Sbalit mu kufry, nebo odpustit? Odborníci radí, jak přežít nevěru.
Žijete s partnerem spokojeně řadu let, vybudovali jste si svoje hnízdečko lásky, vychovali děti a nyní místo toho, abyste se těšili z každodenních radostí, je tady manželská krize! Vaše drahá polovička si totiž „odskočila“ k jiné ženě! Podle statistik se u nás k nevěře přiznává 60 procent mužů a 40 procent žen. Více než polovina párů se rozvádí a přibližně 20 procent udává jako důvod právě nevěrné chování svého protějšku. Jak se s touhle zradou, která může nastat stejně dobře po roční známosti i po třicetiletém manželství, vyrovnat, aby co nejméně bolela?
„Když manželce zahnu, jsem jí nevěrný, je zbytečné se k tomu přiznávat. Jen tím totiž znásobím její utrpení a nikomu tím neprospěji. Takže zatloukat, zatloukat, zatloukat,“ tak zněla proslulá rada našeho legendárního psychiatra, doktora Miroslava Plzáka (†85). Léta se zaobíral vztahy mezi manželi a milenci. Jenže co dělat, když už máte o partnerově nevěře jasné důkazy? Sbalit mu kufry, nebo mu milosrdně odpustit? Odborníci radí obě možnosti nejdříve velmi dobře promyslet. „Především žena musí zvážit, jestli ten muž za to stojí, aby o něj bojovala. To, že se ocitl v náručí jiné, ještě neznamená, že musíme vztah odepsat. Hlavním kritériem je, jak vztah fungoval několik let dozadu. Pokud jsme byli šťastní a chceme soužití obnovit, nejednal bych hned přehnaně emotivně. Není správné vztah zničit za čtrnáct dní jen kvůli momentální krizi,“ vysvětlil psycholog Jeroným Klimeš.
Nevěrný je mi, když...
Kdy se vlastně jedná o nevěru? Každý člověk to zřejmě bude cítit jinak, někomu může vadit už jen pouhé a mnohdy vskutku nevinné fl irtování nebo náklonnost k někomu jinému. Už to dokáže někdy bolet tak, že dotyčný žárlí, vyčítá a nejraději by hned pálil mosty. „Za narušení exkluzivního vztahu s partnerem se často považuje nejen samotný sexuální akt, ale i psaní osobních esemesek, e-mailů, chatování. A to proto, že sexuální poměr v sobě zahrnuje samozřejmě i citový vztah,“ upřesnila psycholožka Radana Rovena Štěpánková.
Konec a šmytec? Zdaleka ne...
Pokud se přece jen nedokážete přes všechnu tu bolest a zradu přenést a rozhodnete se s partnerem skoncovat jednou provždy, připravit byste se měla podle mínění odborníků na ještě mučivější utrpení. Ještě dlouhý čas nebude vůbec snadné vytěsnit z hlavy následující:
■ PODEZÍRAVOST A ŽÁRLIVOST – podváděný jedinec nebude chtít věřit v uvěřitelné ani v neuvěřitelné. „Jak mi může tvrdit, že jel do práce a zpět pro bundu, která mu visí na věšáku?“
■ FANTAZIJNÍ POSTAVU MILENKY – tato postava se aktivuje vždy, když podváděná žena trpí. „Mně je špatně a ona si někde užívá.“
■ SNÍŽENOU TOLERANCI K PARTNEROVI – vlastně mu nebudete přát nic dobrého. „Když já trpím, proč by se on měl mít dobře?“
■ PŘEMRŠTĚNÉ TRESTÁNÍ PARTNERA – snaha dělat mu něco natruc a velká touha vyrovnat si s ním účty.
Je to výzva k úklidu!
Pokud se rozhodnete, že se přes nevěru zkusíte přenést, udělejte si pořádek nejen v partnerství, ale i v sobě. „Nevěru není třeba odpouštět, je třeba ji pouze přijmout jako zkušenost a ve své podstatě cílem duševní práce podvedené ženy je umět ji partnerovi dopřát. Mnohým to může znít jako absurdní, ale při zachování věrnosti velké lásce mi jiný výsledek nevychází,“ tvrdí Radana Rovena Štěpánková. Nevěra je výzvou udělat revizi a současně si odpovědět na zásadní otázky:
1. Co vedlo k nevěře na straně podvedeného a co na straně podvádějícího?
2. Máme oba zájem zapracovat na příčině? Jsme toho schopni?
3. Můžeme si vyjít vstříc ohledně důvěry?
4. Je nevěra pravděpodobně jednorázovou zkušeností, nebo je pravděpodobné její opakování v budoucnu?