používala jako koření, místo pepře.“